Poslouchat country znamená žít country . . .

Stanislav Barek kytarista tělem i duší

04.01.2011 22:00

Stanislav Barek: „Klasika začátečníka otráví“  

Stanislav Barek (* 1955) se kytaře nevěnuje pouze jako aktivní muzikant v různých formacích. Už 13 let pořádá mezinárodní festival Kytara napříč žánry, jehož zásluhou se do Prahy a do dalších českých měst dostávají špičky kytarové hry z celého světa, jako jsou například Australan Tommy Emmanuel, Američanka Vicki Genfan nebo Ital Peppino d’Agostino.  „V dětství jsem v nějakém českém filmu zaslechl motiv hraný na akustickou kytaru a dlouho mi to zůstalo v hlavě,“ vzpomíná Barek na své první kontakty s kytarou a pokračuje: „Kromě toho můj o deset let starší soused Honza Jirásko byl skvělý muzikant. Poslouchal Beatles, The Doors, Claptona apod. a měl rockovou kapelu Vařící kotle, se kterou všechnu tu dobrou muziku také hrál. Já jsem tajně lezl okénkem přes WC do klubu a zbožně poslouchal, co hrají na čajích. Když mi bylo 14, koupili mi rodiče kytaru a Honza mě naučil první akordy. První písnička, kterou jsem zkoušel, bylo Massachusetts od Bee Gees a potom Ob-la-di Ob-la-da od Beatles.“ V roce 1970 Barek odešel do Prahy učit se zedníkem a ve druhém ročníku učení se přihlásil na kytaru do LŠU. „Po roce mě profesorka teorie paní Cihlářová v domnění, že mám talent, doporučila k profesoru Jirmalovi,“ popisuje kytarista osudové setkání, které však prý bylo napoprvé rozpačité. „On nebyl ohledně mého talentu takový optimista, ale přijal mě. Byl hodně přísný a mít slabší náturu, asi bych u něj nevydržel. Ale já jsem tu kytaru hrozně chtěl dělat a věděl jsem, že tady nikdo lepší než on není. Tak jsem to všechno vydržel,“ líčí muzikant, který netoužil po kariéře zedníka. Proto cvičil sedm hodin denně na kytaru, až mohl být po dvou letech přijat ke studiu na konzervatoři (a mezitím získal i výuční list v oboru zedník). Na konzervatoři se dostal k profesoru Sádlíkovi: „Nejenže nebyl zdaleka tak dobrý učitel, ale postaral se o to, že mě vyhodili hned z prvního ročníku. Bylo nás takto postižených více a všichni jsme na něj podali stížnost. Na základě toho musel odejít na konzervatoř do Brna, ale nás zpět nevzali. Rozhodl jsem se najít jinou školu a pokračovat. Tak jsem se dostal na konzervatoř do Teplic rovnou do druhého ročníku a tam jsem i odmaturoval. Teplická konzervatoř se ale nedala s pražskou vůbec srovnat a dnes mám pocit, že mi skoro nic nepřinesla. Bral jsem to už jenom jako nutné zlo.“  Vedle mistrů hry na klasickou kytaru, mezi něž patří už zmíněný profesor Jirmal (a ze světa André Segovia, Konrad Ragosnik, Julian Bream nebo Narciso Yepes), považuje Barek za své velké oblíbence i rockery, jako jsou Jimi Hendrix nebo Carlos Santana. V roli pořadatele festivalu Kytara napříč žánry měl možnost do Česka pozvat Paca de Lucíu nebo Johna McLaughlina. Z hráčů na elektrickou kytaru dále patří mezi jeho favority Jeniffer Batten, Adrian Belew, Robert Tripl nebo Jeff Beck. Z českých hudebníků považuje vedle svého profesora Jirmala za inspirativní především Vladimíra Mikulku, Milana Zelenku a jako „asi největšího kytaristu, který se tady narodil“ jmenuje Pavla Steidla („geniální, ale velmi skromný muzikant, který je považovaný za nejlepšího klasického kytaristu na světě; má neuvěřitelnou techniku, přináší do interpretace mnoho nových prvků a kromě klasiky je schopen zahrát a zazpívat krásné vlastní písničky a je schopen improvizovat“). Z českých rockerů řadí do kolonky „inspirativní hráči“ Radima Hladíka a Pavla Váněho. „Ale musím dodat, že neposlouchám jenom kytaristy, ale i jiné hudebníky, a mám rád i orchstrální hudbu a zajímavé skladatele,” říká Barek.  Svou vlastní kariéru Stanislav Barek zahájil v letech 1986–89 v duu s Nikolajem Krestovským. Hráli klasiku s trochou latiny a flamenca a vystupovali několikrát v tehdejším Západním Německu, avšak většinou tajně, aby se vyhnuli až 50% odvodům Pragokoncertu. Když Krestovský v říjnu 1989 emigroval, začal Barek spolupracoval s Adibem Ghalim: „Začali jsme také klasikou, ale postupně jsme zařazovali do repertoáru ragtimy a blues. V 90. letech jsme jezdili hlavně do Německa, Rakouska a občas do Polska.“ Spolupráce stále trvá, letos v září duo například účinkovalo na kytarovém festivalu v Itálii.  V roce 2003 začal Stanislav Barek spolupracovat také s Shahabem Tolouiem, íránským kytaristou usazeným v Praze: „Shahab je výborný muzikant plný energie a také výborný zpěvák. Začali jsme spolu hrát různé žánry, nejvíce flamenco a perské písničky v různých úpravách. Spolupracovali jsme s několika exotickými hudebníky a také tanečnicemi.” V poslední době sice tato dvojice už příliš nehraje, ale zůstalo po ní CD Persepolis. Kromě toho s Tolouiem Barek spolupracuje také ve skupině Arionas, která vedle dvou kytar stojí především na zpěvu Marthy Elefteriadu a Shahaba Tolouieho. Za jeden z nejlepších projektů, jakých se kdy účastnil, Barek považuje trio Njorek, které vedle něj tvoří hráč na citeru Michal Müller a violoncellista Jaroslav Olin Nejezchleba. „Michal s Olinem jsou opravdoví profesionálové, navíc políbení múzou. To je ta nejlepší kombinace,” chválí kytarista své kolegy.  V současné době hraje Stanislav Barek střídavě na tři ručně zhotovené kytary: na jumbo z roku 2007 od české firmy Rozawood (ragtimy a blues s Adibem Ghalim a lidové písně s Njorkem), na klasickou kytaru od Jana Schneidera z roku 1994 (klasiku s houslistou z České filharmonie Viktorem Mazáčkem) a na španělskou flamencovou kytaru José Morales z roku 1965 („jen občas při svátečních příležitostech, jako jsou např. různé vernisáže“).  Od mládí Barek hru na kytaru také vyučoval. „Učil jsem 35 let z toho18 let v Německu a zároveň u nás a byl jsem z učení už unavený,” vysvětluje, proč se v současné době pedagogické činnosti věnuje minimálně. „Nicméně když vyučuji, kladu hlavní důraz na to, aby to zájemce o hraní bavilo. Nezačínám klasikou, která začátečníka většinou otráví. Zpočátku učím akordy a písničky a až později začneme hrát klasiku nebo ragtimy. Od začátku trvám hlavně na dodržování rytmu, který považuji v každém druhu hudby za nejdůležitější. A také se snažím, aby se všichni naučili hrát podle not a měli základní znalosti základů hudby,“ uzavírá kytarista, pedagog a pořadatel mezinárodního festivalu Kytara napříč žánry. 

                                  

                                                                                                                       

Stanislav Barek – diskografie  

Stanislav Barek & Nikolaj Krestovský (kazeta, vlastní náklad 1988) 

Stanislav Barek & Adib Ghali: Ragtime Guitar a jiné speciality (SV Records 1992, Levné knihy 2004) 

Stanislav Barek & Adib Ghali: Beatlemania Rag – Ragtime Guitar II. (Mars Records 1995)

Jiří Jirmal: Romantic Guitar (Music Vars 2000; produkce + hostování v jedné skladbě)

Njorek (vlastní náklad 2005) 

Shahab Tolouie & Stanislav Barek: Persepolis (vlastní náklad 2008) 


Publikace: 

Kytara pro samouky (Svojtka a Vašut 1991)

Ragtime Guitar (noty) (Svojtka a Vašut 1993; s Adibem Ghalim)

Kytara (Svojtka a Vašut 1995; škola hry na kytaru)

Cesty české kytary (Ekopress 1999; rozhovory s Jiřím Jirmalem)


Milan Tesař (Radio Proglas) 

Folk  10/2010

Kontakt

Country club Halenkovice

countryclub.halenkovice@seznam.cz

Halenkovice 617, 763 63

Vyhledávání

Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?

Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na  "Všechny články"

Rychlá orientace na stránkách ?

Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"

Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům 

Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde

 

Country club Halenkovice - vaše brána do světa hudby, spuštěno 10. dubna 2010 ©

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Přístupy na web počítáme od 26. dubna 2010