Marija Panna přečistá

Zuzana Lapčíková natočila nové CD s lidovými písněmi, rozhovor je převzat ze stránek Radia Proglas, autor Milan Tesař

Cimbalistka a zpěvačka Zuzana Lapčíková vydá v listopadu nové CD Marija Panna přečistá. Půjde o album s adventní a vánoční tematikou, které místo obvykle přepracovávaných nejznámějších koled nabídne intimně komorní náladu, pokoru a posvátno. Rozhlasovou verzi rozhovoru se Zuzanou Lapčíkovou uvedeme v prosinci, avšak už nyní si můžete jeho část přečíst.

Marija Panna přečistá je album lidových písní. V čem tedy konkrétně spočívá váš autorský přínos?

Především v pojetí toho, co jsem považovala za důležité k Vánocům sama vyřknout, ve způsobu, jak jsem se k tomu tématu vyjádřila. Člověk je samozřejmě zahlcen obrovským množstvím vánoční hudby, dokonce už v hluboko předvánoční době běží v televizi různé reklamy na prodej vánočních nahrávek. A já jsem chtěla, aby mé album představovalo spíše ztišení, aby se ta nahrávka vymykala běžnému předvánočnímu shonu. Nejdůležitější pro mne tedy bylo klást zásadní důraz na duchovní stránku Vánoc.

Chcete-li připravit vánoční album, které se má vymykat, můžete buď zvolit originální úpravy písní, nebo může být zcela nový i výběr repertoáru. Podle čeho jste při výběru postupovala vy?

Album jsem připravovala pro kvintet, který momentálně vystupuje pod mým jménem. Mám velké štěstí, že hraju s empatickými muzikanty. Hned jak jsem tento projekt začala připravovat, mí kolegové hbitě pochopili, o co mi jde. A i když jsme desku točili v červenci v téměř 40stupňových vedrech, podařilo se nám vytvořit krásnou atmosféru a snad už i v té době sváteční náladu. Výběr písní byl do značné míry ovlivněn tím, čím před Vánoci žiji. Řadu let jsem hrála dlouhé šňůry předvánočních koncertů a některé skladby z toho repertoáru jsem měla dlouho zažité, ale na druhou stranu jsem na album zařadila i skladby, které jsem dosud nikde neprezentovala a které jsem také považovala za velmi krásné. Je to tedy taková směs písní, které jsem už v minulosti realizovala, a takových, které dosud ne. Ve velké míře jsem vycházela z moravských sbírek, nechala jsem se inspirovat kancionálovou hudbou, něco jsem si kompletně zkomponovala sama. Je to tedy mix různých zdrojů a různých přístupů. Při výběru písní navíc tak nějak samo vyplynulo, že jejich řazení bude do značné míry určovat schéma ordinária mše. Téma je tedy určeno profánní mší a každé z těch témat pro mne představuje jednu určitou podobu nebo barvu Vánoc.

Na albu se sice objevují vedle vánočních písní i adventní témata, avšak celek jimi nezačíná, jak bychom možná předpokládali…

To vyplynulo přirozeně a opět pro mne byl určující sled jednotlivých částí mše. Nedokázala jsem se třeba zbavit intenzivního pocitu, že Sanctus je v tomto případě znázorněn posvátností nově narozeného života. To na mě působilo jako nesmírně silný vjem. A Benedictus, to je „požehnaný plod života Tvého“. Advent jako očekávání se mi tedy posunulo až právě k tomu Benedictu. Vyplynulo to přirozeně, aniž bych dokázala vysvětlit proč.

Album jste nahrávala se svým kvintetem. Kdo jej aktuálně tvoří? 

Já obsluhuji cimbál a samozřejmě zpěv. Na klavír hraje fenomenální slovenský jazzový pianista Ondrej Krajňák, Josef Fečo hraje na kontrabas. Oba jsou z velmi slavných romských hudebních rodin. Na saxofon hraje Rosťa Fraš, který pochází ze Slezska, ale už dlouhou dobu žije v Praze. A za bicími sedí Kamil Slezák, který pochází od Olomouce. Mám tedy takový česko-moravsko-slezsko-slovensko-romský kvintet. Říkám, že je to kapela mých snů, protože kluci jsou ve velmi dobrém rozpoložení a já za sebou na jevišti vždycky cítím obrovskou energii. Je opravdu radost s nimi koncertovat. Navíc nesmím zapomenout na jednoho hosta, který na desce účinkuje. Je to romský slovenský houslista Ivan Herák, který ale také působí v Praze.

Jak prožíváte doma Štědrý večer? Máte nějaké rodinné rituály?

Naše rodinné rituály začínají už den před Štědrým dnem, kdy můj manžel s mým kmotrem společně vaří rybí polévku. Tito dva pro mě velmi důležití muži mají spoustu podobných vlastností. Narodili se v jeden den, na svatého Jiří, jsou si velmi podobní. Společně vaří, při tom se spolu baví, všichni společně vzpomínáme a končívá se velmi pozdě. Plynule to kolem půlnoci přechází do strojení stromečku, který s manželem připravujeme na následující den. To trvá až do ranních hodin. Na Štědrý den, kromě toho, že chodíme na hřbitov a také s dětmi ven, se samozřejmě celý den připravuje ta úžasná večerní událost. Večeříme obvykle kolem páté hodiny a potom chodíme právě k mému strýci celá rodina na koledu a hrajeme na hudební nástroje. A protože strýc bydlí blízko kostela, pokračujeme plynule na půlnoční. Navíc u nás v dědině většinou ještě muzikanti z dechovky hrávají koledy před kostelem, a to si také rádi chodíme poslechnout. Je to tedy takový hodně zaplněný Štědrý den a večer.