San Francisco z ústa autora již nezazní

Píseň nejspíše znáte, já již z poloviny sedmdesátých let, kdy jsem se k ní dostal jako k ostatnímu ze Západu. Náhodou, kopírováním pásek před tím již mnohokrát zkopírovaných od kamarádů kamarádů.

Nevím jak Vám, ale mne z té písně vždy zněla nebývalá volnost, optimismus a pohoda – prostě pocit, který mne vždy nadchl a to v době, kdy jsem textu nerozumněl a o hnutí Hippies jsme slyšeli jen z idelogické propagandy to nejhorší – drogy, sex, volnomyšlenkářství. Ta mírumilovnost a láska mezi lidmi se ztrácela v tom ostatrním. A o snahách hnutí v České republice, to je historie, která Vám odhalí nejedno známé jméno.

Přesto mne píseň oslovila a po revoluci jsem si pořídil její legální nahrávku, jako spoustu jiné muziky, do té doby pro nás zatracované.

San Francisko byl nesmrtelný hit Scotta McKenzieho. Jeho tvář, píseň a způsob prezentace, to mu přineslo úspěch, byť jiné podobné hity se mu již nikdy nepodařilo napsat. Píseň velmi dobře zachycuje atmosféru šedesátých let a mezi „květinovými dětmi“ se stala neoficiální hymnou hnutí. Tvrdí se, že se jí ve své době prodalo přes sedm miliónů kopií a ve své době byla čtvrtá v americké hitparádě. Nahrály ji stovky interpetů po celém světě.

Scott Mckenzie zemřel ve věku 73 let v uplynulých dnech srpna 2012 doma po předchozím infarktu. Odešla tak jedna legenda jednoho údobí světových dějin, ale píseň zůstává a nese v sobě dál mírumilovný odkaz hippies, vzpomínku na šedesátá léta.

San Francisko a poslední pozdrav Scotta najdeš na přiloženém klipu z doby, kdy byl McKenzie mladý, krásný a představoval pro mnohé i jejich mládí . . .