Krajina v tobě . . .

Hudba Víti Troníčka je mi tak nějak blízká, ani nevím proč. Snad pro jeho silné melodie, romantiku v textu či snad proto že jsou tyto písně ještě stále hratelné u ohňů. Prostě Víťa je silný melodik, Marien pak kapela s vyzrálým projevem a silným vícehlasem. To vše mám rád a proto této kapele fandím, byť se jedná o můj subjektivní pocit, vždy mi budou blízcí a jejich produkci vyhledávám naprosto cíleně.

Marieni vydali v loni své první oficiální CD - Krajina v tobě, které mám již hodně naposlouchané. Jak toto CD vidí odborník na slovo vzatý Milan Tesař Vám nyní předkládám. Recenze CD zde běžně neuvádím, ale když se jedná o Marien, udělám vyjímku.

Tedy zde reportáž Milana Tesaře

Po rozpadu pardubické folkové skupiny Poupata vznikly dvě nové kapely: Pouta a Marien. Druhá z nich v čele s kapelníkem Poupat Vítem Troníčkem, loni natočila své první album Krajina v Tobě. Přečtěte si naši recenzi na toto CD, z kterého některého písně na Proglasu pravidelně hráváme (Hradby, Christiana, Kluk z Pardubic). Diskuse je otevřena pro vaše názory.

I když není neúnavný obhájce melodických písní a kritik alternativnějších směrů Víťa Troníček na scéně žádným nováčkem, Krajina v Tobě je jeho první čistě autorské album (pouze s příznáním jedné melodie „z nezjištěné americké folkové písně“ a úryvku textu Rudyarda Kiplinga). Zatímco v Poupatech se kdysi o autorství dělil s Radkem Novákem nebo s externistkou Radkou Klečkovou, Marien mu nabízí možnost sestavit desku přesně tak, jak si sám představuje.
Skupina na své debutové album nijak nespěchala. Ještě v roce 2006 mi Víťa v rozhovoru řekl: „I přes nečekaně úspěšný prodej našeho demosnímku se na oficiální CD ještě nějak necítíme. Jak totiž vím z minula, bývá s tím více starostí než radostí, a tak není důvod spěchat. Nahrávky uložíme a třeba časem nějaký vydavatel dospěje k názoru, že jsme komerčně zajímaví a postará se o to. Sami se tím odmítáme zaobírat, baví nás v prvé řadě muzika a ne to nutné zlo kolem toho.“ Po necelých třech letech i na ono „nutné zlo“ došlo. A protože kapela považuje i své předchozí demosnímky za povedené, zkompilovala debutové album z pěti starších nahrávek z let 2005–2007 (Krajina v Tobě, Memento mori, Nepospíchám, Návrat a Půlnoční session) a z devíti nově natočených snímků (duben až květen 2009 ve studiu Good Day Records). Přesto – mimo jiné díky jednotnému masteringu – zní album kompaktně.

Marien je kapela se silnou posluchačskou základnou, Víťa Troníček je silný melodik, který se svými spoluhráči dokáže píseň s pomocí nejběžnějších folkových nástrojů výborně vygradovat. Navíc přemýšlí nad řazením skladeb, a tak zejména začátek alba dopadl na výbornou. První dvě skladby, Memento mori a Hradby, patří k největším hitům této pardubické party. Navíc první je svižnější, postavená na „manželském dvojhlasu“ Víti a Zdeny Troníčkových, zatímco druhá, volnější, stojí na silném refrénu s klenutými sbory. Memento mori možná trochu překvapivě okořenily bicí (Jan Kirchner), v Hradbách si skupina vystačí s perkusemi. Na podobných „drobných kontrastech v mezích žánru“ stojí celé album. Za sólovým mikrofonem se vystřídají s výjimkou basisty Petra Opočenského všichni členové a i když je Troníčkův sytý hlas nejvýraznější, žádný z vokalistů se za svůj projev nemusí stydět. Kontrast ke kapelníkovu projevu tvoří především výše posazený hlas Michala Patáka a samozřejmě suverénní zpěv Zdenin.

I když má Víťa Troníček daleko k písničkáři-filosofovi, jeho texty rozhodně nejsou tuctové. Stojí na snadno zapamatovatelných sloganech („Dej bůh nám malým malé trápení“ – Hradby), oscilují mezi vztahy (velmi pěkně zpracované v první a poslední písni alba), sociálními tématy („V průchodu kdosi postává / Vyhaslý příběh o pití“ – Ulice) a pokusy o globálnější pohled („A čas, ten starý lodivod / Vede nás do neznámých vod“ – Šest věrných mužů). Po řemeslné stránce většinou nejsou špatné, i když se občas nevyhnou klišé a i když v nich najdeme i pár chyb. Dopracovat by si zasloužila Ulice (přízvuky ve verši „Závany z čínského bistra“ nesedí) a drobnou úpravu by si žádal verš o kleci, „jenž kdysi mi tak lámala vaz“. Jde o nepatřičné užití zájmena v mužském rodě; místo správného, leč knižního tvaru „jež“ bych doporučil hovorovější „co“. U téže písně jsem také přemýšlel, co znamená, když je žena „dostiživá“. Vím, jsou to drobnosti, ale s nimi často stojí a padá důvěryhodnost celku.

Vrátím-li se k melodiím, uvědomil jsem si při poslechu tohoto alba, jak charakteristický a snadno rozeznatelný je Troníčkův rukopis. Několikrát jsem se přistihl při přemýšlení, odkud tu kterou pasáž znám. A pokaždé jsem došel opět k Troníčkovi – ať už s Poupaty nebo ještě častěji s Marien.

Drobnost na závěr: Píseň Kluk z Pardubic může znít mezi všemi těmi romantickými songy jaksi nepatřičně. Jenže mě toto patriotické reggae baví a i když Pardubice znám pouze jako „město perníků“ a jednu z vlakových zastávek mezi Brnem a Prahou, bavím se a zpívám si s Troníčkem: „Nejsem ňákej ňouma z Nemanic…“

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Good Day Records
Žánr: folk
Celkový čas: 56:03