Uhlíř & Svěrák: Takovej ten, s takovou tou...

Deset nových písní a dvě operky obsahuje aktuální dvojalbum autorské dvojice Jaroslav Uhlíř & Zdeněk Svěrák. Také máte pocit, že je tvorba těchto pánů pořád stejná? A má i přesto smysl si jejich nová alba kupovat? Čtěte recenzi a přispějte do diskuse.

Snažím se psát recenze na hudební alba, z kterých na Proglasu nejčastěji hrajeme – nezávisle na tom, zda se mi recenzují snadno, nebo ne. Zatím poslední (dvoj)album autorské dvojice Jaroslav Uhlíř & Zdeněk Svěrák patří k těm nahrávkám, o kterých se píše velmi nedobře. Svěrákova textařská poetika i Uhlířovy líbivé melodie jsou stále stejné, dětský sbor Sedmihlásek už také nemůže ničím překvapit a dokonce i operky na téma známých pohádek budí méně úsměvu než v roce 2005, kdy pánové natočili první dvě (Budulínek, Karkulka).

Uhlířovy nápěvy a aranže zůstávají v zajetí žánru, tedy sice vkusného, přesto však středního, proudu. Stále jde o písně melodické, snadno zapamatovatelné a zpívatelné. Více překvapivých momentů přinášejí Svěrákovy texty díky spoustě slovních hříček, díky tomu, jak proplouvají mezi různými vrstvami jazyka, a především díky tomu, že promlouvají střídavě či současně k dětem a dospělým.

I tentokrát Svěrák jedním z největších hitů, Zapomnětlivou, s nadhledem míří spíše do vlastní věkové kategorie: „Co hledáš, švagře milý / možná, že bych věděl // Takovej ten s takovou tou / jak to jen říci jednou větou.“ Spíše dospívajícím posluchačům textař věnoval půvabnou nostalgickou píseň Harmoniko foukací, ve které vykresluje paralelu mezi odchodem léta a vadnutím „letního“ vztahu („Zahraj to jeřabinám / ty prej mají na starosti konec léta / třeba by, třeba by nám / zařídily, ať to léto neodlétá“). A na děti i na dospělé zároveň míří další potenciální hit Hrady a zámky – zatímco děti bruslí „v pantoflích filcových“ a sledují památky („Tuhle kápi nosil prý kat / ničeho se nedotýkat“), vypravěč přiznává: „Mě osobně víc než síně zajímaly průvodkyně.“ Z čistě dětských písní patří k nejlepším Na zahrádce a nakonec i obě operky, především pak O dvanácti měsíčkách. V tomto delším (dvacetiminutovém) útvaru se totiž Svěrák stihne představit jako mistr slova, který jednak umí na výbornou zveršovat známé pohádkové obrazy („Nerada ruším / klid vašim uším / mužové / Už padám na zem / ruce mám mrazem / růžové“), dovolí si trochu cimrmanovského humoru („Už jdou, jsou divné / věkově rozdílné“) a do toho překvapí velmi nečekaným obratem („Nastalo září v údolí / Prvňáci vyšli do školy / Nebylo dlouhé, to moc ne / bylo to září pomocné“). Mimochodem i moralizovat dokážou Svěrák s Uhlířem s vtipem (viz píseň Divoká Šárka s úvodem: „Nedaleko Botiče / žili, byli rodiče / a ti měli tři děti / za které se museli vám / každou chvíli styděti“). Méně povedená je snad jen filosofující poloha v To se jinde nestane, která už hodně vybočuje z kontextu dětského alba: „Žena mi pláchla s majitelem pily“ (…) Jo, to se nikde jinde nestane / jenom v životě.“

Zatímco většina textů dvojalba stojí za opakovaný poslech a opakované pousmání, po hudební stránce novinka nic překvapivého neobsahuje. Snad jen v úvodní písni Mravenec jde trávou zaujme nečekaně rockový začátek, ale například skladba Dredy, která přímo volá po jasnějších reggae aranžích, je promarněnou příležitostí. Z obou operek je i po hudební stránce zajímavější O dvanácti měsíčkách, zatímco Šípková Růženka je tuctovější.

Zdeněk Svěrák zůstává jedním z nejvtipnějších textařů české pop music a Jaroslav Uhlíř umí napsat líbivou melodii – což neznamená melodii kdovíjak originální. Přistupujeme-li tedy k jejich novému albu bez zbytečně velkých očekávání, určitě nás potěší. Nic nového – kromě několika velmi povedených slovních hříček – však nepřináší.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Universal
Žánr: pop pro děti
Celkový čas: 54:44 + 42:02