Petr Kalandra & ASPM: 1982–1990

Jak praví encyklopedie, Petr Kalandra, jehož nedožité 60. narozeniny jsme si připomněli v březnu, byl “český bluesový hudebník, kytarista, hráč na foukací harmoniku a skladatel”.

Jak připomíná Jiří Černý v mozaikovitém sleeve-notu aktuálního dvojalba, byl to také z nouze prodavač hudebních nástrojů či z bídy ještě větší myč oken. Byl to člověk s podlomeným zdravím (“Vodcházím z plicního domů po třech tejdnech,” zpívá v písni Kapitán Slunce) a špatnou životosprávou (“Byl cítit červeným vínem a cigaretami,” píše Černý).

Byl to však především mimořádně talentovaný bluesman (a nejen bluesman), který dokázal podat bluesovou epiku v češtině podobně přesvědčivě jako potomci černých otroků z Delty ve svých slanzích. Řadu Kalandrových aktivit před časem zmapoval bontonský výběr Live & Studio 1964–1995, který obsahovat nahrávky od Kalandrových 14 let až do jeho smrti, a to s Marsyas, Blues Session, ČDG (Mišík, Kalandra, Merta), v duu s Jaroslavem Hutkou nebo s doprovodem Dialogů Ladislava Kantora.

Od té doby vyšly i další zásadní snímky s Kalandrovou kytarou a hlasem: reedice první desky Marsyas (včetně raritní akustické demoverze celého alba) nebo koncertní záznam skupiny ASPM V Klubu Na Petynce 1990. A právě čtyři písně z toho koncertního CD se – vedle dalších 28 skladeb – se objevují na reprezentativním dvojalbu Petr Kalandra & ASPM 1982–1990.

Výběr nahrávek měla na svědomí Kalandrova dcera Karolina spolu s Janem Spáleným, který po rozpadu původní sestavy Kalandra–Spálený–Havlíček táhne káru s nápisem Amatérské sdružení profesionálních muzikantů stále dál. Nutno však upřesnit, že vedle zakládajícího tria, které samo hrálo asi na 17 nástrojů, se na albu v jednotlivých písních objevuje řada hostů: Irenou Budweiserovou v písni Lucky Boy počínaje přes kytaristu Michala Pavlíčka, trumpetistu Michala Geru nebo Jiřího a Václava Veselých až třeba po baskytaristu Aleše Charváta, který účinkuje v sedmi skladbách. 

 Pokud bychom si chtěli přiblížit Kalandrovo umění ve zkratce, výborně nám k tomu poslouží písně Měšťácký blues a Spadla mi pěna. První z nich je převzatá melodie (Huddie Ledbetter) s textem Zdeňka Rytíře a Kalandra se v ní předvádí jako zpěvák rozvolněného syrového projevu a obecné češtiny, kterému nezáleží na poloze slovního přízvuku (“jeden lepší než druHEJ”). Výsledek je… špičkově bluesový, důvěryhodný až mrazí! Navíc se píseň, podbarvená rytmikou tuby a ozdobená flétnovými sóly, až nečekaně vyvíjí a graduje. Spadla mi pěna je pro změnu Spáleného hudba s Kalandrovým textem. Ryzí epika o letmém setkání s přítelem z dětství (“než mě poznal s fousama”), kterou lze vnímat buď prvoplánově jako zpívanou minipovídku nebo v metaforické rovině (co všechno by mohla symbolizovat opadlá pěna u piva?).

Písním ASPM sluší přívlastky opravdové a důvěryhodné, což pánové posilovali začleňováním autobiografických prvků do textů. Vedle už citované pasáže o plicním oddělení upozorním na pasáž “Vypůjčil jsem si od Franty Havlíčka na vlak” v textu Aceton blues, který začíná nesmrtelnou hláškou “Jó, zase přišly složenky”, nebo vtipný popis setkání s revizorem v Kulčeníku. Vedle vlastních, Spáleného či Rytířových textů (mj. na Dylana nebo Vana Morrisona) se Petr Kalandra skvěle vypořádal také s Kainarovou klasikou Trochu v hlavě mám. 

Zatímco základní akustický instrumentář původního ASPM Kalandrovu zpěvu sluší takřka bez výhrad, popovější doprovod některých skladeb rychle zastaral. A tak například bicí v písni Žasnu nad tím, jak jsem praktickej znějí podobně synteticky jako jablonecké korálky, o kterých Kalandra zpívá. Podobně by dnes po přearanžování volalo například reggae Lucky Boy. Kalandra byl bluesman stylem života i stylem zpěvu. K tomu, aby jeho blues znělo autenticky, nepotřeboval klasickou dvanáctkovou formu. Někdy jeho vyprávění lépe vyznívalo s klidnějším folkovým doprovodem (Cínový vojáček), jindy s bohatším lesem dechů od flétny po tubu (Nebeská brána). V každém případě může jeho rozvolněný styl, ke kterému patřilo porušování formálních pravidel, nadále platit za učebnici důvěryhodného bluesového zpěvu v češtině.

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk  7-8/2010