Profil skupiny Traband

V týdeníku Slyšte, lidé! se v sobotu 31. července budeme věnovat skupině Traband a především jejímu novému albu Domasa. Těšit se však můžete i na starší písně včetně raritních nahrávek. Pořad začíná v 19.15 a jeho reprízu si můžete naladit v úterý 3. srpna od 16.55.

Podrobnou historii skupiny Traband najdete na webu  www.traband.net.

Vybíráme část úvodní kapitoly: „Rokenrolové vozítko Traband vyjelo do světa z Čech roku 1995. Kytara, basa, bicí. Hraj jak umíš, ostatní přijde samo, říkali si muzikanti. Jednoduché rockové písničky s chytrými texty, napsal o nich někdo. Odvrácená strana country, řekl o nich jiný. Country-punk, posmíval se třetí. O čem to mluví? ptali se někteří. Odpovědí bylo CD O čem mluví muži z roku 1997. Poněkud primitivní stavba prvotního Trabandu brzy přestala vyhovovat náročnějším cestám, a tak byl o pár let později původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-pubový pětiválec v sestavě trubka, tuba, klarinet, banjo a bicí, uzpůsobený k objevitelským plavbám.“

Od té doby se sestava skupiny i styl, který Traband hraje, několikrát změnily. Zatímco v souvislosti s minulou deskou Přítel člověka kapelník Jarda Svoboda tvrdil, že jeho písničky jsou „hodně intimní a pocitové“ a že „dost špatně vyznívají ve velkých sálech a na megafestivalech“, novinka Domasa je opět jiná. Stojí na agresivním zvuku elektrické kytary, na přesném rytmu tuby a na naléhavých vokálech, i když ty jsou pro Traband typické už 13 let. Jarda Svoboda říká: „Já ty naše proměny nevnímám nijak radikálně, pro mě je to stále směřování k písničce. A jestli je nové album rockovější a jiné zase klidné, to je jen odraz momentálního duševního rozpoložení v kapele.“

V době, kdy prodej CD celosvětově trvale slábne, se Traband už podruhé rozhodl nabídnout svým fanouškům přidanou hodnotu. A tak vedle standardního CD v plastové krabičce vyšla také limitovaná série alba Domasa v luxusním obalu – v 60stránkové knížce s pevnou vazbou. Kniha obsahuje texty písní a také ilustrace kapelníka Jardy Svobody. Podobně Traband nabízel už i předchozí CD Přítel člověka.

Postavy v písňových příbězích Jardy Svobody jsou lidé bezbranní jako každý z nás. Touží být dokonalí a to se jim pochopitelně nedaří. „Kde člověk bere sílu vylézat hory, skály / Aby stanul na vrcholu a zjistil, jak je malý,“ ptá se autor v písni Krajina v obrazech. A ve skladbě nazvané příznačně Pálíš, doutnáš, nehoříš konstatuje: „Všichni tví rádcové a šarlatáni a lživí proroci / Ti neprozradí jak se zbavit tajných nemocí / Když tvoje srdce prázdný je jak vyjedená spíž.“

Jarda Svoboda nedávno uvedl v rozhovoru s Antonínem Kocábkem pro Tyden.cz, že kdyby chtěl, muzika jej pohodlně uživí. Ale říká: „Na jednu stranu je to hezká práce, ale na druhou stranu chci už dělat jen to, co mě baví, nerozmělňovat se, klidně i za méně peněz. Já bych byl strašně rád, kdyby zanikl ten statut profesionálního muzikanta, nájemného řemeslníka. Přestala by vznikat spousta zbytečné muziky.“ A například na adresu grantových projektů Svoboda poznamenává: „Jsem zastánce toho, že když si člověk nedokáže vydělat tím, co nabízí jako muzikant, výtvarník nebo jiný umělec, tak si musí ty peníze vydělat jinak, ne tomu přizpůsobit tvorbu. Výpověď umělce by měla být vždy oproštěná od peněz. Situace, kdy někdo dostane nějaký grant, za který odjede třeba do Hamburku s tím, že za tři měsíce má odevzdat román, mě děsí.“