Letošní Starý dobrý western – víkend na 110 % - reportáž - část první

Mám-li na úvod zhodnotit letošní ročník v několika větách, tak by nejspíše zněly;

výborná organizace, vyvážená dramaturgie, skvělý zvuk na obou scénách, připravení a příjemní moderátoři, muzikantská pohoda a radost z hraní, která se přenášela na publikum a naopak,  ideální počasí, dostatečné zázemí (WC a hygiena, občerstvení, pití a libůstky), vynikající a naprosto specifická atmosféra a především „plný dům“  a neb to nejdůležitější – diváci a posluchači, kteří věděli, proč sem přijeli a věděli, co je čeká a festival si tak gurmánsky užívali.

Nechyběla skvělá muzika, country tance či honácké dovednosti – vzduchem létaly nože a sekyrky, svištěla lasa, poslouchalo se, tancovalo, zpívalo se, jedlo a popíjelo, kdo chtěl, mohl zůstat a zpívat až do rána po oba dva večery.

Jediným „mínusem“ byl nedostatek parkovacích míst, přestože festival vládne několika velkými parkovišti, prostě v sobotu místo došlo a tak starosta obce Bystřička společně s policií a organizátory vyhlásili operativně „amnestii“ a dovolili parkovat i všude tam, kde se to jinak nesmí.     

Dle mého názoru se potvrzuje vypozorovaná festivalová skutečnost, ten kdo chce všechno a udělá z festivalu multižánrovou přehlídku, nemá nakonec nic. Tradiční účastníky ztratí a ti noví kvůli jedné kapele nepřijedou. Ale organizátoři  SDW své návštěvníky znají velmi dobře. Proto jim nenutí idoly náctiletých či rockový nářez, alternativní scénu či jiný žánr, pokud pozvou interpreta, jenž škatulku country a bluegrassové hudby nesplňuje, ví, že to bude host pro festival a jeho návštěvníky přijatelný a vítaný.

A dovolím si na závěr tohoto úvodu svou úvahu – myslím si, že právě v tom je tajemství úspěchu festivalu a důvod, proč lidé v tak hojném počtu dorazí a festival má stále více a více návštěvníků. Hudební dramaturgie je dělána velmi citlivě s ohledem na účastníka, neklade si za cíl za každou cenu diváka vychovávat a předkládat mu to, co by měl poslouchat, aby „držel krok“ v žánru, ale naopak mu předkládá to, co poslouchat chce.

Má-li Mohelnický Dostavník uzavřít svoji historii, pak má v regionu zdatného nástupce. Bude jím zaručeně Starý dobrý western (SDW), ze kterého dýchá úplně stejná atmosféra, pohoda a radost, festival je jeden velký jam session pod širým nebem, kde se baví úplně všichni.

Pro ty, co na Bystřičce nikdy nebyli, teď přináším pár základních údajů, které Vám lépe umožní si udělat ten správný obrázek o samotném festivalu a jeho průběhu.

Místo a čas

Festival se koná vždy první víkend v srpnu, stačí si jen poznačit a pak pohlídat skutečný termín. Začíná v pátek odpoledne, první den je na rozproudění a naladění se na správnou vlnu. Pokračuje v sobotu na dvou scénách od 11.00 hodin a končí hluboko v nedělní noci.

Využívá areál letního kina v rekreační oblasti Bystřička, která obklopuje stejnojmennou vodní nádrž Bystřička. I když se vodní nádrž nachází v nadmořské výšce 372 m, bývá zde v srpnu dostatečně teplo a je možno se v přehradě vykoupat.  Druhá scéna využívá zázemí hospůdky u Mokrošů, které je velmi kultivované a přitom domácky intimní, prostě pohoda na druhou.  

Okolí areálu je krásné, zalesněné kopce a stráně valašských kotárů. Dnešní využití vodní nádrže je již čistě rekreakční, i když období své největší slávy a popularity má areál za sebou. V jejím okolí vyrostlo v minulosti bezpočet chat a rekreakčních středisek, které každoročně lákají spousty návštěvníků. I ti pak tvoří účastníky samotného festivalu.

Organizátoři

U zrodu fiestivalu stojí vsetínská countryová skupina Gympleři, parta bývalých spolužáků z Gymnasia, která založila studentskou kapelu Gympleři - letos tomu bude již 18 let a ta samá partička o pět let později položila základy festivalu Starý dobrý western. Byla založena tradice, letošní rok si vepsal do nápisu 13. ročník..

Zaměření festivalu

Především country a bluegrass, vyjímky jsou samozřejmě vždy, ale taky vždy v menšině. Festival využívá blízkost slovenských hranic.

Řada interpretů je zvána ze Slovenska a s nimi přijede i početná fanouškovská základna. Letos měla okolo 10 % všech účastníků festivalu.

Scény festivalu

Velké scéna – letní kino, představuje klasický kotel – strmý svah osázený lavičkami s opěradly a dostatečnými uličkami a kapacitou cca 500 – 700 lidí s podiem, na kterém stojí konstrukce pro vystupující, za podiem a pod ním je dostatečné zázemí pro muzikanty a organizátory. Ozvučení areálu je „jednodušší“ v tom, že příslušná aparatura hraje proti svahu, přímo do posluchačů a areál, co by letní kino má dobrou akustiku. Před podiem je prostor na tančení či jen postávání, pokud chcete vidět muzikantům každou vrásku, část plochy je zpevněna na ukázky country tanců.

Druhá scéna U Mokrošů je od letního kina cca 5 minut chůze po hrázi na druho stranu přehrady, otevřená plocha "zahrádky" je krásně vydlážděna a "uzavřena zdmi" - jedná se o stavbu ve svahu, což dává téměř domáckou atmosféru a pohodu klubového hraní.

Zázemí

Na festival se jezdí hlavně autem, sběrná parkoviště jsou pod hrází, kde je i camp, parkoviště u letního kina je vyhrazeno vysloveně pro účinkující. Kolem celé přehrady je ale cesta s nejrůznějšími možnostmi zaparkovat, ne všude to ale je povoleno, přehradní okruh je jednosměrný. Vše je označeno a dobře zajištěno, kam se smí a kam ne, jak jsem již ale uvedl, letos došlo oficiální místo na parkování již dvě hodiny po začátku festivalu.

Možnost přespání je nutno dohodnout měsíce předem v chatkách a jiném zázemí, fungují zde kempy a nebo můžete ulehnout přímo v areálu či na okolních stráních kolem, kterých je dostatek tzv. „pod širákem“. Většina účastníků je však domácích a tak dorazí auty ze Vsetína či Valašského Meziříčí, Zlína atd. na otočku, ti co to mají blíž pak na kolech a nebo v areálu na Bystřičce zrovna někde bydlí a tráví dovolenou. Tradiční je úschovna báglů a „dětí – v dětském koutku“.

WC je klasické TOI TOI a to jak v areálu letního kina v omezeném množství, tak hned vedle v dostatečném množství, přistaveno je „korýtko“ na mytí, co je jiné je to, že voda je pitná a na korýtku najdete po celou dobu festivalu lahve s tekutým mýdlem, což je u těchto zařízení jinde nemyslitelné. Mobilní toalety přes značnou vytíženost byli čisté s dostatkem WC papíru, ráno pak i zajímavě navoněné.

Mimo areál je dostatek stánků, majitelé se již vyučili a na festival se vždy dobře předzásobí a mají otevřeno nonstop, neb 2.500 lidí je již velká kupní síla. V samotném areálu letního kina je taktéž dostatek stánků s klasickou nabídkou – klobásek, steaků, frgálů, zmrzlin, uzených ryb, langošů a všeho ostatního. Sponzorský stan nabízí pivo sponzora a zázemí pro cca 150 - 200 lidí – a co jsem jinde taky neviděl – čepované nealko pivo a čepované nealko jako takové v bohaté nabídce. Točí se ale pivo sponzora, pije se kořalka, neb jste na Valašsku a to všechno ve velkém. Vše organizačně perfektně podchyceno, i když u pultu vždy stojí 15 – 20 lidí, je zde několik výdejních míst a pivo teče opravdu proudem.

Tradičně v sobotu se prodává ovar přímo z kotle, na závěr dne, až se vše prodá (a že se prodá vždy vše) se vývar dodělá ve skvělou ovarovou polévku, která je nabízena zdarma !!! Najdete zde ale i klasické valašské frgály, stánky s prodejem country zboží – klobouky, opasky spony atd.

Lístky jsou opatřeny čárovým kodem a tím pádem zabezpečeny proti zneužití, pokud si řádně zaplatíte, jste označeni páskou na ruku a vybaveni programem s anketou.

Muzikanti

Každý rok je vidět, jak si to užívají, na rozdíl od jiných festivalů neodjíždí hned po produkci, ale pohybují se volně po areálu, diskutují mezi sebou a účastníky a vzájemně se hecují pod podiem i na něm. Mnohdy tak vzniknout přímo na podiu improvizované sestavy, které jinde těžko zažijete. Zřejmě se jim v srdci Valašska líbí, což je určitě především důsledek pohostinnosti a dobrého zázemí za podiem a celkové atmosféry.

Každým rokem jede vedle hlavní scény i druhá scéna na které organizátoři dávají prostor novým kapelám žánru. Podíváte-li se ale do programu, vidíte, že se nejedná o žádné regionální berličky, ale renomované kapely, na které na hlavním podiu prostě čas nevybyl. Scéna u Mokrošů dává šanci těm posluchačům, kteří si chtějí v téměř klubovém prostředí vyslechnout především bluegrassovou muziku. Jelikož vstupné se zde vybírá jen symbolicky a dobrovolně, je tato scéna i dobrou propagací celého festivalu pro ty, kteří jinak na festival nejdou a jsou jen náhodnými účastníky ve stejný čas v rekreačním areálu.

Diváci a účastníci

První rys je ten, že průměrný věk je 45 let a více. Mladé účastníky zde najdete také – dokonce letos byla otevřena „úschovna pro děti a jejich zabavení“ pro všechny mladé, ale těch starších v nejlepším věku je většina. Má to výhodu v tom, že tito účastníci „nesmrdí korunou“, na festival přijeli za muzikou a zábavou a patřičně si to dovedou užít, nezatížení bagáží, dětmi či jinými problémy. Když jim dramaturgie vyhoví v programové nabídce, je úspěch zaručen a návratnost těchto lidí téměř 100 %

Ikdyž je zde určité procento neplatičů a přes plot lezoucích, pak těch, kteří za plotem chytají uniklé tóny a těch, kteří jen využívají atmosféry a vezou se na vlně mimo areál – je zhruba 10 %. Tím že obsadí plochy mimo areál u stánkařů tak „nutí“ plativší diváky utrácet své penízky ve sponzorských stanech a u stánkařů, kteří jsou oficiálně v areálu a tudíž i přínosem pro pořadatele.

Tož myslím, že teď je ta správná chvíle vyrazit na samotný festival . . . 

konec první části