S Žambochy a Montym u něj v obyváku . . .

Včera, 16.07. 2010 jsem zažil koncert, který by se dal ověnčit několika nej. V Otrokovické hospůdce Admirál se konal koncert Žambochů (Honza, Stáňa a Jirka) a Montyho, kteří dorazili na pozvání majitelů hospůdky, kteří, ač zde nepůsobí dlouho, se naopak velmi sympaticky rozhodli dělat něco pro živé hraní v Otrokovicích a pozvali tuto sestavu v rámci svých plánovaných aktivit.

První nej bylo v hledání hospůdky  . . .  po několika dotazech u místních se nám ji podařilo najít, ale bylo to opravdu až na pátý pokus, zde jsou jistě velké rezervy.

Druhým nej byla skutečnost, že hospůdka připomněla spíše miniklub. I kdyby bylo narváno, vlezlo by se cca 50 lidí, což je od majitelů jistě odvážný krok, dělat zde hudební produkce, kde by se jim akce měli trochu vyplatit.

Třetím nej byla skutečnost, že i když Žamboši a Monty dorazili na čas, rychle rozbalili svá hejblátka a ozvučili prostor velmi vydařeně a i přesto, že se začalo cca 20 minut po plánovaném začátku, hospůdka návštěvníky nepřetékala. A tak se držitelé dvou Andělů a Monty ověnčený pěkným třetím místem na Zahradě v kategorii písničkářů stali muzikanty, kteří hráli téměř jen pro mne. 

Vytvořilo se velmi milé klubové prostředí, které připomínalo ty krásné poslechové pořady, kde návštevníci přišli za muzikanty a jejich hudbou a kde naopak muzikanti nedělají kulisu hospodským štamgastům při jejich pravidelné konzumaci.

Na to Monty, který koncert zahajoval, zareagoval okamžitě, pozval nás do svého obývacího pokoje, usadil nás do pohodlných sedaček a zahrál písně, které zpravidla jeho obývák neopouštějí. Vše doplnil písněmi ze svého nového CD Rybolov ( k mání u Montyho na Facebboku k poslechu) a několika příběhy ze života. Ten, kterým uvedl svou píseň Snídaně s Bohem, psal opravdu sám život a dotýká se Montyho více, než by se na první pohled zdálo. Místo potlesku jsme jen "třepali" rukama, neb Monty prohlásil, že v obyváku mu taky nikdo netleská, protože v něm může hrát jen, když je sám doma.

Žamboši na Montyho navázali a koncert si užívali naplno. Hráli písně především z CD Přituhuje a opět mohli účastníci ocenit brilantní kytarovou techniku Honzy, Stánin hlas (a akordeon), který byste od této křehké ženy jistě nečekali a rytmickou sekci Jirky Nedavašky. 

Kontakt s publikem zde byl opravdu těsný, hovořit se dalo naživo a hrát pomalu taktéž. Večer tak uplynul, a my, posluchači si přišli na své v prostředí, které opravdu spíše připomínalo obývací pokoj s pohodou a jistotou domova, župánek, brambůrky . . .

A tak paradoxní nakonec bylo, když jsme se sesedli po koncertě u jednoho stolu, že ti co na koncert dorazili, nebyli z Otrokovic, všichni posluchači a účastníky byli vlastně přespolní.

Jak paradoxní a přitom tak tvrdě reálné.

Celý večer jsme zakončili neformálním posezením, kde nám Monty sdělil pár zákulisních praktik a "historek z natáčení", měli jsme možnost potěžkat jaho španělskou krásku s výrobním číslem 14 (jestli nekecal, tak výrobní serie končí číslem 15) a jeho druhou kytaru Crafter. Padlo pár dotazů a rad kolem strun, comba, mikrofonů, jak udržovat nehty ke hře, a v kolika otevřených laděních tvoří své písně.

Monty nás pak neoficiálně seznámil se svým připravovaným projektem a pokud vyjde, máme se na podzim na co těšit, ale to přenechme již jemu. Určitě na svých stránkách tuto aktivitu, pokud k ní přijde, představí sám.

Děkujeme za krásný večer Žambochům, Montymu i majitelům Admirála a popřejem krásné léto a hodně štěstí a sil vytrvat.