Jananas a jejich debutové CD

Přesně na přelomu roku vydá vydavatelství Indies Scope Records debutové CD skupiny Jananas, která získala Krtka na festivalu Zahrada a která patří k nejvýraznějším nadějím české folkové scény. 

Skupina Jananas obdržela v roce 2009 na festivalu Zahrada Krtka od pořadatelského štábu. O rok později její členové uvedli: „I když si na sošky a medaile až tak moc nepotrpíme, víme, že každé oficiální ocenění pomáhá otevírat brány k dalším příležitostem. V souvislosti s trofejí se o nás začalo ještě o něco víc mluvit. A my jsme rádi, že se díky tomu můžeme dostávat k novým fanouškům.“

Jananas tvoří zpěvačka Jana Infeldová, kytarista Jan Vávra a baskytarista Jaromír Fulnek. Na připravovaném albu se jako producent podílel Martin Ledvina.

Rozhovor se všemi třemi členy, tedy se zpěvačkou Janou Infeldovou, s kytaristou Honzou Vávrou a s baskytaristou Jaromírem Fulnekem vyjde v lednovém čísle časopisu FOLK. Krátký úryvek z rozhovoru vám přinášíme už nyní.

Jak jste se vůbec vy tři dali dohromady?

Jana: Začalo to na vysokoškolské koleji, Jenda bydlel naproti přes chodbu.

Jenda: Neměl jsem co dělat a v pokoji mi sedal prach na kytaru. Když jsme se s Janou seznámili, bavili jsme se ve chvílích volna tím, že jsme kromě intelektuálních diskusí, drbání spolužáků a popíjení piva vymýšleli šílené písně. Kamarády jsme pak nutili, aby si je okamžitě poslechli a jim se to líbilo. Cesta ke kapele ale ještě byla dost složitá. 

Jana: Dlouho jsme tvořili duo, Jardu jsme chytili později.

Jak vznikají vaše písně? Kdo píše texty? Kdo hudbu? Jak aranžujete?

Jenda: Mám takovou teorii, že dobrá písnička není otextovaná hudba ale ani zhudebněný text. Snažíme se toho držet a písně vznikají vždy na společných zkouškách, takže pak je dost těžké odlišit, kdo s čím přijde. V podstatě vhazujeme nápady do „tavicího kotle” a čekáme, co vypadne, jak zafunguje chemie mezi námi.

Jana: Pochopitelně vnímáme to, v čem je kdo z nás lepší a každý pak sám pracuje na tom svém materiálu, aby ho pak na další zkoušce zase vhodil do toho tavicího kotle.

Jarda: Někdy je píseň hotová za jeden den, jindy na ni čekáme třeba rok. Aranže řešíme zároveň při psaní, proto to pak může fungovat.

Jana: Je to určitě mnohem bolavější a náročnější varianta, ale sypat písně jak na běžícím pásu by pro nás beztak postrádalo smysl.

Věříte ještě v dnešní době fyzickým hudebním nosičům? Jaké výhody má CD oproti mp3?

Jenda: Každý formát má svoje, u CD jsem rád, když je povedený booklet a můžu si na nosič sáhnout, ale kdybych měl s sebou nosit po kapsách všechny desky, které se mi v daný moment líbí, tak je prostě nemám kam dát. Hudbu hltám dost intenzivně, takže jsem vděčný za vynález mp3. Pro kapelu to ale dneska je jedno. Důležité je, aby se hudba dostala k posluchači. A je jedno v jaké formě.

Jana: CD je umělecký artefakt, který nabízí víc než jen sluchový vjem. To je, jako když si koupíte bonboniéru anebo si ten nugát na kila necháte nasypat do igelitového pytlíku.

Máte tedy u CD rádi povedené booklety. Jak vypadá obal vaší desky?

Jana: K tomu se váže taková legenda. Měli jsme koncert v Brně a spali jsme u známých…

Jenda: V jejich knihovně jsem objevil knížku, která mě hrozně zaujala, a zajímal jsem se o to, kdo ji výtvarně zpracovával.

Jarda: A tak jsme objevili Vendulku Chalánkovou – designérku, malířku zastoupenou ve sbírce Národní galerie, ilustrátorku a autorkou komiksů. Hned jsme věděli, že to bude fungovat. Navíc ona prodává své designové věci pod jménem Zvrhlý vkus. To se k nám hezky hodí, nemyslíte?

Jana: Vendulku jsme prostě přizvali do toho našeho „tavicího kotle“ a nakonec z toho vypadl skvělý obal přímo šitý na míru. A když říkám šitý, tak šitý. Navíc každá píseň v bookletu má svoji vlastní ilustraci, kterou Vendulka dělala poté, co si CD poslechla a nechala se tím inspirovat.

(Celý rozhovor vyjde v lednu 2011 v časopisu FOLK.)