Hrát pro prázdný sál – osud či trend žánrové muziky

Stále žehráme, že je akcí hodně, vzájemně si konkurují, je bída a lidé mají hluboko do kapsy. A generace, která ještě umí bezstarostně utrácet své peníze, ať již vlastnoručně vydělané či peníze rodičů, žánru moc nehoví.

A tak se stane, že přijedou muzikanti, dramaturg se snaží lidem představit jiné regionální kapely a výsledek se mine účinkem. Lidé nepřijdou, přestože se koncert koná ve stotisícovém městě, kde by se stovka návštevníků najít mohla. A přesto se nenajde.

Vždycky přemýšlím, čím to je. Je opravdu tak zle a nebo je těch akcí příliš mnoho a nebo obojí? Ať tak nebo tak, nebudou-li lidé chodit, nebude-li zájem, nebude ani muzika a ani vystoupení. Muzikanti i dramaturgové se přestanou snažit a zájemci budou odkázaní na to, sedět doma a poslouchat muziku ze stažených souborů v tom lepším případě, kdy bude ještě co poslouchat.

Děsím se toho okamžiku a přemýšlím, co s tím. Proč na skvělou kapelu dojde ve velkém městě pár lidí a vedle v hospodě „válí“ šraml pochybné kvality stokrát profláknuté písně a má plno? Neplatí se vstupné, ale vždyť zde lidé nechají útratu mnohem vyšší. Hrají se známé písně furt dokola? I to je důvod, ale svědčí to o určité žánrové a písňové „zaslepenosti“ či jednostranné „omezenosti“ posluchačů. Ale především to svědčí o úpadku celkové kultury.

Jak vypadalo jedno takové hraní skvělých muzikantů, částečně i z našeho regionu můžeš vycítit z reportáže Pavly Hartmanové.