Bob Frídl nám již nezazpívá

Když jsem viděl naposledy naživo Boba Frídla (bylo to v roce 2009 na Dřevohostickém folkáči), netušil jsem, že tohoto zpěváka let sedmdesátých vidím naživo naposledy.

No jsou to již, pravda, skoro čtyři roky, to bylo Bobovi (vlastním jménem Josefovi) cca 62 let a jeho vystoupení již nepřipomínalo žádnou vitální smršť, ale bylo hezkým připomenutím a vzpomínkou všem těm, kteří ho pamatovali. A i těch bylo v Dřevohosticích dost. Byl to takový uplakaný (co se počasí týká) ročník, přesto lidé zůstali a poslouchali Boba s jeho písničkami a jeho kytarou a nezbytnou Harmonikou.

Již tehdy se říkalo, že Bob na tom není zdravotně nejlépe, jeho comeback po návratu z emigrace, kdy odešel a žil delší dobu v Řecku, se již výrazně nekonal. Tento zpěvák, který se u nás proslavil řadou písniček spíše na popové scéně (které by ale dneska zapadaly do folkové či písničkářské škatulky) se zpočátku své kariéry věnoval sólovému vystupování jako písničkář ovlivněný Okudžavou nebo Dylanem, po němž si také nechával říkat Bob. Později spolupracoval s pěveckým duem Marta & Tena Elefteriadu.

Vrchol umělecké kariéry ho čekal v polovině 70. let, kdy hrál a zpíval s doprovodnou hudební skupinou Jana Sochora. Za tímto uskupením se skrývali členové skupiny The Progress Organization, později Progres 2. V té době mu u vydavatelství Panton vycházejí nejzásadnější alba Jen vítr to ví (1973), Abeceda (1974) a Všem starým láskám (1976).

V roce 1978 se s kapelou rozešel a zpíval s folkovými skupinami, ponejcíce Folk Team. Pak následoval jeho odchod do Řecka a návrat v devadesátých letech. Ale klasický návrat se již nepovedl, možná proto, že Bob již na tom nebyl zdravotně nejlépe.

V listopadu by se letos dožil 66 let, ale dneska nad ránem podlehl těžké nemoci. Rakovina si na svůj pomyslný vrub může vyrýt další jméno.

Vzpomeňte při jedné z jeho písní.