Zahrada - seznamte se - popáté- Scény

Kde všude se na Zahradě hraje a jaké kapely vystupují, program a nasazování kapel na jednotlivé scény. To vše má na festivalu svá pravidla, která se vyvíjela až do dnešní podoby.

Zahrada má čtyři oficiální scény. Pojďme si je postupně představit.

Amfiteátr – největší a hlavní scéna festivalu, která ve své spodní části ožívá každý den až v 18,00 hodin. Běží zde hlavní program festivalu, na jiných scénách se v tuto dobu již nehraje. Amfiteátr má klasickou podobu jiných velkých scén. Jedná se o hlediště umístěné ve svahu, kde první polovinu tvoří lavičky a druhou polovinu svah, to je volná plocha. Svah v Náměšti má ale celkem prudký spád, ve své druhé půlce přes 10 % a tak se zde než sedět dá spíše ležet a neustále se bráníte tomu, abyste po svahu sjížděli dolů. První část – to jsou lavičky, řekl bych na festivalu jedno z nejslabších míst. I Když se zde festival koná již po třinácté, nějaké opravy či rekonstrukce neproběhly. Lavičky jsou mnohdy rozbité, o opěradlech si můžete nechat jen zdát. Jsou pevně přidělány ke sloupům zapuštěných v zemi, takže se s nimi nedá manipulovat. Uličky mezi nimi jsou nerovnoměrné. Někde máte uličku, že se projít dá, jinde je to hodně natěsno. Když se vše budovalo, asi se nic moc neproměřovalo.

Amfiteátr na kopci končí plochou, kde se nachází část občerstvovacích stánků (již v areálu za plotem) a nad ním je pak velká louka – tábořiště s veškerým zázemím – pivní stany, WC, umývání.

Samotné jeviště je dostatečně velké, vylepšené rozsáhlou zastřešovací konstrukcí, na které je navěšen silný a výkonný hudební a světelný systém. Samotný svah je odhadem cca 100 metrů dlouhý, převýšení je cca 40 – 50 m. Znamená to, že když ze spodní části vyrazíte na pivo, které je k dostání až nahoře, určitě se trochu zadýcháte. Celá plocha je oplocena, ploty hlídány a z pravé strany jsou na plotě navěšeny zábrany, aby se neplatiči nekochali pohledem na jeviště při sezení na souběžném svahu. Do amfiteátru je jen jeden oficiální přístup, horní hlavní branou. Ta spodní není veřejnosti určena, celé jeviště je odděleno a zahrazeno tak, aby se diváci ke svým oblíbeným hvězdám nemohli dostat.

Po pravé straně se vždy nachází koutek, kde sídlí lékařský štáb a hasiči – vždy decentně schovaní, ale vždy po ruce. Jeviště má dostatečný prostor, který je využíván na předscény. Dramaturgie této skutečnosti řadu let úspěšně využívá. Na předscéně hraje písničkář a nebo se něco děje, zatímco za oponou se zvučí velká sestava. Tento stav napomohl dvěma věcem. Odpadla hluchá místa, které tvořily úseky, než se kapela nazvučila a zároveň přibylo účinkujících a program má vždy řádný spád.

Zvuk býval v minulosti té nejvyšší kvality. V celém areálu bylo vždy skvěle slyšet , ať jste byli od jeviště pár metrů a nebo úplně na kopci cca i 130 metrů, kdy vidíte jeviště jako malou scénu, ale zvuk zde má vždy svou dostatečnou sílu. Podobné jsou i sestavy světel. Přímo před jevištěm je plocha pro tancechtivé či jinak skákající účastníky, pro letošní ročník údajně nově vykachlíkovaná.

Amfiteátr je dostatečně velký, dle mého umí pojmout i deset tisíc lidí, za ty roky se málokdy naplnil tak, že by nebylo kam sednout. K plné kapacitě měl snad nejblíže při loňském vystoupení Jarka Nohavici, to zde těch deset tisíc mohlo být a byl to silný zážitek připomínající staré Porty na plzeňském Lochotíně.

Praxe zkušených zahradníků je taková, že cca v 10,00 hodin ráno vyrážejí na amfiteátr, to se zpravidla otvíral, aby si zde vyclaimovali místo v podobě folií, pláštěnek či jiných věcí a měli tak jistotu, že až sem večer dorazí, budou mít své vybrané místo k dispozici. Je třeba s tím počítat. Můžete na amfiteátr dojít cca v 16,00 hodin a stejně nejlepší místa jsou již obsazena. Ti opravdu znalý si místo zaberou ještě před festivalem a folii zde nechávají opravdu celou dobu, takže ikdyž jste zkušeností poučeni, na druhý den přijdete dopoledne včas, stejně to nejlepší je již zabráno.

Ale amfiteátr je dostatečně velký, takže to není až takový problém a zvuk je kvalitní všude. A pokud chcete svého oblíbence vidět z blízka, tak si prostě seběhnete před jeviště na volnou plochu.

Kaplička – druhá a nejoblíbenější scéna. Na rozdíl od amfiteátru se nachází na druhé straně areálu, tedy od amfiteátru cca 10 minut volné chůze po cestě, která je lemována nejrůznějšími stánky s občerstvením či prodejci především trampských a westernových potřeb – různá trika, ponča, pláštěnky, klobouky, kožedělné cetky a chrastítka, prodejci CD a zpěvníčků, kytar a pak hlavně stánkaři s nejrůznějším a velmi podobným sortimentem.

Kaplička se jmenuje kaplička proto, že zde kaplička opravdu je. Dříve se samotná kaplička využívala ke koncertům – zpravidla dopoledne zde vystupovala seskupení, která zpívala a´capella, tedy bez nástrojů. Soubory jako Mošny či Pětník vždy mile rozvířili akustickou notu.

Jinak je areál taktéž oplocen, plot je zde ale uměle vytvořen z celků sestavených k sobě. Na kapličce je jeviště původní, zázemí jen z boku, samotných míst k sezení mnoho není. Částečně to nahrazuje pivní stan s lavičkami, ale ten je hodně bokem. To vše proto, že před jevištěm je velká betonová plocha, kterou návštěvníci využívají k sezení či ležení – zpravidla na dekách, pláštěnkách či jiných podložkách. Na Kapličku, když se podaří, se vleze i  2.000 lidí, a to je pak nářez. Zažil jsem zde plno mnohokrát a byl to vždy silný zážitek. Obsazovat dopředu tu nemáte dvakrát co, ale jde to. Těch cca 100 míst na lavičkách za plochou lze obsadit, ale musíte zde být brzy ráno. V areálu jsou WC a umývání, stánkaři a pivní stany taktéž.

Tuto scénu mají muzikanti velmi rádi, kontakt s publikem je hmatatelný. Všichni k sobě mají blízko, vidí na sebe a mohou se slyšet i bez aparatury. Na Kapličce každoročně probíhaly soutěže kapel, které se na Zahradu probojovaly z předkol.

Zámek – tato scéna je jediná pod střechou a nejmenší. Je-li narváno, vleze se tak maximálně 100 lidí. Scéna je určena písničkářům či malým akustickým projektům. Zde chodí spíše fajnšmekři, pokud je zde něco tahavého, je problém s místem. Řeší se to otevřenými okny a poslechem venku.

 Terasa – nová scéna, která od loňského roku nahradila scénu Radnice. Radnice byla z areálu mimo, dole ve městečku, opravdu u Radnice. Problém byl s tím, že z areálu jste se zde přesouvali cca 15 minut, pokud jste pochod absolvovali několikrát denně, pak jste přicházeli o část programu jinde. Navíc se zde sedělo na louce bez možnosti stínu či schování se před deštěm a větrem, pokud zadul. Terasa je umístěna v horní části Amfiteátru na ploše za stánky. Sice to omezilo hraní na amfiteátru odpoledne, což kdysi bylo zvykem, ale zase je zde stan, celkem dobrá akustika a stín stromů. A hlavně je to v areálu a kousek. Návštěvníci tedy mají všechno opravdu po ruce.

Tolik jednotlivé scény a kdo a v kolik na nich bude hrát – to je třeba si nastudovat, buďto doma z programu festivalu a nebo na místě, kde dostanete noviny s podrobným programem taktéž. Je však lepší se na celou dramaturgií zamyslet doma a snažit si sestavit si plán tak, aby mne nic neuteklo. Dříve dramaturgie sestavovala jednotlivé pásma stejného žánru, to bylo celkem dobré, poslední roky od této praxe ale pomalu ustupuje, aby nestáhla všechny jen k jedné scéně.

Takže co jsou dle mého největší taháky a co byste neměli propásnout pokud pojedete – to vše v dalším dílu.