SpiritualFest očima Miloše Kellera

Reportáž od Miloše Kellera vždy skrývá něco kontraverzního, co zcela spolehlivě vyvolá mnohdy bouřlivou odezvu, tak uvidíme, nic méně reportáž přinesl Folk Time, já zde jen přináším její znění  . . .  cituji

Říkal jsem si, co proboha budu psát o festivalu, kde jsem již po sedmé z osmi ročníků a pokaždé tam byla pohoda a perfektní výkony účinkujících, aby to nevypadalo jako píár? Nu a po prvním dnu osmého ročníku SpiritualFestu najednou nevím, odkud začít.

Hned několik inovací přinesl osmý ročník festivalu, který se koná v pražských Stodůlkách. V době, kdy jiné festivaly skomírají a umírají, SpiritualFest se rozšířil o den, na neděli.

Navíc přibylo druhé místo, kde se koná (to spíše z technických důvodů – v neděli jsou v kostele Sv. Prokopa na Slunečním náměstí v Praze 13 bohoslužby) – v nedělní odpoledne probíhal SpiritualFest poprvé ve Spolkovém domě ve Stodůlkách („náhradní Mlejn“). Tak to máme dvě změny, a další přišla s osmým ročníkem také: SpiritualFest se stal mezinárodním! Sice i v minulém ročníku tak trochu testoval zahraniční hosty, ale letos se s nimi roztrhl pytel – spirituálové a gospelové soubory přijely z Francie, Německa, Slovenska a Maďarska.

Tady se mi trochu nabízí paralela s Portou – o dění v USA jsme v „naší“ hudební oblasti celkem informováni, ale kdo ví, co se hraje např. v Maďarsku? Jako čtvrtá změna mi přišlo, že, aniž by se festival odklonil od duchovního rozměru této hudby, jaksi „zcivilněl“ – trochu ubylo klasických, velkých kostelních sborů. A ty, co letos účinkovaly, přidaly kromě spirituálů i vícehlasé acapellové úpravy některých popových hitů. V této souvislosti bych zmínil i další specifikum tohoto festivalu – vedle sebe vystupují početné sbory o dvou-třech desítkách lidí, komornější sestavy o 10 lidech, klasické folkové skupiny, dua i sólisté.

Většinou a capella, což já jako moderátor vyplňující pauzy dovedu ocenit. Ostatní atributy festivalu zůstaly stejné jako v předchozích ročnících: nadšení organizátorů okolo festivalu a skupiny Geshem i farnosti Sv. Prokopa, včetně přípravy občerstvení (moc výborné chlebíčky, interprety pochválí každý, ale paní kuchařky si to zaslouží také), nadšení interpretů, kteří ve velké většině vystupují pro radost sobě i posluchačům. A ti to ocení, zejména večer byl kostel narván k prasknutí pozorným publikem všech generací. A mnohé ze sborů jsou již tradičními účastníky festivalu.

A teď konkrétněji: První polovina prvního dne byla ve znamení vystoupení českých souborů: Cantarina, Myšáci i YMCA Jakoubek a DNA předvedli standardní a očekávaný výkon, Columbella (sbor gymnázia Radotín) se do zpěvu opřela asi největší silou, doprovázena průvodním slovem sbormistryně, češtinářky a profesorky gymnázia Míši Šreinové.

Duo Tereza Bečičková a Tomáš Ludvíček – T´N´T – převedli velmi expresivní pojetí spirituálů a bylo to možná jejich poslední vystoupení před uměleckou přestávkou. Zajímavý byl i KoKoS z Brna – sdružení zpěváků ze tří brněnských hudebních těles. Večerní část prvního dne SpiritualFestu už byla ve znamení zahraničních hostů: Gospel and Friends z Německa byli vynikající v kombinaci spirituálů a muziky z jiných hudebních oblastí, Caecilia Chorus ze Slovenska předvedli komornější pojetí spirituálového zpěvu, Lee Andrew Davison (Američan, žijící v Česku) dostal publikum jen a jen sám svým zpěvem, bez jakékoliv pomoci. Ale úplně strhující byli závěreční TF Gospel Singers z Francie – celí v modrém, silní a zvuční a hlavně pohotoví – improvizovaně zazpívali závěrečnou děkovací píseň společně s „domácím“ a pořadatelským Geshemem.

Kromě uvedených souborů jsme večer slyšeli ještě Hradecké komorní tucteto a jako reprezentanta folkových kapel Mošny – tady se musím zastavit – Mošny zpívaly acapella a jak jsem byl z jejich nejnovější desky trochu rozpačitý, tady mě naprosto dostaly – dravé, silné expresivní, sebejisté. Nevynechaly hit Eva má velký pyrit a sklidili s trochu pro publikum nečekaným textem úspěch. Prostě pokud vás deska Mošen ne úplně přesvědčila, jděte na jejich koncert.

První večer SpiritualFestu se vydařil, o druhém snad poreferuje někdo jiný. Na závěr dovolte krátkou Frater Choir citaci z postřehů duchovního otce festivalu a sbormistra Geshemu Marka Šlechty

„ Musím myslet na TF Gospel Singers z Paříže, kteří uzavírali včerejší večer festivalu. Terry Francois, jehož iniciály jsou součástí názvu tělesa, zpívá mimo jiné i se světoznámým Golden Gate Qartetem. Do svého dirigentského úsilí vkládá celou svou osobnost, emoce a touhu. Zpěváci na něm visí, ale ne jako loutky, neustále je povzbuzuje svou radostí a nadšením. V rytmu bezkonkurenčně přesvědčiví, sebejistí, obdivuhodně důstojní. Jejich krása spočívá ve spontaneitě projevu. Harmonie nejsou komplikované, ale moderní, progresivní. Snad jediné, co TF Gospel Singers nepředvedli, i když věřím, že to také umějí: zpívat potichu.

Jedu do centra metrem. Z druhého konce vagónu slyším zpěv. Jdu se podívat blíž: To TF Gospel Singers pokračují ve svém koncertu. Ale už bez dirigenta: ten jen s úsměvem sedí a přizvukuje svým basem. Jeden spirituál za druhým. Z druhého konce vagónu se přidávají Cecilia Chorus ze Slovenska, kteří měli na festivalu také svůj koncert odpoledne.  Přidávají se i další cestující. Francouzi zpívají česky. "Slyším Boží mlýny, jak se otáčí." Bylo to nepřekonatelně úchvatné, dojemné a čisté.“

Tolik Marek Šlechta za všechny dojmy z 8. ročníku SpiritualFestu.