Poslouchat country znamená žít country . . .

Pojeďte s námi na festival – Tučínský špekáček – reportáž z uplynulého víkendu

15.05.2012 11:54

Projekt Pojeďte s námi na festival jsem Vám představil před několika dny a budu se snažit jej vždy před koncem týdne oživit s tím, že uplynulé akce již nebudou nabízeny a bude rozšířeno o další týden. Budete-li pravidelně sledovat, můžete vybírat, přemítat a když, tak se i přidat.

Na uplynulý víkend jsem Vám nabídl tři alternativy, sám zvažoval dvě, Folkový kvítek, kde jsem již nebyl několik let a Tučínský špekáček, kam jezdím  v tomto termínu za uplynulé roky nejčastěji. Proto jsem byl více nakloněn se letos podívat spíše na Konopiště, ale nakonec rozhodlo počasí. Po krásném a teplém týdnu byla předpověď na sobotu hrozivá a jelikož jsme v době moderní techniky, předpovědi nejen vycházejí, ale můžete je sledovat on-line na webu a rozhodovat se taktéž téměř on-line.

V sobotu ráno jsem se probudil do krásného a teplého dne, to vše se mělo v průběhu dne změnit a mohu potvrdit, nakonec i změnilo. Ráno 25 stupňů, za pár hodin stěží 10. A jelikož Konopiště bylo bouřlivým mrakům a studené frontě blíž, rozhodl jsem se pro Tučín, ikdyž ani zde nás studená fronta a déšť neminul. Ale čekali jsem to, a tak byli připraveni.

Tučín je malá obec nedaleko Přerova (454 obyvatel), ale přesto zde najdete koupaliště, tenisové kurty a zázemí, o kterým se jiným obcím a mnohem větším může jen zdát. Skutečnost, že Tučín vyhrál titul  Nejlepší vesnice roku v České republice 2009, Modrou stuhu, Fulínovu cenu či Stuhu zlatou asi není náhodná.  

Přesto mne příjezd na festival trochu zaskočil. Když jsem na odbočce z Přerova narazil na ceduli - zákaz vjezdu, neb se zde spravovala příjezdová komunikace do Tučína, trochu mne to rozladilo. Představa návratu a příjezdu z druhé strany by znamenala velkou zajížďku. Pak jsem si ale všiml listu, který sděloval, že návštěvníkům festivalu je vjezd povolen a proto pokračoval dále.

Malý detail, ale podstatný právě pro nás, mimo okresní návštěvníky. Taktéž při příjezdu ke koupališti zde byla služba - regulovčík, která rozdělovala auta tak, aby muzikanti měli k areálu přece jen trochu blíže. A aut zde bylo požehnaně, což při prvních ročnících k vidění nebylo.

Přivítal nás areál, který znám z předchozích let, takže vlastně nic nového. Zastřešené podium s podpůrnými stany pro muzikanty a tančící soubory, dlážděná plocha na taneční kreace a dva velké stany opatřené bombovými plynovými ohřívači. Déšť a zima prostě neměly šanci. Občerstvení na pití a jídlo každé zvlášť  – aby to odsejpalo, a na dvou různých místech, aby se netvořily fronty. Pro stan, který byl umístěním výše pak speciální nazvučení přes přídavnou reprobednu. Opět malá drobnost, ale určitě užitečná. Toalety na dostatečné úrovni přímo v areálu, žádné TOI TOI. V horní části areálu koupaliště hořel již od začátku oheň, kde si návštěvníci mohli opéci onen Tučínský špekáček. Oheň plápolal a hřál až do konečné festivalu, což bylo hodně po půlnoci. Jediné co chybělo, byla kytara a někdo, kdo by zpříjemňoval pobyt u ohýnku hrou či zpěvem.

Ve 14,00 se v areálu nacházelo cca 80 lidiček a postupně přibývali další. V hlavní čase byl odhad mezi 170 – 200 návštěvníky včetně organizátorů a muzikantů.

Začalo se 14,10 úvodním přivítáním starosty Tučína - Jiřím Řezníčkem a hned následovalo představení tanečního souboru Divoké růže, což byl Tučínský potěr vedený zkušenou lektorkou. A pak zahráli Tučeňáci – dvě kytary a kontrabas, jednu z kytar třímal i pan starosta. Tři písně na známé melodie s vlastním textem (Rodné údolí), Smutná nevěsta a Tučínskou hymnu na melodii Chodím po Broadway a festival se mohl rozběhnout na plno.

3M + B jsou manželé Prudilovi, jejich syn, Michal „Hroch“ Odložilík a tentokráte měli i mladou flétnitsku tedy ¾ bývalých Pupkáčů a ta poslední čtvrtina – Jiří Frankovič se „skrýval“ v řadách posluchačů. V této sestavě měli premiéru na loňském Dřevohostickém folkáči, letos již rozšířili svůj repertoár o další písně, ale jednalo se vesměs o starší věci právě z éry Pupkáčů. A tak odezněly písně – Já mám v duši takovej kout, Krásný místa (místo dobra flétnička a mladičká flétnistka Maruška), Nepůjdeme spát, Písíčková, Zatoulaná, Na křídlech vran a další. Sestava se ze začátku potýkala se zvukem a panem zvukařem, ale vše bylo v rámci možností ( ikdyž, aby si zvukař, který je na place sám odběhl na sváču v průběhu vystoupení kapely s pevně nastavenými „šavlemi“ na linky a mikrofony do kterých se chvilku zpívalo, chvilku hrálo na flétničky či se do toho opírala trumpeta, jsem zažil poprvé). Ale pak se odkudsi „vzal pomocník“ a chyb bylo již méně.

Ikdyž např. ve vystoupení další skupiny, brněnského Přístavu, jsme zásluhou zvuku byli vcelku ošizeni o sóla Víti Buriánka a zpěv Aleše Macků lehce zastínil zvukově dva další zpívající – Aleše Hrbka a Víťu Buriánka. V trojhlase byl výrazně slyšet jen Aleš Macků, blbé bylo, že nezpíval první hlasy a tak se z písní a melodií do lidí dostávala jen jejich horní tercie či kvinta.

Nicméně Přístav dojel bez zpěvačky (hold děti někdy mít musíte) jen ve čtveřici (Hrbek, Buriánek, Macků, Palán). Pánové dali několik brněnských klasik či Ryvolovky – Pahorky, Nasville, Letokruhy a spol. a pak písně z posledního CD Papírový Drak (Zamilovaní a další). Hrálo jim to velmi dobře a kdyby se lépe zvučilo i zpěv by byl bez kazu.

 

Každou pauzu mezi kapelami vyplňovaly taneční country skupiny. V Tučíně byly dvě (mimo potěru Divoké růže) ještě HAPPY CHICK z Pašovic a Colorédo z Přerova. Při pohledu na jejich vzdušné kostýmky se mnohým návstěvníkům dělala husí kůže, neb studená fronta se již přehnala a teplota spadla na 10 stupňů, více určitě nebylo. Ale naštěstí se tancovalo hned od počátku. V řadách na place jsme poznávali další „staré známé“.

Po Přístavu bylo vyvrcholení tučínského podvečera, zahrát přijeli Poutníci. Ikdyž jsem měl strach, jak se je podaří nazvučit, kupodivu to bylo rychlé a vcelku dobré. Poutníci jsou již ostřílená sestava, která je perfektně sehraná. Jakub Bílý se již plně začlenil a představuje hlavní poutnickou pěveckou akvizici a zpívá mu to perfektně. K tomu přidává i bravurní bluegrassovou kytaru, takže opravdu radost poslouchat a sledovat.

Druhým zpěvákem je z důvodu nedostatku jiných Jiří "Karas" Pola a oba dva pánové si písně dělí. Jakub má ale coby mladší člen a lepší zpěvák přece jen mnohem více prostoru. Honza Máca sem tam podpoří vokál, Petr Mečiar si zpěvový mikrofon nestaví vůbec. Ale jinak sestava, které se nedá nic vytknout. Skvělá Mácova mandolina, Mečiarovo banjo či dobro, Bílého kytara a vše dokresleno Karasovým „skládacím“ kontrabasem s velmi pěkným zvukem. Poutníci a jejich vystoupení mělo klasický festivalový scénář. Pár starých věcí na úvod (BG standardy, Zvony mne do dály zvou, Všem Kryštofům Kolumbům, Podobenství o náramcí), již tradiční vážná hudba v podobě instrumentálky (Antonio Vivaldi – Jaro), něco nových kousků (Stará pošta) a na závěr pecky (Panenka, Hotel Hilary, Pojďme se napít).

Vše podpořeno Karasovým komentářem a glosami, které se tváří jakoby zrovna Jirku napadly, ale když je slyšíte po desáté ve stejném znění, tak již těžko přesvědčí. Ale stále na lidi zabírají a o to jde. Poutníci zahráli svůj klasický nadstandard a ukončili vše Panenkou a netradičním přídavkem – Duel si tentokrát zahrál Máca proti Mečiarovi.

 

Po Poutnících se nazvužila další bluegrassová kapela – BG styl z Ostravy. Na ty jsem byl hodně zvědavý. Pánové přijeli v plné sestavě, zahráli dobře pod taktovkou Libora Ceneka, jen mne přišlo, že dostali dost málo prostoru. Těch a capellových fajnových písní moc neodeznělo (tuším, že jen dvě), hrály se písně s CD Austrálie, došlo i na Karolínu, upravené lidovky tentokrát vynechali pánové úplně.  Přišlo mne to, že BG styl poslední dobou moc nevystupuje a žije spíše z podstaty, ale třeba se mýlím.

Poslední oficiálním vystoupením byli přerovští Špunti. S touto sestavou se taktéž dost často potkávám a tak jsem opět zaznamenal postupný návrat Ivana Nussbauma do kapely, který se po složité nemoci navrací zpět. Odehrál již celé vystoupení (na rozdíl od Skaličky před půl rokem), ikdyž zpěvu jsme se od něj stále nedočkali, zřejmě to ještě nejde. U Špuntů mne vždy pohladí texty, skvělá basa, milé kytary (k Dohnalově šestce i Nussbaumova dvanáctka) a vedle zpěvu Jaroslavy Ludvové (v Tučíně lehce indisponované) především whistle a flétničky Martiny Trojkové. Je až k nevíře, kolik muziky a okrášlení s nimi k písničkám přidá.    

Špunti dali své Prší (to již ale na Tučínem prosvítalo sluníčko ve svém západu) a písně z posledního CD a mnoho dalších - zahráli Vrať mi klíč, Mlýnské kameny, relativně novou píseň Čas, Přání (Padlá hvězda), První lásky (Lásky nám sbohem dávají) atd.  Určitě řadu návštěvníků potěšili, když Jarka Ludvová zhruba desítku CD rozdala mezi lid zcela zdarma. Pěkné promo a hezký dárek všem těm, co CD ještě neměli. Kapela se rozloučila Žalmanovým Tymiánem a tím určitě udělala taky velkou radost a poslední tečku za oficiálním programem.

A to bylo kolem 20,30 takže festival nenabral žádného zpoždění a tak moderátorka odpoledne a večera – Blanka Prudilová, nemusela žádnou kapelu nutit do zkrácení své produkce.

Na závěr byl slíben Country bál a Country míza ze Vsetína, která zde hrává pravidelně. Sestava vedená Milanem „Čočkem“ Bezděkem přijela ve svém tradičním složení: Tom Katnar - banjo, zpěv; Helena Jiříčková - housle, zpěv;  Zuzana Katnarová – zpěv;  Laďa Šutr Vašek – kontrabas; Zdeněk Bartoš - mandolina, zpěv, kytaru, hlavní slovo a zpěv obstarával Čoček.

A Country míza to hrnula do posluchačů hned od počátku. Osvědčené převzaté fláky, rychlé, pomalé, se slušným instrumentálním projevem banja, mandoliny i housliček. Přestávky jen na vydechnutí tancechtivých a hned dále. V průběhu 4 hodin odehráli muzikanti spoustu písní a ještě stihli vyhlásit nejvěrnější návštěvníky a nejlepší taneční páry a tyto odměnit sponzorskými dary, či vstupenkami na Olšovecký rybníček.

A pak zbyl jen prostor na muzicírování Tučeňáků, kteří víc než country váleli lidové směsky hodně prokládané známým  „po kalíšku, po kalíšku“. Nálada gradovala a čas plynul do ranních hodin.

Tučínský špekáček se vydařil, pršelo dle předpovědi od 14,00 – 18,30 a to jen chvilkama, zima sice byla, ale vyhřívaný stan ji zahnal. A kdo přišel, ten slyšel a viděl kvalitní muziku, dobře potancoval a na závěr si i zazpíval.

Tučínským tak lze za festiválek dát hezkou dvojku, tu dvojku dávám za zvuk. Příště bych v tom pana zvukaře nenechal samotného, mixážní pulty a vybavení zn. Beringer nahradil zn. Soundcraft a popřemýšlel, jak zvuk vylepšit. Ikdyž reprobedny nebyly zbytečně vysoko, zvuk se pro posluchače ve stanu (což byli všichni, pokud nebyli „na parketu“ ) dost ztrácel, mluvenému slovu nebylo téměř rozumět a kdo si chtěl vychutnat zpěv či hru, musel ze stanu ven, ale ono nebylo kam, abyste nebyli mimo hlavní zvukovou vlnu.

Pokud se do toho přidali tancující na ploše, vše se rozbilo ještě více a do stanů se valila jen hluková směs, kde texty mizely a sóla nebyla slyšet. Ale zase na nás nepršelo a bylo teplo. Asi nelze mít všechno a připouštím, že těch jako já, kteří přijeli hlavně za muzikou, bylo spíše méně. A udělat obé v daných podmínkách není asi nic jednoduchého pro sebelepšího zvukaře. Ale námět k zamyšlení a vylepšení to je určitě. 

Převládali ti, co se přijeli bavit (mnohým to zůstalo po celou dobu) a to myslím jak fakticky, tak obrazně (ale za to organizátoři určitě nemohou). Svoje debaty přerušili pouze v době, kdy vytrvale a tvrdošíjně tleskali do rytmu hry produkující skupiny na prvou, přestože se kapela snažila o pravý opak. Ale to je jiná písnička. Zřejmě nikdy neseděli na koni a pochodový národ se v nás, Češích, nezapře. Jaksi pořád to country a bluegrassové cítění nemáme stále pod kůží.

Myslím, že organizátoři berou každého, kdo je i přes nepřízeň počasí ochoten přijet. V Tučíně bylo vidět mnoho známých tváří a všechny se tvářily spokojeně. Tak popřejme zdar dalšímu ročníku a Tučínským lze jen poděkovat, že pro nás ostatní dělají něco navíc !!! 

Kontakt

Country club Halenkovice

countryclub.halenkovice@seznam.cz

Halenkovice 617, 763 63

Vyhledávání

Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?

Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na  "Všechny články"

Rychlá orientace na stránkách ?

Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"

Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům 

Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde

 

Country club Halenkovice - vaše brána do světa hudby, spuštěno 10. dubna 2010 ©

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode

Přístupy na web počítáme od 26. dubna 2010