Zahrada 2010 - seznamte se - podruhé - Historie

Historie a neb kdy to vše začalo ?

Oficiálně se Zahrada poprvé konala v roce 1990 ve Strážnici. Já osobně jsem však Zahradu vnímal jako logické pokračování Port – tedy velkého festivalu – konaného ve velkém amfiteátru za účasti toho nejlepšího, co žánr nabízel. Je všeobecně známo, že tzv. Porty běžely od roku 1967, měnily svá místa, rozrůstaly se až do podoby Lochotínského amfiteátru, kde se tísnilo na 30 000 diváků a přestože byly pod záštitou tehdejší SSM, staly se v polovině 80 let jakýmsi veřejným vzdorem režimu a všeho toho bytí kolem.

Když pak v roce 1989 došlo ke změně, najednou se objevila možnost dělat si vše po svém a dle svého a této možnosti bylo využito. Dlouholetý spoluorganizátor a účastník štábů předrevolučních Port – Michal Jupp Konečný se rozhodl a doslova tento festival společně s kolektivem svých spolupracovníků stvořil a dovedl až do dnešní podoby. A proč Zahrada ? Festival potřeboval tehdy změnu názvu  a sám Jupp říká, že Zahrada je onou pomyslnou zahrádkou, na které roste vše co se dobře zasedí a udržuje, každý si vybere a "utrhne" to, co je mu blízské.

Porty pokračovaly sice dále, ale do své předrevoluční síly měly daleko. Tuto štafetu dle mého názoru převzal právě festival Zahrada. A je jen dobře, že se po dlouhé době tápání podařilo i Porty sjednotit a dnes máme dokonce dva festivaly – Národní finále Porty již tento víkend v Řevnicích u Prahy a mezinárodní finále o měsíc později v Ústí nad Labem.

Ale zpět k Zahradě. Konala se poprvé ve Strážnici 1990 a vydržela zde až do roku 1997. Strážnický areál se svými zahradami, prověřený léty folklorních slavností, se zdál pro festival ideální. Nabízel zajímavé kruhové podium a hlediště, řadu prostor pro další scény umístěné tak, aby se vzájemně nerušily, poskytoval i tolik potřebné zázemí pro účinkující i návštěvníky. Nic méně je veřejným tajemstvím, že město Strážnice a její tehdejší vedení chtělo z festivalu vyždímat vše až na tu pověstnou kost, a tak se organizátoři rozhodli pro změnu.

Jak mohou dneska bývalí radní svého kroku litovat. Ze Strážnice odešel festival a s ním i pravidelné tisíce návštěvníků. Na tuto tradici později navázal jiný festival, který se ve Strážnici koná i letos (jedná se o Festival Slunce Strážnice), ale ten již zdaleka nedosáhl rozsahu a velikosti Zahrady.

Od roku 1998 našla Zahrada svůj azyl v jiném malebném koutě naší republiky a to v Náměšti na Hané.

A zde pozor. Náměště jsou na Moravě totiž dvě a shodou okolností v obou se konají akce a festivaly s tímto žánrem spojené. Zatímco Náměšť nad Oslavou, která je nedaleko od Brna, zdobí Náměšťská placka a další akce, Náměšť na Hané je nedaleko Olomouce a je místem naší Zahrady. Dnes to již není problém, ale v minulosti se nejeden muzikant či návštěvník ocitl v té nesprávné Náměšti a to se pak nestačil divit.

A když jsme u Náměšti, tak tu na Hané proslavil v době, kdy o konání tohoto festivalu neměla ani ponětí, Jaroslav Hutka, když na počest zrušení festiválku právě v Náměšti na Hané, v době hluboké totality nazval jednu ze svých písní Náměšť – jistě si vzpomenete na podmanivý text . . . Krásný je vzduch, krásnější je moře, co je nejkrásnější – usměvavé tváře.

Náměšť na Hané se stala místem pro festival tohoto rozsahu jak stvořená a po počátečním oťukávání dnes festival starousedlíci a domácí doslova hýčkají. Bodejď by ne. Na Zahradu dorazí každý rok tisíce lidí, což je pro místní příležitost, jak přijít k nějakému výdělku, o zpopularizování místa ani nemluvě.  

A  tak se každým rokem na začátku července rozezní Náměšť na Hané (a nejen ona) tisíci nápěvů. Zahrada je velkou přehlídkou setkávání se nejrůznějšího druhu a v letošním roce vstupuje do své druhé dvacítky, koná se 21. ročník, po 13. v Náměšti na Hané.

Tradičně se před samotným festivalem dělá reklama především v regionu Olomoucka v podobě tzv. Předzahrad. Kapely přijíždějící na Zahradu zde vystupují na otevřených scénách a pomáhají upozornit na skutečnost, že se nedaleko koná významný festival. I letos se bude hrát v Olomouci na Horním náměstí, v Lipníku nad Bečvou či krásném prostředí šternberského zámku ve Šternberku a to dva dny a den před samotným festivalem.

Organizátoři dávali na Zahradě vždy příležitost novým a mladým kapelám, žánrově se neuzavírají žádnému žánru, který je ještě pro posluchače původně folk a countryového stylu přijatelný. Takže zde vedle klasického folku uslyšíte worldmusic, keltskou hudbu, spirituál, folklor, ale i folkrock, rock, bluegrass a možná i country. Můžete se zde setkat s kapelami, které mnohdy nejde zaškatulkovat, samotná Zahrada a její historie vlastně ukazuje, jak se tento žánr vyvíjí a mění. To co bylo kdysi nepřijatelné a nemožné, je dneska publikem naopak vyhledáváno.

S trochou pýchy sami organizátoři říkají, že Zahrada je směr, který naznačuje, co se bude další roky poslouchat a co bude in.

Je to plně multižánrový festival, který má ale jedno pevně dané specifikum. Je natolik známý a velký, že si může vybírat koho pozve a také to dělá. Na Zahradě není kapela, která by neuměla a nebo neměla posluchačům co říci. Na to je síto příliš husté, aby jím propadla kapela, která neumí.