Záviš má v Halenkovicích pomyslný rekord v četnosti svých koncertů

StarýKokot, ne to není oslovení Vás či Záviše, to je název jeho webových stránek, správně bych tedy měl uvést www.starykokot.cz

Záviš – vlastním jménem Milan Smrčka – je označován jako král pornofolku. Ročník 1956 dokazuje, že Milan je již zralý muž, který velmi dobře ví, co dělá. Jeho písně, říkanky a texty jsou „ozdobou“ mnoha počítačů, jeho písně si pouští lidé, kteří o folku, či příbuzné muzice nemají ani potuchy. Láká je určitě netradiční otevřený jazyk, který si nebere servítky a nezastaví se před ničím. Nějaké tabu se v Závišových textech najde jen stěží.

Tento znojemský rodák, který si pěstuje image mezi hospodským mudrcem a undergoundovým buřičem si na trhu našel pomyslnou mezeru, kterou zcela vyplnil. Na velkých festivalech ho uvidíte ztěží, na rozhlasových vlnách se s jeho písněmi taky běžně nepotkáte, přesto řadu písní zná část generace, aniž by o Závišovi věděli cokoli jiného. Sázka na vulgaritu a otevřený pornojazyk Závišovi vyšla, on se s texty prostě nesere.

O co méně hraje Záviš na festivalech, dobročinných akcích, tím více je zván do nejrůznějších hospod a hospůdek, kde si majitelé pochvalují plný dům. Vedle místní gryndošů, které má každá hospoda ve svém působení několik, zde uvidíte návštěvníky, kteří jinak na jinou folkovou akci ani nepáchnou, slovo folk je pro ně stejně exotické, jako výjezdní doložka. Ano, je to především ta mladší generace, kterou vulgarity a pornojazyk oslovuje asi nejvíce, dílem zde chodí ze zvědavosti, dílem si dokazují dospělost, dílem je láká vidět a slyšet interpreta naživo a dokázat si, že texty ustojí bez uzardění.

Záviš ale pravidelně vystupuje po celé České republice, stálé scény má ve dvou pražských klubech (Vagon a Nad Viktorkou) a brněnském klubu Šelepka N1. Co jistě neujde pozornosti je fakt, že pornofolk má svůj vlastní festival – Pornofest, který je taktéž hojně navštěvován.

Záviš určitě není začínajícím hudebníkem a textařem, za svoji kariéru stačil vydat celkem jedenáct alb a taktéž napsat a vydat šest knih. Názvy jeho CD i knihy naštestí dopředu varují každého, kdo jeho tvorbu nezná, o co jde. Jeho poslední knihu s názvem Pičoviny (2010) si určitě nejde splést s krásnou beletrií.

Texty jeho písní zpracovávájí stále stejná témata a asi již nepřekvapí, přesto se nemohu zbavit dojmu při čtení kteréhokoli textu, že se jedná o oplzlé říkanky z dílny nezralého adolescenta.

Prostě „verše“ typu . . . Lízaly se dvě panenky veselé, na hřbitově hned u samý prdele, lízaly se vedro jako na poušti, do huby si štávy vypouští, zelená se borovička dlouhá, potkaly se dvě panenky oha, zelená se borovička v háji, dvě panenky mají piču v ráji . . .  asi do kamene tesat není třeba, Závišovi je ale jedno, co si kdo říká, hlavně, když se najde dost těch, kteří za ně zaplatí.

A hospodští a majitelé klubů, těm jde především o to naplnit hospodu a přilákat lidi, Záviš lidi rozparádí a ti pak rádi pustí korunu na baru. Přesto jsem rád, že se v mých oblíbených klubech bez Závišovi tvorby zatím obejdou, přestože lidí chodí čím dál méně.

Ale abych jen nehaněl, v řadě písní lze najít geniální nápady, určitý vtip a jde najít i pěkné melodie (Pištovy podmínky).

Dneska Záviš oblaží a zvýší kulturní jazyk především halenkovského posluchače, neb 07. ledna vystoupí v hospodě na Kopci. Za uplynulý rok po druhé a že bude opět plno, na to dám klidně ruku do ohně.

Pozvát sem mistry slova, zkratky či krásných melodií, to si nikdo netroufne, kdo by taky na ně chodil, všechny ty sráče, Záviš to je jistota ! Smutné a poučné zároveň. Chce se říci, že to o něčem svědčí, ale to by bylo jen mlácení prázdné slámy a tož v Závišovském stylu zakončíme.

Vyražte dnes do hospody, ať můžete se zlejt, zablijete potom schody, daj vám na to glejt, když se v štávách vyválíte, tak to bude boží, svedete to na prasata, co se málo množí. Proto rychle dožeňte to, vždyť po zimě není zdání, na nový rok přece máte zase tvrdý stání. Ale pivo kořalenka, ta působí dravě, poblily jste kamaráda, ale vy vypadáte zdravě. Záviš to je prostě borec, co promlouvá za nás, neřek´ bych to nikdy lépe, proto končím, zdrávas.