Starý dobrý western

Ještě neuběhl ani týden a rozsáhlou reportáž si může přečíst každý, kde se na SDW nedostal . . .  cituji z pera Jiřího Konce

Tak trochu počasí navzdory probíhaly před minulým víkendem přípravy na hudební festival Starý dobrý western, který se uskutečnil ve dnech 6. a 7. srpna 2010 v areálu Letního kina na Bystřičce – přehradě. A i když ještě během pátečního poledne bičovaly Bystřičku provazy vody, návštěvníky dvanáctého ročníku festivalu nakonec čekalo vcelku příjemné letní počasí. Na Bystřičku jich letos dorazilo během obou festivalových dní více jak 2300. 

A čekal je opravdu pestrý program, který odstartoval již v pátek 6. srpna 2010 po šestnácté hodině vztyčením festivalové vlajky a následným koncertem vsetínské skupiny Šli náhodou kolem, která se svojí tvorbou zaměřuje na tradiční formu country music. Hudbu amerického venkova 20. a 30. let minulého století následně vystřídala country ryze současná, to když na podium letního kina vstoupila slovenská formace The Colt, která na Bystřičku přijela ze Spišské Nové Vsi. Skupina, která letos oslavila své desáté narozeniny, přivezla na Bystřičku nejenom svoje starší hity, ale také písně z jejich nového alba Prvý výstrel. 

Po hostech ze Slovenska vystoupil písničkář Vojta Kiďák Tomáško, po jehož recitálu již následoval koncert hlavní hvězdy pátečního programu, Lenky Filipové. Ta vystoupila za doprovodu kytaristy Mirka Linharta a irského harfenisty Seana Barryho, který Lenku doprovází na keltskou harfu. Zpěvačka si pro Starý dobrý western připravila kromě aktuálního repertoáru také řadu svých největších hitů, a tak na Bystřičce zazněly například „Green Sleeves“, „Prý se tomu říká láska“ nebo „Mosty“ Karla Zicha, které nenápadně připravily úvod pro další bod pátečního programu – vystoupení skupiny Karel Zich Revival Band. Páteční večer pak patřil country bálu v režii domácích Gymplerů a pražské skupiny Blueground.

Sobotní program nabídl návštěvníkům festivalu hned dvě hudební scény. Jako první otevřela již v 10 hodin dopoledne klubová scéna v restauraci U Mokrošů, kde vystoupili například Žamboši, Taverna, G-runs´n Roses nebo skupina P.R.S.T.

Na hlavní scéně se v sobotu začalo hrát, jak se na Starý dobrý western sluší, v pravé poledne a jako první se na scéně objevila brněnská formace Jane Country, kterou po třinácté hodině vystřídala první velká hvězda sobotního festivalového dne. Písničkář Wabi Daněk, který vystoupil za nezbytného doprovodu Miloše Dvořáčka, nabídl publiku nejenom své nejslavnější hity, ale také ukázky ze svých nejnovějších alb.

Po Wabim následovalo vystoupení brněnské revivalové skupiny Johnny a poté formace Svaťa Kotas Band, jejíž kapelník v průběhu koncertu převzal ocenění Association for Main Scene of Country Music za životní přínos hudbě. 

Druhý odpolední blok odstartovala pražská skupina BlueGround, která nabídla kromě původních skladeb i pohled na aktuální zámořskou country scénu např. s českou verzí slavného hitu Brada Paisleyho Alcohol. Po BlueGroundu a jejich moderní country music ovládl scénu letního kina bluegrass v podání plzeňské kapely BlueGate s Ilonou Leichtovou. I BlueGate si domů odvezl ocenění Association for Main Scene of Country Music. Odpolední program pak zakončili Stráníci s Mirkem Ošancem a kapela Minaret, která na Starém dobrém westernu pokřtila své nejnovější album.

Večerní galaprogram odstartoval ve 20 hodin koncertem Věry Martinové, která vystoupila za doprovodu vynikající skupiny P.R.S.T. Ta Věru doprovázela i na jejím nejnovějším albu Křídel se nezříkám, ze kterého také zazněla celá řada písní.

Po Věře Martinové pódium ovládli domácí Gympleři, kteří nabídli písně především z jejich loňského alba Country pod kůží. Dalším bodem programu bylo vystoupení Tomáše Linky, který si od nadšeného publika vysloužil dokonce potlesk ve stoje. Sobotní galaprogram pak uzavřeli Tučňáci s Míšou Tučnou. Největší hity Michala Tučného, prokládané vlastním repertoárem - takový byl recept Tučňáků, který u publika zabral na výbornou a Tučňáci tak museli několikrát přidávat, než byli diváky z pódia propuštěni. 

Dvanáctý Starý dobrý western již patří minulosti, ale jeho pořadatelé mohou být nadmíru spokojeni. I přes několik drobných pátečních dešťových přeháněk ho provázelo příjemné počasí, skvělá muzika a opravdu příjemná, pohodová atmosféra, která už bohužel na mnoha jiných hudebních festivalech byla vytlačena pouhou komercí.