František Nedvěd očima Milana Tesaře

František Nedvěd v září 2012 oslavil své 65. narozeniny. Zařadil se tak do „zástupu“ pětašedesátníků, k řadě svých slavných spoluvrstevníků a kolegů a předkládá tak důvod k bilancování.

Mladší z dvojice bratrů, Nedvědů František, byl celá dlouhá léta ve stínu svého bratra Honzy, především v tom, že Honza Nedvěd „chrlil“ jednu autorskou píseň za druhou, to František Nedvěd těch písní napsal jen pár.

Začínal společně s Honzou ve skupině Toronto, která již v roce 1974 získala svojí první Portu za píseň Kamarád, krátce po té se Toronto přejmenovalo na Brontosaury a s touto kapelou získali bratři Nedvědové další čtyři Porty. Svého prvního alba – Na kameni kámen – se skupina ale dočkala mnohem později, až po dvanácti letech společného hraní a dosáhli s ní nebývalého zájmu a úspěchu široké veřejnosti.

Pak se Františkova umělecká kariéra rozvíjela přes Toronto, Brontosaury, Spiritual Kvintet, pouhou spoluprací s Honzou, aby se pak vydal na sólovou dráhu a posléze se vrátil opět ke spolupráci s bratrem Janem, což je současná realita.

Období jeho samostatného vystupování je asi ta podstatná část jeho hudební kariéry, která dokladuje Františka jako zpěváka, kytaristu či autora písní. Zahájil ji v polovině devadesátých let, první CD – Neváhej a vejdi bylo vydáno v roce 1998, pak následovalo Druhé podání, Třetí pokus, Čtvrtá sada a CD s názvem Pátá v poměrně krátkém časové sledu.

Zde František využil velký zájem především o jeho první CD, které mělo velmi dobré promo a bylo vystavěno na melodiích, které byly časem a posluchači prověřené (melodie Gordona Lightfoota), ale v naší zemičce zatím v široké veřejnosti nepříliš známé. Písně zaujaly, lidé zvyklí od Nedvědů na téměř 100 % autorskou tvorbu, si zpočátku vůbec neuvědomovali, že se na písních František nepodílel ani jako autor hudby a ani jako autor textu.

Ale i ostatní CD obsahovala především převzaté hity amerických autorů, na prvních třech CD především melodie zmiňovaného Gordona Lightfoota, ale i dalších amerických hitmakerů. Vlastní písně jsou na každém dalším CD zastoupeny jen jedním či dvěma kousky maximálně.

Hlavním textařem byl Dušan Vančura, bývalý kolega ze Spiritual Kvintetu, který se podílel na převážné většině textů Františkových písní. Psal mu písně přímo na tělo – především CD Neváhej a vejdi, posléze i dále, ale hlavně pozdější textová tvorba Františkových písní je dost kritizována.

Franta sestavil kapelu z kvalitních muzikantů a na dlouhou řadu let objížděl festivaly, kluby či náměstí a sklízel značný úspěch. Jeho příjemný hlas, šlapající kapela, dobré melodie – to bylo žádané zboží. Škoda jen, že se pozdější texty staly nejslabším článkem této mašinérie.

Léta krize pak Frantu přinutila, aby se začal na podiu objevovat sám jen s kytarou, později jen s halfplaybacky, do kterých zpíval živě. Byl to „velký pád“ z kvalitních koncertů až na toto pouťové zpívání s nahranou muzikou předem. Ale i toto patří do historie vystupování a hraní Františka Nedvěda.

V úvodu jsem napsal, že Františka Nedvěda představím očima Milana Tesaře a to teď taktéž dělám. Milan Tesař o Frantovi připravil hodinový pořad ve svém seriálu Slyšte lidé – Radio Proglas – který byl odvysílán počátkem prosince.

V pořadu zazní spousta informací a ukázky z hudební produkce Franty Nedvěda, ať jako člena skupin ve kterých hrával a nebo jako frontmana své vlastní kapely.

Stačí se jen zalogovat na stránky Proglasu, najít v archivu a pořadu Slyšte lidé daný zvukový záznam a poslouchat.