Tak má vypadat dobře zorganizované akce, nejen pravidelná a trvalá reklama před akcí - viz zasílané vizitky kapel i s hudebními ukázkami, jejich průběh jsem Vám zde zprostředkoval ve 14 denním denně aktualizovaném článku, ale i reportáž z akce a ne až za měsíc po té, ale hned, dokud jsou zážitky a dojmy ještě čerstvé a silné, to nadšení je pak z reportáže přímo cítit. 

Na vizitky i hudební ukázky se můžete podívat i dodatečně zde a pokud si chcete poslechnout i ukázky - plnohodnotné písně bez krácení v MP3 kvalitě, pak neváhejte, hudební soubory mají platnost 19 dnů a pak budou z portálu (leteckáposta) smazány.

Psát o samotném průběhu odpoledne a večera, to nechám na přítomných a samotném Jerrymu, ale bylo to opravdu vydařené Banjo. Kdo nebyl, určitě chybil, podobných akcí v regionu v tento termín mnoho není. Dobrá akce totiž není jen o kapelách, ale i o divácích, posluchačích, souznění a atmosféře. Zatímco mnohé přehlídky umí nabídnout skvělé kapely, s diváckou a celkovou atmosférou je to již horší. Tento aspekt ale k BB nepatří. Do malého městečka a normálního kultrurního sálu se vždy sejde přes 300 návštěvníků a ta trampská nálada jde od začátku až do konce ruku v ruce - diváci, kapely.

Neuvěřitelné, ale skutečné, mravenčí dlouholetá práce, dobrá propagace a organizačně skvělé zázemí vždy přitáhne spoustu lidiček, jiné jim podobné akcičky by mohly jen závidět. Ukazuje se, že to jde i bez velkých sponzorů a megalomanských show, žádné tahanice o pivní priority, žádné hvězdné manýry kapel, žádní rušivci typu, zaplatil jsem a teď si mohu dělat co chci.

Prostě Banjo bylo opět úžasné od začátku až do konce, o celkové atmosféře ale nechme promluvit toho nejpovolanějšího, Jerryho, a jeho dojmy den po té. Cituji z materiálu, který Jerry vytvořil a obratem rozeslal na mailové adresy svých stovek příznivců. Kdo z pořadatelů může říci, že má tak skvělou PR. Dá se tvrdit, že každý z těch 350 lidí se s Jerrym nějak zná a Jerry má na něj mailovku, to je cílený marketing jak hrom.

Třinácté Banjo bylo opravdu šťastné…

Když jsem se po krátkém spánku probudil v neděli ráno, měl jsem hezký pocit, že se mi zdál sen o nejkrásnější přehlídce mého života – a jistě pochopíte mé vnitřní uspokojení při poznání, že se mi to nezdálo, že to byla skutečnost.

Těžko nám kdo uvěří, že nic nebylo narežírováno, že všechno proběhlo naprosto spontánně – že to bylo jen o vzájemné úctě a pochopení. Ale po pořádku…

Již volba pozvaných kapel neměla chybu, a to snad bylo to základní. Předkapelující MS Band vlastně posunul zahájení přehlídky ještě před půl čtvrtou, protože hráli už pro plný sál a moc dobře. První trojice kapel – Špunt, Dostavník a Domino – tvořila snad nejsilnější nasazení na úvod přehlídky v historii a mohli ji klidně zakončovat, tak byli dobří a tolik potlesku sklidili zcela po zásluze. Na ně navazující Vojta Kiďák Tomáško předvedl určitě nejkrásnější recitál, který jsme tam kdy slyšeli a také se k tomu sám na sejšnu přiznal. Ozvěna, Alibaba a Tempo di vlak tvořili další odlišnou ukázku podoby té naší zelené muziky, kdy se člověku tajil dech nad tím, co všechno lze zahrát a vyzpívat. Nelze napsat, že vše vyvrcholilo, ale jen pokračovalo v úžasném spádu při vystoupení posledních tří skupin – Falešné karty, Přístavu a Přátel.

Přátelé však dali něco navíc, co nikdo nečekal a co se ještě na žádné bystřické přehlídce neobjevilo. Kapela totiž během několika minut „zestárla“ o dobrého čtvrt století a přesto zvládli svoji závěrečnou skladbu ve velmi svěžím rytmu. Dejme slovo strůjci celé show, známému vtipálkovi Šimonovi, který mi napsal krásný mejl nejen o tomto  překvapivém závěru, ale celé přehlídce:

„…jak mě tak trochu  znáš tak víš, že ke srandě mám hodně blízko a s Palcem je to ještě dvojnásobné. Řekli jsme si že to osvěžíme něčím, co tam ještě nebylo a samozřejmě nás napadla ptákovina s poslední písničkou, která začíná textem  „Jsem starej ... pes“. Byli dvě možnosti: že to buďto posereme, nebo to lidi vezmou - snad to vyšlo, alespoň podle všeobecné odezvy. Jde o nic, jen si udělat dobře, pobavit se a jít domů. Hodně jsi nám v tom pomohl, žes nás šoupnul nakonec a tím to byla poslední skladba na BB. Bez Petry jsme si mysleli že to nebude ono, nikdo z nás není zpěvák od boha a tak jsme vsadili na srandu. Ale jak říkám, jde o houby, jen se pobavit a pobavit druhé.

Toto banjo bylo opravdu skvělé a je to nejpěknější přehlídka na které jsem kdy byl. Udělal chybu kdo nepřišel. Nebylo slabé kapely, šokovalo mne naše třetí místo, bylo tam pár skupin, k nimž se moc rovnat nemůžeme a snad si nikdo nebude myslet, že nám tou srandou šlo o hlasy. To by mne mrzelo, ale vůbec nerozházelo, protože já dělám muziku jen pro radost svoji a druhých. O nějaká místa na bedně mi vůbec nejde, to mi snad věříš. Byla to krásná akce s krásným koncem a vždycky si vzpomenu na Mikiho Ryvolu se Zajdou, jak jednou nakoukli půl hodiny před BB do plného sálu a zeptali se mě, co je to tam za lidi, odkud jsme je přihnali. Řekl jsem tehdy to je naše publikum a byl jsem samozřejmě tak trochu hrdý. Pak mi Zajda řekl, že kdesi hráli ve velkém městě a bylo tam 22 lidí…

To vše je brachu převážně tvoje dílo a klidně můžeš být hrdý jako tehdy já, protože máš být na co.  Spousta lidí ani neví čím nás krmíš v počítači, to prostě nedělá a nedělal nikdo, takovou propagaci, představení kapel, zvukové klipy atd., to prostě nikde dnes není, nevím o tom. Mrzí mě, že jsem při mém uvádění písniček zapomněl v souvislosti s Tebou poděkovat i Věrce protože vím, že to s takto vytíženým Košékem neměla a nemá vždycky lehké. Takže mé díky patří určitě i jí.                 Zdarec Šimon“

Tak tolik jeden z kmotrů bystřických přehlídek – Šimone díky za pěkná slova. Okamžik, kdy jsem celému sálu na pódiu představoval poprve za třináct let svoji zlatou ženu byl pro mne silným zážitkem a lámal se mi hlas. Podobně jako při poděkování Blance Prudilové za sedmileté neskutečně srdečné a bezchybné moderování naší přehlídky. A ta třetí svatá je nesporně Jarka Možíšová – letos také snad poprve na jevišti a s mikrofonem a darem a díky…přitom právě jí všichni vděčíme za to, že bystřické přehlídky mají pevné zázemí, že se z nich stala tradice, na kterou každoročně doplácí z rozpočtu Kulturního střediska nemalé částky. S Jarkou se na přehlídkách zřejmě setkáme i příští rok, ale – protože i jí čas běží – už jen ve funkci poradce svého nástupce (nástupkyně?)

Dovolte ještě několik postřehů.

Divácká anketa je bystřická tradice, a ač víme, že je velmi subjektivní, rádi se jí držíme a i kapely si ocenění našich diváků opravdu váží. Proto jen pro úplnost dodáváme, že letos se o druhé a třetí místo svorně podělili Alibaba s Přáteli - nejvíce sympatií a tím i první místo si letos určitě po zásluze z Bystřice odnesla Falešná karta.

Ta se také ihned po zakončení na světovém session opřela do strun za pomoci Přátel, Přístavu, Tempáků a dalších jednotlivých hudců (byly okamžiky, kdy jsem napočítal v akci i dvacet strunných nástrojů!) vytvořila skvělou atmosféru druhé části přehlídky, která skutečně končila až v brzkých ranních hodinách.

A mám tu ještě dvě výzvy: někdo snad omylem v přípravně skupin sbalil Mildovu termostku s nápisem Tescoma – ráno před odezdem zjistil, že zmizela i s čajíčkem od manželky.

Druhá je k fotografům. I když můj dvoumetrový vnouček Tom udělal velkou serii krásných fotografií (dodám), prosím ostatní blikající jedince, aby zdařilé záběry ze svých děl poskytli našemu archivu – moc se na ně těšíme!

Protože se vyskytly pochopitelně různé spekulace o důvodech ukončení mého působení na těchto akcích, rád bych vše uvedl na pravou míru. Je to jednoduché.

Příprava přehlídky představuje doslova stovky hodin času, značné nervy a stres – to potvrdí každý, kdo něco podobného dělal. Bylo mi v létě dvaasedmdesát a bez nějakého pesimismu vidím stále zřetelněji, jak se mi život krátí. I když mě příprava přehlídky opravu baví a svým jedinečným způsobem obohacuje, platím za to tím nejcennějším, co mám: svým časem. Ten chci už konečně věnovat rodině, svým zájmům a především ženě, které v tomto smyslu hodně dlužím.

Druhý důvod je životní zkušenost. Dlouhým časem v jakékoliv funkci každý zákonitě upadá do stereotypu, ztrácí invenci. Pokud se dokáže včas a dobře přepřáhnout, tak ta kára jede rychleji a lépe. Věřím, že nástupce (bystřický MS Band) jsem vybral dobré - dám jim k dispozici všechnu léty prověřenou dokumentaci, kontakty i zkušenosti, vše většinou v elektronické podobě, která přípravu přehlídek značně zjednodušuje. Těším se na celou řadu inovací, která bude příští rok určitě následovat a věřím, že to bude k dobru věci. Takže Martine a spol – zlomte vaz!

A já se snad konečně podívám na přehlídku do Skaličky, na Horecké struny, samozřejmě do Dřevohostic a na Portál – a možná i do Horního Jelení. A trampskou písničkou chci žít dál – v našem autoveloklubu, na osadách, na Šátropu a konečně se vypravím za Mikim na Fort Hazard…

Takže pokud jsme v Bystřici pro tu trampskou muziku za ta léta něco udělali – a třinácté Banjo potvrdilo že ano – je to vše v pořádku. Jsem romantik a optimista který věří, že tramping je věčný a byl tu od pradávna – ve svých meditacích jsem dospěl k názoru, že již náš praotec Čech byl tramp, jenže o tom nevěděl…

         Hodně zdraví,  jen vše nejlepší a všem krásné dny přeje                                          Jerry