Kamarádi staré řeky

Vzpomínka na legendu, skupinu ale především TO Kamarádi staré řeky a také na trampskou písničku sepsala ve své reportáži Hanka Hosnedlová. Její řádky můžeš číst v citaci . . .

Za vysloveně vydařený musím označit listopadový koncertní večer v pražské Barče, věnovaný 45.výročí trampské osady Kamarádi Staré řeky z Berouna. Ta se v této souvislosti prezentovala nejen svou úspěšnou stejnojmennou kapelou, ale i zdařilou výstavkou fotografií, která dokreslovala stručný osadní curriculum vitae nastíněný hned v úvodu šerifem Rafikou. A pak už se na pódiu střídali hudební gratulanti i zástupci spřátelených osad.

 Vysloveně trampské publikum si u většiny účinkujících vynutilo přídavek, takže není divu, že vyhrazený čas prostě nestačil.

V nevšední úloze se představil například Marko Čermák, který tentokrát vyměnil nepostradatelné banjo za mluvené slovo, čímž šokoval i vlastní manželku Vlaďku. Překvapil i Tony Linhart coby sólista s kytarou. Mohutný ohlas si vyzpívala Jitka Vrbová se Standou Chmelíkem, ale hromové umí a potlesk patřily i Sešlosti, Eldorádu, Blanice, Mylandu, zastupujícímu sever, Údolí racků či mladé sedmičlenné formaci z Údolí děsu, která si zvolila takřka morbidní název Pozvolná smrt. Překvapivé bylo, že při svém mládí hráli opravdu starou trampskou klasiku a všichni jsme se shodli, že velice dobře. Parádní byly rovněž nástupy některých kapelních celků společně s Kamarády Staré řeky, takže vznikala dvanácti i vícečlenná uskupení – a asi nemusím dodávat, že to byl skvělý rachot.

Ze Spojených osad České Budějovice přijely podpořit jubilanty skoro dvě desítky trampů, takže jeden z dlouhých stolů u pódia byl zaplněný výhradně Jihočechy. A myslím, že naše sborové umí bylo nejhlasitější z celého sálu. Proč také ne, když všichni byli tím malým svátkem trampské písničky a velkým koncertem kamarádů skutečně nadšeni. A vůbec nevadilo, že jsme se vrátili domů až nad ránem.