Zuzana Homolová - reedice prvního alba - Čas odchádza z domu

Čas odchádza z domu, neprávem trochu opomíjené první album Zuzany Homolové a studiové skupiny Dobrá úroda, vyšlo v přelomovém roce 1989. Nyní je k novému vydání připravuje nakladatelství Galén, které nabídne současně v archivech objevenou dosud utajenou alternativní verzi alba.  

Neprávem trochu opomíjené první album Zuzany Homolové a studiové skupiny Dobrá úroda vyšlo v přelomovém roce 1989 a bylo tak odsunuto vydavatelskou explozí z archivů a zakázaných děl. Album Čas odchádza z domu vzniklo ve studiu Vladimíra Merty, jenž spolu s Janem Hrubým výrazně ovlivnil i zvuk nahrávky. První reedice na CD byla digitalizována ve studiu Jámor Ondřeje Ježka a přinese dva typy bonusů. První disk bude obsahovat kromě oficiálního alba i legendární singl z roku 1973 Išlo dievča po vodu, druhý disk bude však pro fanoušky překvapením a přinese alternativní nahrávku celé desky tak, jak ji připravili Vladimír Merta a Jan Hrubý, jejichž materiál byl ve studiích OPUSu částečně zkrácen a přepracován.

(Anotace nakladatelství Galén) 

Zuzana Homolová v bookletu alba vzpomíná: „Můj první singl vyšel z iniciativy tehdejšího dramaturga edice lidové hudby Opusu Viktora Szarky, kterého zaujaly balady v televizním filmu Petra Hledíka z cyklu Otec môj a mati moja. Navrhl vydat dvě nahrávky z tohoto filmu v Opusu. Dost mě překvapilo, když mě na podzim 1972 pozvali na komisionální „schvalovačku“ do Divadla hudby a výsledkem byl na jaře 1973 zmíněný singl. Byl to neobvyklý krok v edici tradiční lidové hudby a vyvolal patřičný rozruch. Potom jsem slyšela, že v edičních plánech je i návrh na LP, ale nic se nedělo. Až v roce 1987, když byl dramaturgem Opusu Július Kinček, se kterým jsem nějaký čas spolupracovala v seskupení Zátvorka, jsem se dozvěděla, že v edičním pláně JSEM. Album jsme točili v roce 1988, ale vyšlo až v únoru 1989. Písně na desku jsem měla z většiny už několik let hotové a zažité. Stačilo po nich sáhnout. Problém byl, do které zásuvky. Vybrat zhudebněné texty, nebo balady? Pochybovala jsem, že se mi naskytne ještě jedna příležitost, a tak jsem kompromisně zařadila na každou stranu LP jiný žánr. Netušila jsem, že by jednou obě „strany“ mohly stát i vedle sebe.“ 

Na aranžích několika písní se podílel houslista Jan Hrubý, který po letech rekapituluje své tehdejší vazby na slovenskou scénu: „Na Slovensko jsme sice jezdili často, ale třeba se slovenskou hudební rockovou scénou jsme moc do styku nepřišli. Výjimkou byly festivaly jako Bratislavská lyra, kde jsme se potkávali s muzikanty Fedorem Frešem, Mariánem Vargou, Jánem Lehotským, Peterem Lipou a dalšími. Na běžných zájezdech po Slovensku jsme je však nepotkávali. Spíše mám zafixované momenty z večírků u Ivety Michalíkové a u Janka Langoše a odtud utkvělé vzpomínky na lidi kteří se tam scházeli. Byly to většinou intelektuální osobnosti z kulturní scény, jako například Milan Tedla, houslista z orchestru Bohdana Warchala. Občas se objevil herec Milan Kňažko, Ladislav „Agnes“ Snopko a mnoho jiných.“ 

A jak konkrétně probíhala spolupráce Zuzany Homolové s Janem Hrubým a hlavním českým spolutvůrcem alba Vladimírem Mertou? „Když byla konečně naděje, že budu připravovat dlouhohrající desku, mudrovala jsem o její podobě s kamarádem Ladislavem „Agnesem“ Snopkem, příznivcem a odvážným organizátorem mnoha hudebních událostí na Slovensku. Nejprve mi přislíbil spolupráci Honza Hrubý, u kterého jsem cítila, že je se mnou na stejné frekvenci. Jenže čas letěl a bylo třeba se do toho pustit hned a Honza byl daleko a těžko dostupný. Oslovila jsem tedy Vláďu Mertu, který byl čerstvým majitelem 16stopého magnetofonu. Zeptala jsem se, jestli by do toho nešel se mnou s tím, že Jana Hrubého do toho také namočí.“

(Citáty z obsáhlého sleeve-notu, který pro album se všemi třemi protagonisty připravil Milan Tesař)