Radek Píďa Bartoš

Váhavě po tváři, ti kapka stéká . . . Christiana a Píďova nezapomenutelná interpretace. Píseň Víti Troníčka v Píďově podání dostala ještě větší romantický nádech a oslovila mnohé a to až tak, že když Píďa z Marienu odešel, chvíli ji zpíval Víťa sám, ale již v jiné poloze a pak se píseň vytratila, prostě tak jak Píďa ji již nikdo nezazpíval.

Píďa je drobný a vzrůstem nevelký pardubický písničkář, který se objevil nejdříve v Marienu, pak v sestavě Pidilidi a od jejich rozchodu v roce 2009 se Radek Bartoš protlouká světem jako hudební solitér. Píďa Bartoš je talentovaný autor, který ve svých písních zhudebňuje převážně vlastní emoční stavy s důrazem na lásku a smutek. Rád používá abstrakci, synonyma a nedokončené věty a nechává tak posluchačům dostatek prostoru na vlastní imaginaci.

O nové skupině zatím písničkář neuvažuje, i když přiznává, že mu skupinové hraní chybí. „Ale ono to se mnou není jednoduché. Jsem složitá povaha, líný člověk, neodolný proti stresům, pro kolektivní tvoření v kapele těžko použitelný, takže dejme tomu ...písničkář," charakterizuje sám sebe.

Radek staví na akustické kytaře a nejčastěji ho objevíte jako hosta jiné kapely, sám moc velké ambice neprojevuje.

„Když mě někdo osloví, rád přijedu zahrát.Občas když mám sám chuť si zahrát, zajdu s kamarády do hospůdky, nebo se zeptám kamarádů hudebníků, co něco pořádají, jestli by pro mě nenašli prostor, ale to je tak vše," prozrazuje.

Přesto je Píďa písničkář a hudebník, o kterým, věřím, ještě uslyšíme. 24. dubna zahrál v pardubickém Exilu v rámci pravidelného projektu Bez šťávy – tedy zcela akusticky bez elektrického proudu.

„Akustické koncerty mám nejraději, cítím se jak bych hrál doma v obýváku. Nejsem moc trénovaný pódiový hráč, jsem zmatkař a hrozný trémista, takže čím méně věcí, co by mě rozptylovali, tím lépe", říká Bartoš.

No a Christiana v podání obou, když se loni potkali na koncertování na pardubickém zámku a to zcela akusticky.