Neznalost neomlouvá

Pochopit dnešní dobu znamená znát a pochopit dobře svoji minulost. Tak tuto parafrázi na moudro, které potvrzuje denodenní život a praxe, se zde na webu neobjevuje poprvé. Taktéž cíl webu, upozorňovat Vás na dění v žánru, zajímavé články, recenze, vypíchnout akce a vystupování, je známý. Proto, když jsem narazil na vzpomínání Tomáše Pohla, musím Vás na něj upozornit.

Tomáš vzpomíná na tvrdou normalizační dobu počátku sedmdesátých let a na „malý zázrak“, který se tehdy podařil, vydat zakázané kapele LP s hudbou, která měla k budovatelským písním o práci hodně daleko. A právě proto to byl počin vlastně budovatelský a nadčasový. Jistě pomohly texty Josefa Kainara, který v té době byl prvním normalizačním předsedou Svazu spisovatel, a tak se soudruzi domnívali, že vše je pod kontrolou.

A kdože a cože vydal? Pokud tušíte, že se jednalo o skupinu Flamengo a LP Kuře v hodinkách, tušíte správně. LP bylo natáčeno Petrem Kocfeldou v Dejvickém studiu, v té době v budově konfiskované církvi a vlastněné ministerstvem vnitra, půjčované Supraphonu a texty Josefa Kainara byly pro českou bigbítovou scénu zcela nezvyklé. Flemengo tvořili tehdy mladí vlasatí muzikanti, jejichž jména se na hudební scéně teprve zabydlovala. Když se dneska podíváme zpětně, vidíme že každý z nich se později stal v hudebním žánru pojmem.

Vzpomínat na Kuře v hodinkách se ale Tomáš Pohl nerozhodl jen tak, z nostalgie. Tento článek má totiž jasný cíl, připomenout počátky Vladimíra Mišíka, který tehdy ve Flamengu hrál a jeho dnešních 65 let, kterých se dožil jako člověk, jako muzikant.

Přečíst si vzpomínání Tomáše Pohla stojí jistě za to, neboť se vám rozkryjí skutečnosti proč Kainar, proč Vláďa Myšík udělal „Chlapečka“ a napomůže Vám pochopit tuto dobu, pokud ji sami nepamatujete.

Kvalitu lidského výtvoru vždy prověří čas. Kuře v hodinkách je pokládána nejen za čin v své době průkopnický, ale řada odborníků desku řadí k tomu nejlepšímu, co bylo na české bigbítové scéně natočeno.

Oslava Mišíkových narozenin neunikla žádnému většímu portálu a tak se můžete začíst do článků vzpomínajících a bilancujících Mišíkův život a jeho tvorbu.

Připomínka Mišíkových písní jistě stojí za to – Stříhali dohola malého chlapečka, Proč ta růže uvadá, Variace na renesanční téma,

No přátelé považte, při hledání podkladů jsem narazil na píseň, kterou mám rád dodnes a jak dnes si pamatuji, když ji můj spolužák tehdy přinesl a my odvážně hráli part Zuzany Michnové - Barvám, no byli jsme tehdy troufalí, ale hned teď jdu najít text, já tu píseň hrával a jdu si připomenout radosti mládí . . .