II. Olomoucký Slunovrat reportáž Jerryho Koše

V pozvánkách jsme Vás zvali na Olomoucký slunovrat, který se konal koncem minulého měsíce, reportáž z akce, jakož i stanovisko pořadatele teď přinášíme tak, jak jej popsal Jerry Koš ve svém občastníku - Umíčko. 

cituji . . .  

Přesně před rokem jsem se v nadšení z výsledku pokoušel napsat pár řádků o prvním ročníku Olomouckého Slunovratu, který tehdy ve spolupráci se skupinou Přátelé připravil olomoucký nadšenec František Chini a jeho neúnavná pořadatelská instituce ART PRODUKCION K1. Tato zdařilá akce přímo volala po pokračování, po založení tradice zajímavého letního zpívání a hraní v nádherném přírodním prostředí olomouckého Konviktu.

Jako Frantův přítel jsem měl možnost sledovat jeho několikaměsíční úsilí při přípravě tohoto projektu a moc jsem mu fandil. On neponechal nic náhodě a připravil minimálně pro sto padesát lidí překrásný večer.

Počínaje výběrem kapel – brněnský Přístav, šumperští My a domácí Domino – přes pohodlné posezení diváků v tomto přírodním prostředí, jeviště pro vystupující kapely, rozmanité občerstvení všech přítomných až po kouzelné osvětlení. Jen na počasí se čekalo – a i to stoprocentně Frantovi přálo, protože olomoucký Parkán, zalitý svitem měsíce v úplňku na bezmračném nebi, v absolutním bezvětří, to byl pro pořadatele doslova dar z nebes.

Pořad navíc uváděl moderátor nejpovolanější – Sandy Nosek a Franta Chini se sám ujal ozvučení celého koncertu aparaturou, která umožňuje posluchačům ten nejdokonalejší hudební zážitek.

Takže vše perfektně připraveno, tisíce propagačních letáků rozdáno, informace na internetu i webu dokonalá – a k velkému úspěchu chyběla „maličkost“: stovka diváků. Akci však zřejmě účastensky doslova zabila kombinace několika faktorů. Předně to byla konkurence Čechomoru na Horním náměstí, která na sebe vázala tisícihlavý dav, své si vyžádal fotbal v podobě mistrovství světa, ale především to byla asi ona známá pohodlnost Olomoučanů k vytáhnutí pat ze svých útulných domovů.

Přátelé, přišli jste o hodně. Brněnský Přístav si připravil skvělý program klasické i moderní trampárny, nad jehož skladbami i provedením srdce doslova plesalo. Šumperští My se představili jako skvělá bluegrassová sestava vynikajících hudebníků s rozmanitým repertoárem, který uspokojil všechny přítomné. Závěr pak patřil bystřicko-dolanskému Dominu, jehož folklorní hudebně pěvecká poezie okouzlila každého z nás.

Pracně sehnané, z dáli dovezené lavičky zůstaly bohužel obsazeny jen snad z jedné čtvrtiny, co se dělo s naraženými sudy piva, kofoly a s nespotřebovaným masem nevím – ale pocit hořkosti nad tím, že se v celé Olomouci nenašlo dost kamarádů, kteří by tuto akci svou účastí podpořili, nás s Věrou provázel celý večer. Představa těch stovek hodin, odmakaných především Frantou, ale i jeho nepočetným týmem spolupracovníků, byla flustrující.

Přesto všechno - po stránce faktického provedení, hudebních výkonů skupin, plně profesionálního ozvučení, estetiky prostředí a uměleckého dojmu – byl II. ročník Olomouckého Slunovratu akcí jednoznačně pozitivní a úspěšnou, hodnou přes dvanáctitisícový finanční propad dalšího pokračování. K tomu Frantu se vším důrazem a osobní vehemencí vyzval na závěr sám Sandy Nosek – a pořadatel k naší úlevě na toto přikývl.

Takže se máme za rok na co těšit. Kamarádi, nepromarněme tu šanci.    

O vyjádření k tomuto článečku jsem samozřejmě požádal i hlavního pořadatele II. Olomouckého Slunovratu Františka Chiniho:

Kamarádi ahoj,

předně musím poděkovat Jerrymu za pochvalná a povzbuzující slova, která přesně vystihují dění na Parkánu.

Jsem moc rád, že neúčast diváků v žádném případě neovlivnila kvalitu muziky a že velké poděkování patří všem účinkujícím. Já si tu skvělou muziku fakt náležitě užíval. Víte, taková akce se plánuje minimálně 3-4 měsíce dopředu a pokud je vše dohodnuto a smlouvy podepsány, je prakticky nemožné „pohnout“ s termínem, zvláště když máte zájem o kapely, které mají své kalendáře zaplněné akcemi dlouho dopředu. Skutečně ty tři hodiny písniček stály za tu dřinu přípravy a tahání všeho po schodech Konviktu. Realizační tým se skládá z pěti obětavých lidiček včetně mě a ve dvě hodiny ráno při úklidu prostor jsem musel smeknout klobouk nad výdrží těchto mých kamarádů, kteří pochopitelně zadarmo vše zvládli na jedničku. Ještě jednou jim děkuji.

Jerry ve svém příspěvku píše: Přátelé, přišli jste o hodně… Ano, přišli. Takže v červnu 2011 se doufám sejdeme všichni příznivci hezké muziky na Parkánu při třetím ročníku Olomouckého Slunovratu.