Poslouchat country znamená žít country . . .

Babí léto na Kyselce

06.10.2010 07:00

Pro Folk Time napsala Džexna . . .  cituji

Končící festivalová sezóna vrcholí, v sobotu 18. září se konalo hned několik venkovních akcí.

S fotografkou Renatou jsme se rozhodly pro Babí léto na Kyselce v podkrušnohorské Bílině. Naplánovaná cesta po rychlostní komunikaci, jen lehce frekventovaná, slibovala, že se na místo dopravíme krátce po poledni. Člověk míní a silničáři mění, jakási uzavírka před Řípem naštosovala auta do kolon a dva kilometry jízdy kolo sun kolo cestu do dějiště festivalu protáhly o třičtvrtě hodiny.

Lázeňské město Bílina leží v Mostecké hnědouhelné pánvi. Lázně v průmyslové aglomeraci zní možná jako protimluv. Za dob ještě nedávno minulých Bílina připomínala pověstné Nesvadbovy Brtajbly, smog a mlha dusily město ležící v hlubokém úzkém údolí řeky Bíliny. S technickým pokrokem se v posledním dvacetiletí celá oblast ozdravila a ve sluncem zalitém dni město, sevřené krušnohorským masivem z jedné strany a z druhé vyvřelinami roztodivných tvarů, nabídlo svou současnou přívětivou čistou tvář.

Festival Babí léto se letos konal již potřinácté pod taktovkou domácí pořadatelské skupiny Křáp za podpory města a řady věrných sponzorů, v úpravném areálu koupaliště Kyselka, hned u vlakové zastávky Bílina - Lázně. (Ta jediná svou nevábnou zpustlostí a špínou připomínala staré brtajblí časy.) Za sympatické vstupné 100 Kč, řádně orazítkované (v tom mám praxi), jsme rozšířily řady již početného publika. Zpočátku jsem víc než právě probíhající vystoupení obdivovala scenérii hlubokého údolí pod majestátním vrchem Bořeň, byla jsem na Kyselce poprvé. Krásy přírody vám ale popisovat nehodlám, raději vám doporučím zajet se sem někdy podívat.

Pojďme k programu. Uváděl jej Jiří Balvan Balej. No, vlastně jen ohlašoval a odhlašoval účinkující a vybízel diváky ke konzumaci občerstvení a nápojů a pak se odmlčel. Nějak mi tento způsob moderování ani nevadil, na programu byly kapely během festivalové sezóny viděné vícekrát, navíc v papírových Babích letopisech podrobně popsané. A zajímavé bylo sledovat proces zvučení kapel a jindy neslyšnou komunikaci muzikant - zvukař. Pauzy navíc nebyly dlouhé, až… ale o tom potom.

Koho sem tedy slyšela? Konec vystoupení písničkářské manželské dvojice Petr a Jitka Šottovi. Ve Slatiňanech na hudební škole je Jitka paní učitelkou houslí a flétny, pan ředitel Jiří, bílinský rodák, učí na kytaru a baskytaru. Na pohled oblečením poněkud nesourodá dvojice středního věku, Jitka v civilním „učitelském“, Jirka ve vandrovním, předvedla melodické, instrumentálně propracované muzicírování připomínající folkovou tvorbu 80. let minulého století.

Můj poslech byl ovšem ještě dost nesoustředěný, aby mi utkvělo víc. Epy de Myi jsem poprvé slyšela v novém složení s Dušanem Vainerem. Písničky doznaly několika úprav, s kytarovými mezihrami, které mě, možná prvním poslechem, odváděly od nálady písniček, asi si musím zvyknout. I když výkon Honzy, Lucky a Dušana byl naprosto profesionální, jakoby jiskra, která koncerty Epy de Mye vždy provází, na Babím létě jenom blikala.

 Druhá Míza Vojty Zíchy občas bývá k vidění na bluegrassových festivalech, ačkoliv ji s tímto žánrem spojuje snad jen banjo. Instrumentálně zdatné zpívající trio dokáže zahrát spoustu muziky, především autorské. Svižné swigovky, úsměvná blues, ale také několik písniček Anděla Jiřího Smrže, někdejšího spoluhráče Vojty Zíchy z Minnesengrů. Jeho píseň Otevři deštník v podání Romany Tomáškové doslova přibila diváky na prkna lavic. Ve mně písnička navíc vyvolala vzpomínku na původní nahrávku s Minnesegry a Pavlínou Braunovou, talentovanou zpěvačkou, která v srpnu 1988 beze stopy zmizela. S Vojtou Zíchou jsem si pak pobrukovala jeho nejznámější píseň Jedenkrát, líbily se i Tři strážníci Ježka, Voskovce a Wericha. Druhá míza vystupuje málo a je to velká škoda.

Domácí countryově bluegrassový Křáp měl v hledišti samozřejmě mnoho příznivců. Tahle nejen zkušená parta organizátorů je také oblíbenou countrybálovou kapelou a umí diváky rozpálit. Na Babím létě představili také svou vlastní tvorbu. Na festivalu paralelně probíhá i odpoledne her a soutěží pro nejmenší návštěvníky, v bloku Křápu jsme slyšeli i dvě vítězky pěveckých soutěží, dívenky „Ewu Farnou“ a „Anetu Langerovou“. Talentmánie pronikla i na podium Babího léta.

U dua Passage si stále ještě zvykám, že je kapelou. Živé vystoupení se mi ale líbilo víc, než jejich letošní demáček, zpěv Davida Watzla je průbojně důvěryhodný a ve vokálech s Jardou Kuchařem stále největší devízou skupiny. Passage představila i nenatočené novinky, a vystoupení si vyloženě užívala. Nástup hvězd první velikosti zahájila Jablkoň. Co tady psát. Snad jen, že růže Anička Duchaňová obklopená pánským jablkoním trním, to je výborný koktejl z ohně a vody originální chuti.

Zmiňovala jsem zvučící pauzy. Bohužel, doposud hladký průběh drátování se začal komplikovat. Plzeňský Cop, ten ukázněný a jindy vždy rychle nazvučený Cop, pan zvukař s připojováním trápil snad půl hodiny. Pobíhal sem tam, připojoval a odpojoval kabely, odposlechy a příposlechy, a když už se zdálo, že je to OK, vybuchl ohlušující šrapnel a začínalo se znova. A znova. A znova. A k tomu večerní baboletní zima jak v … Rusku. Ale pánové se v rampouchy neproměnili, naopak, vypálili koncert jako z partesů a ještě přidávali.

Při zvučení Druhé trávy s Robertem Křesťanem se nekonečné zvučící martýrium se šrapnely opakovalo, a zatímco se diváci, a možná i pan uvaděč, hřáli nápoji, muzikanti vrstvili oblečení. Babí zima udeřila celou svou silou. Nutno dodat, že jsme nakonec dostali muziku od obou kapel v příjemném zvuku, což budiž Copu i Druhé trávě alespoň částečnou odměnou za trpělivost a náplastí na omrzliny. Pánové z Copu se s Druhou trávou opět lehce proplétali, jak už jsme si od loňských vánočních koncertů zvykli, nechyběly ani Záchranná mise, Banjobus nebo Telegrafní cesta, jen společné závěrečné finále Moonlight Midnight zřejmě vzdali. Při představě dalších ohlušujících šrapnelů se ani nedivím.

Navíc, v zákulisí čekaly další čtyři kapely a první z nich, Nezmaři, podle časového harmonogramu měli mít už třičtvrtě hodiny padla. Padla jsme ale měly my s Renatou. Bylo 22:45 a tak hurá do auta, do tepla, domů, muzika nás provázela cestou alespoň z přehrávače. Vy, kteří jste setrvali až do konce a nezmrzli, můžete své dojmy připojit do diskuse.

Co říci závěrem? Pěkné prostředí, zázemí a vybraný program, velká návštěvnost, to vše bylo na jedničku. Nebýt těch zvučících průtahů, bylo by Babí léto na Kyselce bezchybným a sympatickým završením mé letošní venkovní festivalové sezóny.

Spoustu fotek k festivalu najdeš zde

http://mamcak.rajce.idnes.cz/Babi_leto_na_Kyselce_18.9.2010/

 

Kontakt

Country club Halenkovice

countryclub.halenkovice@seznam.cz

Halenkovice 617, 763 63

Vyhledávání

Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?

Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na  "Všechny články"

Rychlá orientace na stránkách ?

Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"

Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům 

Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde

 

Country club Halenkovice - vaše brána do světa hudby, spuštěno 10. dubna 2010 ©

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Přístupy na web počítáme od 26. dubna 2010