Anabáze pokračuje . . . pane Nohavico

Před nedávnem, na jaře tohoto roku, spatřila světlo světa „parodie“ písně Honzy Žambocha na melodii Jarka Nohavici – Pane prezidente.

Určitě jste si vyslechli a pokud ne, vraťte se k ní, je totiž pokračování. Ještě než Vás k němu odkáži mrkni popř. na tento příspěvek, trošičku problematiku rozkrývá více.

Ale nyní již k dalšímu pokračování. Vtipně na nápad Honzy Žambocha zareagoval Honza Brož (Devítka, bývalý Žalman a spol.) a hned vytvořil imaginární odpověď na „povzdech“ Honzy Žambocha. Píseň najdeš zde (ještě že máme ten YouTube, jinak bychom se k písni asi jen tak nedostali) – ale především je to opět reakce na to, jak se lidem kolem žánru a kvalitním autorům žánru dneska „těžce žije“.

Prostě na jedné straně se po hospodských hraních drhnou neustále stejné písně, publikum si žádá, to co zná a každá nová písnička si jen obtížně hledá cestu k posluchačům, kteří dneska lpí na tradici a postupně vymírají. Prostě se cíleně bráníme novému.

Denně se přesvědčuji o tom, že spousta lidí, kteří jsou žánru nakloněni neustále objevují staré pravdy. Dvacet - třicet let staré písně jsou pro ně překvapením a novými objevy, mnohdy hitovky, které oběhly svět, slyší poprvé. Tak trochu tomu napomohla dřívější izolovanost, velkou měrou dnešní nepropagace žánru především v masmédiích a trošku si ta za to můžeme sami svým nezájmem a neochotou se o své muzice dozvědět něco více.

A proto se snažím dělat i tyto stránky, neb i staré pravdy jsou pro mnohé stále novinkami.