Úvaha, kterou bohužel musím potvrdit

Country v naší kotlině představuje pro většinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánrů. Krásná definice velkovýrobců populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to především život, životní styl, Vaše bezprostřední okolí, které, jaké si uděláme, takové máme.
Já si dokonce myslím, že, někdy více, či méně, slušivé oblečky s cvočky, výšivkami, třásněmi a jinými ozdůbkami, doplněné hluboko do čela vtisknutým stetsonem a špičatými botkami s ostruhami, nemají s touto filosofií pranic společného. To pouze v našich zeměpisných šířkách, jak se říká, přivádíme vše k přehnané „dokonalosti“. Stejně je tomu u trampingu. Věřte, že ne každý zelený, či maskovaný mužíček s teletem na zádech a vytuningovaným outfitem, je duší tramp, který po svých putuje lesy a loukami, na noc uléhá pod hvězdami a žízeň hasí ve studánce. Tyto mužíčky většinou vidíme vystupovat z nablýskaných automobilů, absolvují vycházku, končící v blízkém restauračním zařízení. Zůstane po nich jen hořkost a hromada odpadků.

Myslím si, že opravdového trampa ani nepoznáme. Prostě jen z celého srdce miluje vše kolem sebe.
Pokud se chceme stylizovat do toho, či onoho, zachovejme tomu původní přirozenost, nepřehánějme a hlavně tomu věřme. Žijme country, nebo folkově, nebo trampsky, především v duši a hlavně v lásce a toleranci.
K tomu nám dopomáhej třeba Manitou!

Tyto myšlenky, které jen podepisuji položila na pomyslný list počítačové obrazovky Marcela Voborská a já Vám je tedy tímto zprostředkovávám