Poslouchat country znamená žít country . . .

Mohelnický dostavník pohledem návštěvníka, tentokrát spíše o atmosféře než komentář k hudebním výkonům

31.08.2010 12:59

Tak a je to za námi. Ne, že by končila festivalová sezona, ale Mohelnický dostavník, to je vždy tečka za hlavní festivalovou sezonou. Vždy poslední srpnový víkend znamená pro řadu skutečných fandů této muziky těšení se na dva dny plné krásných písní a vystoupení, rozdělené do dvou nocí, celého dne, odpoledne a dopoledne.

Na setkávání se s přáteli a kamarády, na hojné zpívání všude, kde to jde, na atmosféru, která stále ještě inklinuje k žánru folk, country a trampinku, než k multižánru mnohých ostatních velkých festivalů. Proto je Mohelnický dostavník všemi tak ceněn a to jak muzikanty, tak návštěvníky. Festival si stále uchoval svůj ráz navzdory krizím a snahou za každou cenu přilákat co nejvíce lidí.

Tolik úvodem, věci pro mnohé z Vás naprosto jasné a samozřejmé. V letošním roce jsem MD zdaleka neabsolvoval dle své chuti a zájmu, prostě povinnosti mi umožnily být zde jen část pátku a soboty, takže k řadě vystoupení a výkonů kapel neumím podat komentář. Strávený čas však stačil na „vstřebání atmosféry“ a porovnávání ducha festivalu s léty předchozími.

Počasí festivalu bylo nakloněno tak napůl. Deštivé předchozí dny naplnily obavy, davy lidí travnaté a prašné cesty rozčvachtaly do blátíčka, dobré boty tak byly výhodou, gumáky se uplatnily více, než v předchozích letech. Ale zažil jsem i ročníky, kde bylo hůře. Teplota také nic moc, ale pátek v celku ušel a sobota taktéž – loni byla větší kosa, hlavně ze soboty na neděli. Oblaka střídavě oblačno, jak v pátek, tak v sobotu. Drobné mrholení střídalo sluníčko, že by nějak vytrvale lilo, to ne a taky ani nepražilo.

Atmosféra tradiční – hodně maskáčů, hodně country obleků – kožené vesty, klobouky s králičími ohony, sem tam indián, vojáky a kavalerii nepočítaje. Stánky taktéž nabízely většinu zboží a ozdob v tomto stylu, příjemný byl kávovar s prima kávou hned u vchodu z kempu.

Jídla a pití dosyta, i když letos jsem mnohem více viděl mnoho lidí mít vlastní zásoby jídla a pití. Zaujala vtipná reklama jednoho z prodejců na pizzu, na kterou jste naráželi i na pisoárech. Příjemné bylo, že tento prodejce jel celou noc a tak kdo chtěl popít a pojíst ve 4,00 hodin ráno, nebyl problém. A jeho česněčka „vyprosťovačka“ ráno taky bodla. WC a hygienické zázemí klasika a myslím, že dostatečné oproti jiným velkým festivalům.

První postřehnutelná změna byla při zakoupení vstupenky. Vždy velkou a bohatou vstupenku tentokrát nahradila barevná páska (červená) na zápěstí, vracenky se tentokrát neřešily. Určitě to urychlilo pohyb lidí z areálu do kempu a k WC, vše bez front a kumulace lidí, vše rychlejší.

Další změnou byl počet lidí. Areál byl opět slušně zaplněn, před zvukaři bylo opět plno, druhá polovina však již spíše prázdná. A když se hrálo, tak v táboře a kempu již mnoho lidí nezůstalo, což znamená, že lidí asi nebylo tolik, jako jiné ročníky – to ale může odpovědně posoudit jen pořadatel.

Také zde bylo hodně lidí, kteří si prostě vstupenku nekoupili a do areálu se ani nepokoušeli dostat. Poslouchali z boku a nebo jen klábosili a jelikož se na festivalu hodně hraje a jamuje i přes den, asi jim to stačilo. Osobně si myslím, že je to dobře a zároveň to ukazuje na to, že hodně lidí by se festivalu rádo zúčastnilo, ale prostě finance nejsou. Vstupenka sice nebyla nijak drahá, ale pro mnohé je 300 Kč za den hodně a pokud neplánovali pobyt na celou dobu, nákup jistě zvažovali. Taky bylo vidět, že pohyb u pokladen v sobotu odpoledne byl již nulový. Prostě na MD dojeli jen ti nejvěrnější a ti zde byli již od pátku až do neděle.

Kemp byl plný, závora přísně střežena, ostatní auta parkovala na cestě, aut bylo taktéž méně a tak nebyly asi žádné problémy s průjezdem, jako jindy. Stanové městečko plné ze 2/3 – hojně se stanovalo i přímo v areálu dole pod schody. V potůčku vody tak akorát a tak mnozí jistě přebrodili, hlavně večer se asi nedalo uhlídat a pak bylo chladno a páska se pod dlouhými rukávy dala ukrýt, či vůbec nemusela býti.

Bohužel mne přišlo, že zlodějů snad bylo více, řešilo se mnoho případů vykradených stanů či ukradených věcí. Holt i zde se doba změnila.

Hraní, kytary a hráči od těch nejlidovějších až po kvalitní muzikanty, to je taky jedna z tradic festivalu. Znám festivaly, kde si obyčejný návštěvník s kytarou připadá velmi osaměle a když skončí oficiální část, zůstane sám a osamělý v areálu. To na MD neplatí. Zde se hraje všude, kde to jde a po celou dobu festivalu.

Tradiční stánek v kempu již řadu let sdružuje víceméně starší ročníky, hrají zde stejní kytaristé a zpívá se všechno od 60 let nahoru – narazíte zde na Matušku, Semafor, Olympiky přes Rangers a další. Současné písně moc neberou. Lidé jsou spokojení a rozvášnění. Když zde jedno z uskupení začilo vařit „Ryvolovky“, byli vypískáni.

Kvalitnější muzikanti hledají své útočiště v restauraci na terase, kde se v pátek hrálo na 4 skupiny vzájemně si celkem nevadících. V kempu pak dost brnkání u stanu či různých posezení. Dalším místem byla pak hlavní občerstvovací plocha, kde se hrálo na dvě až tři různé skupinky. Kvalita různá.

Pokud jezdíte na Mohelničák pravidelně, řadu muzikantů poznáváte. Jedná se o pravidelné nadšence, kteří dle svých možností a sil hrají pro sebe a zábavu druhých.

Letos mne více chybělo zapojení aktivních hráčů. Jamování, které jsem zde zažil v loni v podání Marienu, Hlubokého nedorozumění, Stráníků a Žambochů v pátek za podiem se letos neopakovalo.

A tak příjemným počinem byla parta kolem Dana a jeho ostravských kamarádů, kteří společně s Prestem vytvořily hezkou a hudebně kvalitní atmosféru v pátek zhruba od 01,00 hodiny do 6,00 hodin ráno soboty přímo u prodejce pizzy.

Jak jsem uvedl v úvodu, letos jsem toho moc nestihl. Soutěž jen z části, sobotní dopoledne a část odpoledne a tak se zde k tomuto mnoho rozepisovat nebudu. Zaujala určitě Dobrá poloha (slyšel jsem je teď během dvou víkendů dvakrát po sobě a musím říci, že Dobrá poloha je mým tajným favoritem pro léta příští). Nakonec vyhráli co se dalo a to potvrzuje i moje konstatování, že hodně zaujali.

Hezké bylo vystoupení Věry Martinové, již dlouho jsem ji naživo neviděl a neslyšel, takže vše OK až na malé zaváhání Vaška Součka (moderátora sobotního odpoledne), když Jamieho Marshalla přiřadil k americkým občanům.  Nezmaři dali klasiku, slyšeli jsem je na několika festivalech, play list se moc nemění a tak z tohoto pohledu mne moc nepřekvapili až na jednu novinku.

Ostatní kapely, které jsem měl možnost slyšet – sobotní dopoledne, daly své festivalové programy, pokud jste je slyšeli dvakrát třikrát za léto jako já vězte, že se toho moc nemění. Jen je někdy vystoupení s větší či menším drivem, tak jak je kapela unavena cestouváním a hraním a nebo naopak stržena atmosférou a posluchači.

Takže na závěr, organizace bez problémů, počasí přijatelné, atmosféra super, dramaturgie milá, vlastně vše jak má být. Každý kdo přijel si festival určitě užil. Nezbývá než věřit že se dočkáme dalších ročníků této krásné mohelnické tradice.

Berry, CK_Halenkovice, 31.08.2010

Kontakt

Country club Halenkovice

countryclub.halenkovice@seznam.cz

Halenkovice 617, 763 63

Vyhledávání

Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?

Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na  "Všechny články"

Rychlá orientace na stránkách ?

Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"

Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům 

Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde

 

Country club Halenkovice - vaše brána do světa hudby, spuštěno 10. dubna 2010 ©

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Přístupy na web počítáme od 26. dubna 2010