Poslouchat country znamená žít country . . .

Svojšický slunovrat - tak to je hodně velký sentiment, letos by měl 31. výročí

26.05.2010 16:23

Svojšice. Magické slovo, které zná snad každý posluchač muziky ze žánru folk, country a samozřejmě i trampské…..legenda mezi folk a country festivaly. Někdo navštívil Svojšický slunovrat osobně, ten kdo ne, může již jen litovat.

Těch, kteří zažili první ročník v roce 1979 naživo není již zas tak mnoho, i když kdo se této hudbě věnuje 40 let jako já, si pamatuje i tuto dobu. Festivalů tenkrát nebylo jak nyní a Svojšice, to byla paráda hudební, romantická, kamarádská. Prostě doba, na kterou se velmi krásně vzpomíná. Bylo nám o 30 let méně první červencové víkendy - to byly Svojšice.

Přijíždělo se v pátek navečer a motorák do Heřmanova Městce vždy vyplivl na nádraží v Cholticích skupinu postav, na zdejší poměry neobvykle početnou. Vždy druhý červnový víkend se již tradičně v nedalekých Svojšicích potkávali příznivci  folk-tramp-country hudby na svém  Svojšickém Slunovratu, festivalu, který si za dobu svého 25. letého trvání vydobyl prioritní postavení pro svou neopakovatelnou atmosféru.

Noc z pátku na sobotu byla vždy nedočkavá. V restauraci u horní brány se zpívalo, pilo, prostě žilo až do svítání a úderem osmé ranní se brány areálu otevřely pro první nadšence i když festival začínal až ve 13,00 hodin. Bylo-li jasno a slunečno, hledal se stín, ale před začátkem si zájemci posedali na beton a trávu před podiem a vytvořili tak nezaměnitelnou atmosféru setkání.

Přesně ve 13:00 otevřela festivalový program Vlajka, vždy v podání skupin, které na festivalu účinkovaly. Každý věděl proč zahajuje právě tato píseň a proč se při ní musí stát. A byl to vždy krásný pocit sounáležitosti, pocit, který se dneska zažívá jen vyjímečně.

Za celou tu dobu prošlo festivalem mnoho hvězd a řada z nich zde na festivalu dosáhla poprvé významnějšího úspěchu. Festival vždy kombinoval začínající kapely s těmi osvědčenými. Svojšice to byl vždy i "koncert konferenciérů", nezapomenutelný Vašek Souček či duo Dobiáš - Havel, kteří vymýšleli soutěže snad o všechno možné.

A když poslední píseň večera dozněla, nastalo vždy velké hemžení. Loučení, přesuny k stánkům, do spacáků, do trávy. Noc plná hvězd, teplý vítr a léto v nejlepším, vzduch nasycený tóny, slovy a smíchem. Vždy se na několika místech utvořily skupinky kolem hrajících kytar těch, co nikdy nemají dost hudby. A byla to ta krásná atmosféra, kdy ospalé, ale šťastné oči vítají vycházející slunce a vyzpívané hlasy dychtí po stále dalších a dalších písních. Ty úplně poslední doznívaly někde v dopoledni.

V letošním roce by festival slavil své 31.narozeni, bohužel se dožil jen svých pětadvacátin.

Ve Svojšicích se uskutečnil festival naposledy v roce 2000 a od roku 2001 se přetěhoval do areálu koupaliště v Pardubicích na Cihelně. Zázemí proti Svojšicím se výrazně zlepšilo, ale romantika a to vše kolem naopak pomalu skomíralo. Svojšický festival nezachránilo ani koupání při produkci ani jiné atrakce. Hlavně počasí (z těch 4 pardubických vyšlo jen jednou, jinak to byl spíše eskymácký festival plný deště). a mizející duch Svojšic nakonec zapříčinilo, že lidí na festivalu ubylo a tak se nakonec festival vytratil úplně z našeho kalendáře.

Ale že duch Svojšic žije až do dnešních dnů dokazuje i vzpomínkový večer, který proběhl v pátek 16. dubna 2010 v Pardubicích. 

Na setkání s názvem „Svojšický Slunovrat – vzpomínáte…?“ se sešli společně ti, kteří legendární festival zažili ať už jako diváci a posluchači, či jako muzikanti a pořadatelé, anebo o něm jen slyšeli z vyprávění svých rodičů a přátel.

Hned úvodem, tak jak bývalo zvykem vždy na začátku festivalu, zazněla Vlajka. Zaplněný sál Kulturního domu Hronovická v Pardubicích vestoje poslouchal a zpíval spolu s originální nahrávkou této trampské hymny v podání pardubické skupiny Stopa, která byla (samozřejmě společně s mnoha dalšími) na konci sedmdesátých let přítomna myšlence a realizaci zrodu Slunovratů a posléze patřila ke stálým účinkujícím na dalších ročnících.

Historická nahrávka Vlajky však nebyla jedinou dobovou nahrávkou, která ten večer zazněla. Díky jednomu z hostů večera – zvukaři a majiteli nevšedního zvukového archivu Petru Beneschovi – mohli diváci slyšet živé nahrávky nejen ze Svojšic, ale třeba i z legendární Porty 89.

Celým večerem provázel moderátor a jedna z opor Slunovratů Vašek Souček. Ten si s nadhledem a vtipem jemu vlastním povídal v průběhu celého večera s mnoha vzácnými hosty, kteří na tento večer dorazili. Gregor Vavřina – muzikant a člen skupiny Ženáči – zavzpomínal jak na začátky festivalů ve Svojšicích a nepřeberné množství zážitků, tak i na dobu pro Slunovrat prenatální – tedy na podhoubí a okolnosti myšlenky, nápadu a vůbec cesty až do svojšického amfiteátru. Díky němu si mohli diváci prostřednictvím projekce prohlédnout nepřeberné množství fotografií například z doby, kdy ještě nad pódiem amfiteátru ve Svojšicích nebylo zastřešení. Stejně tak přispěli svými vzpomínkami Radovan Píša, kapelník skupiny Topas nebo Štěpán Mašek a Jitka Bláhová – členové již zmiňované legendy, skupiny Stopa. Jitka Bláhová si navíc zazpívala spolu s kapelou Pouta písničku Lákání Mikiho Ryvoly, která kdysi neodmyslitelně patřila do repertoáru Stopy.

O hudební část večera se podělila již zmiňovaná skupina Pouta společně s trampskou sešlostí, která také patřila k hudebním oporám nejen začátků Slunovratů, skupinou Chrpa. Během večera zaznělo mnoho písniček, které na Slunovratech zněly v mnohatisícových chorálech zpívaných společně diváky s muzikanty. Ať už to byly Ryvolovky, písničky Spirituál kvintetu, Brontosaurů, Nezmarů, Kantorů, Pacifiku, nebo prostě klasické trampské „hity“. Společné zpívání má stále obrovskou sílu a energii.

Ne každé vzpomínání bývá příjemné a žádoucí a tento večer nebyl a ani neměl být revivalem Slunovratu (dvakrát do jedné řeky nevstoupíš). Tento večer měl být a byl setkáním, které má svůj styčný bod, ostrůvek nebo oázu v legendě mezi festivaly, jež nesl název Svojšický Slunovrat. A bylo to setkání výjimečné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vždy přesně ve 13:00 otevřela festivalový program Vlajka, v podání skupin, které na festivalu hrály. Všichni věděli proč zahajuje právě tato píseň a proč se při ní musí stát. A lidé vždy ctili tradici a ten pocit sounáležitosti můžete zažít jenom při takovýchto akcích. Je to jako když Vám na krk věší medaili a vy posloucháte státní hymnu někde daleko v tramtárii. Pocit při kterém Vás mrazí a lehtá zároveň, stojíte s pokorou a hrdostí na to, že můžete být součástí toho všeho.

Svojšicemi za tu dobu prošly všechny hvězdy žánru, některé se poprvé proslavily právě ve Svojšicích. Legendy trampské ale i folku či country, vždy dostaly Svojšické obecenstvo do varu.

Pamatuji se na nejrůznější taškařice od tanečních kreací Tonyho Linharta až např. po úžasné Broučky od kapely Poupata - jejich nezaměnitelný 15 minutový přídavek.

Kontakt

Country club Halenkovice

countryclub.halenkovice@seznam.cz

Halenkovice 617, 763 63

Vyhledávání

Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?

Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na  "Všechny články"

Rychlá orientace na stránkách ?

Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"

Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům 

Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde

 

Country club Halenkovice - vaše brána do světa hudby, spuštěno 10. dubna 2010 ©

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode

Přístupy na web počítáme od 26. dubna 2010