Michal Tučný a recenze jeho tvorby

Napsal a připtravil Milan Tesař . . .  cituji

Sólovou dráhu Michala Tučného od jeho odchodu ze skupiny Fešáci až do jeho předčasné smrti ve 48 letech mapuje box 10 CD, který loni vydal Supraphon. Přečtěte si naši recenzi a napište do diskuse pod článek, co znamenal nebo znamená Michal Tučný pro vás a které jeho písně máte nejraději.

Když bylo Michalu Tučnému dvacet, objevil se na Portě se skupinou Rangers a anglicky zpíval Whispering Pines. O rok později vystoupil tamtéž s kapelou Rivals a po dalším roce (1969) už pěl s Greenhorny T jako Texas, Vlak půlnoční nebo Rovnou, tady rovnou. S Fešáky začal vystupovat v osmadvaceti a krátce po třicítce nazpíval nesmrtelného Prodavače. Když v roce 1981 natáčel své první sólové album, bylo mu 34 a za sebou měl bohaté zkušenosti ze všech zmíněných kapel. A právě zde začíná historie „posledního kovboje“, kterou Supraphon podrobně mapuje boxem 10 alb z let 1982—94. Tento úsek – jen o málo delší než jedna dekáda – pro mnohé posluchače reprezentuje to nejlepší a nejznámější z české country. A to navzdory tomu, že kapely jako Rangers nebo Greenhors své největší hity nahrály dávno před sólovým Tučným.

Supraphonský box obsahuje osm řadových alb: Poslední kovboj (nahráno 1981), Stodola Michala Tučného (1983), Jak chcete žít bez koní (1984), Jak to doopravdy bylo s Babinským (1985—86), Starýho psa novým kouskům nenaučíš (1986), Medicinman (1989—90), Jižanský rok (1993—94) a Šťastné staré slunce (1994). Komplet doplňují dvě mimořádná alba: koncertní záznam z valdické věznice z roku 1990 (Ve valdickym lapáku) a výběr singlů a dalších hitů Snídaně v trávě (pův. 1993, zde v rozšířené verzi). Ze zpěvákovy sólové diskografie chybějí nahrávky s americkou zpěvačkou Rattlesnake Annie, na které se nepodařilo vyřídit práva, a některé raritní záležitosti jako například kolekce lidových písní Kdyby tady byla… Ta sice obsahuje nahrávky z počátku 80. let, avšak vyšla až po zpěvákově smrti.

Kdyby country jako žánr v době Michala Tučného neexistovala, musel by si ji vymyslet, chce se člověku parafrázovat známé heslo. Jeho klouzavý tenor totiž jako by byl pro tento styl hudby přímo předurčen. I proto zpěvák zůstává více než 15 let po svém předčasném odchodu synonymem české country hudby, přičemž v jejím rámci se držel zpravidla na půl cesty mezi tradiční variantou (k níž měl blízko kdysi s Greenhorny) a mezi syntetickým countrypopem, jehož odstrašujícím příkladem je například Jakub Smolík. V Tučného doprovodné skupině Tučňáci (i v pozdějších sestavách) byly zpravidla vyváženě přítomny jak nástroje typicky countryové (steel kytara, housle), tak moderní instrumentář včetně elektrických kytar nebo rockově hraných bicích. Jakkoli Tučného zpěv nezaměnitelný, styl jeho písní se pozvolna proměňoval – podobně jako mu šedivějí vousy na titulních fotografiích jednotlivých desek. A tak zatímco Poslední kovboj nebo Stodola Michala Tučného jsou ještě klasické kolekce ve stylu čistého country, pozdní Jižanský rok vykazuje mnohem více rockových a moderně countryových vlivů. K zajímavým posunům dochází i v textech: od obdivu přírody a tuláctví na raných albech dochází předčasně stárnoucí a zrající zpěvák k filosofickým a jednoznačně duchovním tématům. To vrcholí na posledním řadovém albu Šťastné staré slunce – nejen v titulním spirituálu, ale například v textech Jana Křtitele Nováka (metaforická Biblickou krajinou) a především ve vyznání Víta Hrubína Pane můj na melodii Krise Kristoffersona.

Box 10 CD Michala Tučného je samozřejmě povinnou výbavou pro všechny fanoušky tohoto „krále české country“. Zaujmout však může i posluchače, kteří se zatím k tomuto žánru dostali pouze okrajově. Zjistí, že „poslední kovboj“ nezpíval pouze Báječnou ženskou nebo Všichni jsou už v Mexiku. Možná si připomenou hity, které v dětství slýchali v rádiu (Měl jsem kdysi malou chajdu, Starýho psa novým kouskům nenaučíš) a poprvé zaslechnou písně, které zapadly – některé oprávněně (jakkoli byl Tučného repertoár relativně vyrovnaný, přece jen šlo z velké části o spotřební hudbu), některé bohužel (mistrovsky zazpívaný Jelen bílý). Na jednotlivých albech můžeme porovnávat původní české skladby (především z pera Zdeňka Rytíře) s úpravami melodií amerických klasiků žánru (Lightfoot, Kristofferson, Cash, Williams). Zjistíme, že řada skladeb z uceleného pásma o loupežníkovi Babinském obstojí i mimo kontext, zatímco některé dobové texty dnes zní víc než vyčpěle (20. století má na kahánku). Je logické, že komplet 10 CD bude obsahovat jak nesporné hity a zapadlé klenoty, tak vatu. Přesto je tato kolekce výjimečným vydavatelským počinem, který lze doporučit nejen jako dokument doby. V rámci svého žánru na pomezí country a středního proudu totiž Michal Tučný patřil k nejvkusnějším a nejpřesvědčivějším interpretům.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Supraphon
Žánr: country
Celkový čas: 40:52 + 40:59 + 43:39 + 41:20 + 36:58 + 44:49 + 47:20 + 42:52 + 37:14 + 77:32