Sputnik nebyla jen družice SSSR

Tomislav Vašíček, krom toho, že vládl hezkým tenorem, dal na Píkárně dohromady partu, která začala ten úpadkový hudební směr hrát. Na rozdíl od jiných muzikantů, jakými byli například Pavel Bobek se skupinou FAPS či Pete Kaplan se Samuel ´s Band, kapela založená na Píkárně nezvolila anglický název a zpívala zásadně česky. Kapela si vybrala název Sputnici a hlavním autorem textů byl student Eduard Krečmar. Kapela krom českých textů měla i další specialitu, kterou byla dívčí vokální část. Její základ tvořily dvě, tehdy ještě nezletilé sestry Táňa a Naďa Němcovy.

Sputnici hráli prakticky v původní sestavě jen čtyři roky. Loňského roku tomu bylo padesát let, co se ti, dnes o něco starší studenti, dali k jubileu dohromady. Krom koncertu bylo výročí oslaveno vydáním knihy s názvem SPUTNICI náš kamarádský ROCK ´N ´ROLL. Jejími autory jsou Jiří Klíma, zvaný „Ir“, moderátor koncertů a kronikář kapely, Eduard Krečmar, hlavní textař a zpěvák, Ivan Jonáš, moderátor koncertů a Tomislav Vašíček, kapelník a zpěvák.

Dnešní doba chrlí spousty potištěného papíru plného memoárů. Tyto knihy se vyznačují většinou povrchností, tzv. „veselými historkami“ a rovněž i spoustou nepodstatných detailů a nepřesností. Kniha o Sputnicích je pravým opakem takových zbytečností s jepičím životem. Základem je kronika kapely, vedená „Irem“ až do roku 1964. Pod jednotlivými roky se vyjadřují jednotliví členové kapely k událostem zmíněným v kronice.

Kapela za celou dobu své existence nevydala jedinou desku, ale naštěstí se zachovala spousta fotografií, v knize publikovaných. Sputnici, na rozdíl od jiných kapel, nežili spolu jen na pódiu. V širším obsazení zvaném Banda jezdili do přírody, na lyže a tento způsob komunikace se zcela jistě odrazil i v atmosféře na pódiu. V kapele kromě později slavného Eduarda Krečmara hráli i bratři Petr a Jiří Jandovi, Jan Obermayer, později zvaný v Matadorech „Farmer“ či Jiří Stivín.

Krom vzpomínek a fotografií kniha obsahuje i detailní seznam všech skladeb, zpívaných česky a anglicky a seznam všech osob, které měly s kapelou co společného. Přílohou knihy jsou dvě CD obsahující 62 skladeb, záznamů z koncertů, dobře digitálně vyčištěných. Z poslechu vyplývá, že kapela měla velmi dobré vokály a rovněž instrumentálně byla na výši. Z písní je snad stále nejznámější stále u ohně znějící Krvežíznivej rak (Jailhouse Rock) či zajímavá česká verze písně Bye - Bye Love, hit Everly Brothers, s názvem Chudák já. Textař Krečmar psal i básně a povídky, které byly součástí vystoupení Sputniků, což v rozšířené formě ještě o divadlo bylo snad i jednou z příčin rozpadu kapely. Jenže tato pásma byla i předobrazem pozdějších pořadů Šimka a Grossmana. A když jsme u předobrazů, píseň Psopták (Bird Dog) je předchůdcem Chrastinova Ptáka Rosomáka.

Rovněž zásluhou Sputniků se onomu „úpadkovému“ žánru začalo říkat big beat. Otázkou je, jak by dnešní mladé publikum přijalo hudbu Sputniků. Vím ale, že kvalita léty nezanikne a Sputnici by zcela jistě nesázeli jen na „medaile za zásluhy“ či spíše na „medaile za odvahu“. Jejich hudba je kusem krásné české rockové historie, která by neměla být zapomenuta. Kniha proto zcela jistě stojí za přečtení. Sputnici, díky.

P. S. A proč ten název článku? Tak se jmenoval jeden z pořadů Sputniků. Jak říkal Jan Werich: „U nás, u svišťů, se každou chvíli něco nesmí.“