Vzpomínka na kamaráda - Radek Bůček Michal

Letí to, letí. Tento příspěvek mám v hlavě od 25. listopadu a než kdesi cosi, je polovina prosince. Ale připomenout Bůčka musím. Neb ono to opravdu letí.

Každoročně 30. listopadu s určitým smutkem vzpomenu dalšího výročí předčasné Bůčkovy smrti. Letos to bylo již 16 let, co nás zastihla ona smutná zpráva. Bylo to šokující o to víc, že všechny Radkova smrt zaskočila, neboť přišla ze dne na den.

Sám Roman Horký vzpomíná poměrně přesně . . .  cituji

„ Nejtěžší chvíle Kamelotu byly, když Radek Bůček umřel, což se stalo ze dne na den. My jsme přijeli z koncertu v Praze a Radek šel do hospody a ráno dostal v jednatřiceti letech infarkt a zemřel. Takže, nejlepší kamarád mě opustil, vlastně polovina kapely, odešla. A já jsem nebyl zvyklý hrát, jako postavit se sám do čela té kapely, vždycky jsme to tak nějak řešili ve dvou. Takže, to byla nejtěžší chvíle, docela zásadní, navíc jsme byli stejně staří, takže mi bylo 31, jemu 31 a teď vlastně jedna polovina ze mě odešla. „ – konec citace

Kamelot bez Bůčka, to bylo zprvu nepředstavitelné, ale Kamelot to ustál, stejně jak později další rány osudu, smrt Lampy a těžká autohavárie, při které byl vyřazen na dlouhou dobu další Romanův osudový spoluhráč - Viktor Porkristl. Kamelot ustál i roční pauzu, kdy Roman nabíral inspiraci v Kanadě, ustál i rekorní šňůru 110 koncertů v řadě, ustál řadu kritiků ze strany starých fanoušků Kamelotu, kterým se nelíbila nová tvorba, ustál i řevnivost ostatních muzikantů, kteří možná určitý odklon Romana od žánru a jeho nadprodukci desek, kritizovali . . . 

Příští rok oslaví Kamelot 30 let na scéně a je téměř symbolické, že se Roman po skoro popovému přerodění se opět vrací ke kořenům Kamelotu, k akustické podobě písní bez elektriky, bicích a jiných doplňků a vymožeností zvuku. Proti produ - to bude nové CD k třicátinám a k němu a samotným oslavám sám Roman opět dodává, cituji . . .

„ Příští rok slavíme 30 let. Většina kapel by asi udělal nějaké Best of nebo něco takového. Já to dělat nebudu, protože to zase není můj styl. Připravím novém album ke třicátinám a bude se jmenovat Proti proudu. To vím už teď.

Kamelot celý život jde proti proudu. My jsme nikdy nehráli tendenční hudbu, já jsem se tomu apriori vyhýbal. Navíc v té dnešní době mi to připadá naprosto, pro mě by bylo úplně ponižující, kdybych měl hrát něco jiného. Ale tím, že jsme šli celou dobu proti proudu a ten proti tobě je docela silný a někdy vopravdu stačí velice málo, aby ses s tím svezl, tak si myslím, že jsme za těch 30 let o těch pár kroků proti tomu proudu šli. A ta řeka vždycky, když teče, tak teče jakoby trošku mírně z kopečka. Ale myslím si, že teď už jsme v bodu, kdy vidíme to slunce, už jsme se dostali zkrátka z těch houštin a jsme v té řece na takových těch místech, kdy se můžeme podívat daleko za obzor.“ konec citace . . .
 

Ale vraťme se zpět k Bůčkovi a výročí jeho smrti (zemřel 30. listopadu 1995). O tom jak se seznámil s Romanem a co bylo po tom, zde opět sám Roman, cituji . . .

„ My jsme byli takoví kluci, já jsem se učil tehdy v Brně v Královopolské strojírně učební obor potrubář. A v té třídě, my jsme byli docela taková třída, když to jako beru zpětně, tak takoví ti kluci, kteří neměli nějak tu tlačenku nebo se možná nám ani nechtělo moc učit z těch knížek, chtěli jsme si dělat věci po svým. Takže, jsme se najednou sešli v té třídě potrubářů a zámečníků a kovářů, taková docela dobrá parta. Potkal jsem tam kamaráda, který se jmenoval Radek Michal. Říkali jsme mu Bůček, protože už tehdy byl trošku takovej zavalitější, ale nicméně vynikající, právě jsme se bavili o těch tenorech, takový plný tenor měl, jo. A tím, že já jsem v té době ještě tak nějak jako mutoval, ještě jsem ten hlas neměl usazen, tak jsme se tak nějak jako dali dohromady. Já už jsem v té době psal nějaký písničky a naučil jsem ho nějaký ty baglajdy. On v té době hrál Olympiky a Katapult tehdy frčel. Tak já jsem ho naučil trampárny, ty písničky do toho lesa. A jemu se to zalíbilo a hlavně začal potom chodit s dívkou, které se to taky líbilo, takže jsme se do toho pustili, začali jsme hrát ve dvojičce. Potom jsme říkali, že nám to nestačí, tak jsme vzali kontrabas. To byl starší kamarád vod nás asi vo 4 roky, hrál na kontrabas. A potom jsme ještě vzali do kapely kongistu Luigiho Šmídka, který také tedy bohužel již nežije a ten s náma začal hrát na konga. A tím vlastně vznikl Kamelot. Potom jsme ještě přibrali zpěvačku, která s námi jezdila potom na čundry, na osadu. Zpívala taky moc hezky, takže jsme dali hromady ten trojhlas a vlastně ten styl dvoukytarový jsme začali nějak tak jako užívat. A tím vlastně vznikla originalita toho Kamelotu a potom teda posléze i lidmi a na těch různých soutěžích oceňovaný styl. „ konec citace . . .

Bůček chybí, historie ukazuje, že to byl jeden z velkých folkových zpěváků, kteří toho mohli hodně dokázat, kdyby dostali ve svém životě víc času . . .  Kamelot a Bůčka si připomeňme v písni, která v podání Kamelotu nabrala nový rozměr, hudba i klip z doby největší slávy starého Kamelotu najdeš zde, Bůčka samotného tady

Hovor Romana Horkého zde a přepis tohoto hovoru pak zde