Souhvězdí jisker – jiskří dost výrazně na country a BG notu

„dneska na potlachu je tu celá ves“ . . . a neb Nedvědi zcela jinak

Zatím, a dle soudu autorů asi poslední CD Souhvězdí jisker, zcela určitě překvapí nejspíše každého. A to jak milovníka nedvědovských melodií a textů, tak i jejich zapřísáhlé odpůrce, ale i nestranného posluchače, který se na písněmi bratří Nedvědů mnohdy jen povýšeně usmíval nad naivitou textů a melodií. Fenomén bratří Nedvědů ale milovníka žánru zcela určitě zasáhl a to i ty z mladší generace. Prostě určité písně zlidověly natolik, že se bez nich neobejde žádné hospodské muzicírování. Stánky, Valčíček, Ptáčata pak slyšíte v podání harmonikářů, kytaristů stejně náruživě, jako se hrály dříve Hašlerovky. Tyto písně zcela jistě rozezpívají všechny bez ohledu na to, zdali zpívat umějí či nikoli.

Psát o anabázi bratrů Nedvědů, to je téma na knihu, jejich rozchody a znovusetkávání, společná i samostatné kariéry, vrchol Strahova a pád až na dno, především u Honzy, celorepubliková oblíbenost a vytříbenost desek až po Honzovi „hrůzy“ posledních let, kde se opět nadechoval k návratu na podia po svém zdravotním i lidském kolísání.

Proto jejich poslední deska byla očekávána s určitou skepsí a zvědavostí, cože to zase Nedvědi vyvrbí.

Přiznám se, že mne deska zastihla v tomto víru doby zcela nepřipraveného, prostě jsem o ní mnoho nevěděl, nepřečetl jsem si ani buklet ani hostující muzikanty, CD vydělal a vložil do mechaniky a pustil první náhodný track – Bardi a málem upadl. Mandolinový klasický doprovod v bluegrassovém stylu, následuje banjový a dobrový riff, než se píseň rozjede, sloky plné muziky, klasická sola mandolina, housle, kytara – dobro. No pane jo, poslouchám já vůbec Nedvědy? A než jsem si stačil znovu vzít obal do rukou, pravá noha si již pudupávala v rytmu druhé těžké doby.

No bodejď by ne, vždyť doprovodnou kapelou je Monogram a řada dalších skvělých hostů. Tak to je tedy něco, co bych čekal nejméně. Přizvat ke spolupráci přední skvělou bluegrassovou kapelu. Ani nechci slyšet ty jízlivé poznámky kolegů, ale . . . hoši to pojali velmi vkusně a tak jsem celou desku poslechl v jednom zátahu a dneska se k ní vracím pravidelně.

Přestože určité typické "nedvědoviny" přetrvávají, je to asi za poslední roky nejlépe udělaná deska a má-li být poslední, pak je to vkusná a hezká tečka za všemi těmi nahranými Cdčky a písněmi.

Žánrově má album mnohem blíže ke country či bluegrassu než k folku či moderní tramspké písni. Zcela určitě se vymyká předchozím deskám. Řada písní má vyslověně country aranžmá, doprovod slouží písním, nevyčnívá a je zněj cítit i ona virtuozita skvělého Monogramu a jeho muzikantů.

Po patnácti letech (poslední společné album obou bratří bylo Pasáček hvězd) se Nedvědi sešli nad společnou deskou a o zpěvové party se rozdělili asi rovným dílem. O co více Honza přispívá melodiemi a texty, o to více je František čistším a příjemnějším zpěvákem.

Desku produkoval Jan Nedvěd mladší, a  za sebe mohu říci, že se deska povedla. Určitě to nebude vrchol uplynulého roku, ale velmi příjemně se poslouchá a několik písní má zaděláno i na to, aby se postupně objevily v repertoáru lidových muzikantů a zazněly tak v nejedné hospůdce či u táborového ohně.