Pavel Žalman Lohonka a jeho 65 let

Mám přítele, který se před řadou let pracovně vzdálil na Slovensko a již tam zůstal dodnes. A tak, když se potkáme jednou, dvakrát ročně, vždy si přiťuknem a vždy to doprovází slovy: „Jsem měl narozeniny.“ „Ale to bylo již před půl rokem!“ mu vždy oponuji -  „No, právě proto!“

Pavel Žalman Lohonka oslavil svých 65 let již v březnu tohoto roku – narodil se 20. března 1946, ale vlastně celý zbývající rok se nese v duchu tohoto jeho životního jubilea. Je to připomínáno na jeho koncertech, vždy vzpomenuto moderátory nejrůznějších festivalů, kde letos Žalman vystupoval a vlastně ten svůj výroční koncert v rodných Českých Budějovicích si schoval až na podzim. Nakonec reportáž z této akce jsem Vám přinesl zde.

Pavel toto své jubileum oslavil, jak jinak, než svou prací, svým hraním, kdy opět pohladil svými písněmi autorskými, přetextovanými, či písněmi lidovými, které část své kariéry zpívával s jihočeskými Minnesengry, opět spoustu svých fanoušků a přátel. Zvlášťní oslavy připravil i jeho Fan klub na festiválku Folkaliště, známý je i Žalmanův Kyjov, festival, který Pavel zastřešuje.

Co je potěšující, že jako autor a zpěvák má stále co říci, netěží jen ze svých starých hitů, ale stále přináší nové pohledy. Že to není jednoduché, je nasnadě. Žalman je již „v ohrožené skupině“ muzikantů, vždyť v letošním roce byl na třech smutných pohřbech svých kamarádů a spolupracovníků z Minnesengrů (Zdeněk Rupert, Ivan Zicha a Pavel „Anděl“ Pokorný).

Žalman dostal svou první kytaru ve 14 letech a již za dva roky napsal svou prý první píseň - Sbohem kamarádko (1962), věnoval se trampování a hraní trampíren v T.O. Hvězda Jihu. Vznikají jeho další písně, z prvopočátku to byly přetextované melodie nejrůznějších interpretů. Vznikají ale i další autorské písně. Z této doby např. pochází píseň Zvedni pravici s plnou sklenicí, která ještě patří do trampské éry Žalmanova hraní a jeho píseň „Hawaja“(1963) si do svého repertoáru zařadilo v té době velmi známé Duo Červánek.

Známá je jeho přezdívka Žalman, kterou si „vysloužil“ za své zadumané a mnohdy smutné, teskné a vážné písně, které ho doprovázely již v tomto období, ikdyž kamarádi nejbližší tvrdí, že se mu zprvu říkalo Žalmíř, které se v polovině 60. let přeměnilo na Žalman. První kroky na pódích si okusil hned po vojně, když společně s Evou a Ivanem Zíchovými a Pavlem „Andělem“ Pokorným vyrazili na Portu do Ústí nad Labem (1969), kde hned napoprvé vyhráli kategorii folk a country s písněmi Zvedni pravici s plnou sklenicí a písní Glory Mississippi. V této době hrají přetextovaný zahraniční folkový a countryový repertoár. Na základě tohoto vítězství se jim otevřela i možnost nahrání písní v Českobudějovickém studiu ČR – z této doby je určitě známý hit PPaM, který Žalman přetextoval a vznikl Barevný šál. Již méně se ví, že tímto textem reagoval na tragickou smrt Jana Palacha, neb toto jméno je dnešní generaci stejně exotické, jako celní výjezdní doložka.

Počátkem 70 let vzniká skupina Minnesengři, která se velmi často věnuje Žalmanovým písním. Vedle těch přetextovaných se objevuje stále více původní Pavlova tvorba. Přichází dále vlna lidového písničkářství a tak se Minnesengři i po vzoru svým zahraničních kolegů a vybídnutí režiséra Vítka Hrubína (syna slavného českého básníka) obrátili k lidové písni a přepracovali řadu krásných jihočeských lidových písní, kde kapela Minnesengři po určitých problémech uvnitř skupiny znovu ožívá a dostává se na výsluní. Žalmanův lahodný baryton zde dostává ten správný prostor pro své vyniknutí. V roce 1976 se objevuje LP deska – Nezacházej slunce a v roce 1980 album Bělovláska, vše vydáno v nakladatelství Panton.

Žalman se ale v této době profiluje již jako samostatný autor a tak se rozhodl založit počátkem osmdesátých let trio – Žalman, Jíšová (Sem Tam) a  Hlaváč (Nezmaři), které na Portě v Plzni roce 1982 svým projevem a trojhlasy doslova šokuje publikum. Objevuje se nový fenomém, do té doby neobjevený. Vznikají nové hity, které dneska tvoří pilíř Žalmanovy tvorby, písně které se zpívají dodnes a které znají všechny generace obdivovatelů tohoto žánru. Písně z této doby mají náboj, charisma a právě ony uchvátily tisíce posluchačů a fanoušků. Známá je i mnohokrát popisovaná situace, kdy Žalman k 20. výročí Porty přináší píseň Všech vandráků múza, čím naplňuje slib, rok před tím na Portě vyřčený společně s řadou dalších tehdejších hvězd žánru.

Jako dnes si vzpomínám na onu atmosféru, kdy Žalman na Portě píseň poprvé hraje. Po doznění posledního akordu se na dvě až tři vteřiny rozhostilo areálem ticho, kdy bylo slyšel špedlík spadnou, a pak se rozpoutalo peklo, které bylo slyšet určitě na kilometry daleko. Třicetitisícový dav nemohl lépe ohodnotit píseň, která taktéž patří dneska již k legendám a poděkovat autorovi svým způsobem. No to ale byla jiná doba, kdy žánr spojoval a bojoval společně proti zlovůli režimu.

Před vánocemi roku 1987 vyšla v 70.000 nákladu deska Žalman a spol. a do vánoc nezůstal na pultech ani kus. Trio postupně doplnil Jarda Maťejů (kytara a banjo) a Jarda Kovář (kontrabas). Další album -Jantarová země nese taktéž své historické znamení. Písní Jantarová země totiž Žalman reaguje na lednové události v Praze v roce 1989.

A pak přišlo bouřlivé období nejen společenských, ale i muzikantských změn. Nová doba a nové možnosti poznamenaly období nebývalých událostí. Určité usazení přichází až v roce 1996, kdy se Žalman obklopuje o generaci mladším párem muzikantů Honzou Brožem a Jindřiškou Petrákovou a o řadu let mladším Petrem Novotným. V tomto složení hraje Žalmanův spol. dodnes.

Myšlenka na založení Žalmanovy "pobočné" kapely se zrodila už před několika lety a jejím výsledkem bylo obnovení první sestavy s Pavlínou Jíšovou a Tondou Hlaváčem.  Asi po roce společného hraní Pavlína ohlásila odchod, protože se chtěla věnovat vlastním projektům a "osiřelé" duo Lohonka - Hlaváč přemýšlelo, co dál. Výsledkem úvah je seskupení Žalman a hosté ve složení Pavel Žalman Lohonka (zpěv, kytara), Šárka Benetková (zpěv), Tonda Hlaváč (zpěv, kytara) a Petr Novotný (zpěv, basa). Posledně jmenovaný sice nezapadá do konceptu "volného sdružení jihočeských muzikantů" geograficky, protože dojíždí z Moravy, ale ideově ano, protože v posledních patnácti letech se stal součástí většiny Žalmanových hudebních aktivit.

V této sestavě Žalman točí maxisingl o šesti písních – 5 + 1 (rok 2010) a v letošním roce vydává další CD – Budějky.

Tím se dostáváme do současnosti, CD Budějky dokladuje, že Žalman opravdu stále tvoří a stále nabízí nové a nové pohledy. Nelze si přát nic více, než aby tento trend zůstal co nejdéle a my se tak mohli těšit z Žalmanova hraní, zpívání a vystupování a v neposlední řadě i jeho autorských písní. Ikdyž přijde doba, kdy Žalman nebude, jeho písně zůstanou, neboť již teď si vydobyly místo v srdcích několika generací.

Pokud se chcete o tvorbě a uměleckém vývoji Pavla Lohonky Žalmana dozvědět více, stačí si pustit z archivu pořad Sandyho Noska, který se Pavlovi věnuje podrobně. Zazní celá řada méně známých písní a to zcela záměrně, aby si posluchači uvědomili tu velkou šíři záběru Pavlova muzikantsví. Pořad můžeš poslechnout zde.

A zde najdeš pořad taktéž věnovaný Žalmanovi, autorem je Víťa Troníček a předmětem pořadu je nové CD Budějky. Zazní zcela nové písně i ty oprášené, v nových aranžmá, vše v podání oné Žalmanovy "pobočné kapely"

Pokud máte Žalmana a jeho písničky rádi, doporučuji poslechnout si v klidu obé, stojí to jistě za to, dvě hodinky jen poslouchat a nechat se unášet těmito písněmi.