Jak to bylo s názvem "country music" ?

Romanticky znějící slova „country music“ v nás dneska především evokují představy neohroženého hrdiny se širokým stetsonem, v hedvábné, bohatě zdobené košili sedícího na koni s kolty proklatě nízko. Tato představa o country je v nás zakořeněna řadou filmů a především texty, které na naší scéně počátkem šedesátých let vznikaly na své americké verze nejlepších country písní.

Historická podstata je ale k tomuto stylizovanému pozlátku komerce na hony vzdálena. Jejími hrdiny ve skutečnosti byli rolníci na polích, country music byla hudbou amerického venkova, kterou si tito lidé zpívali pro sebe a která byla hlavně o nich samých a jejich životech. Americký venkov dneska již není tím zaostalým místem, co dříve, přesto je country stále doma tam, kde se nevzdaluje životu obyčejných lidí. Je to vcelku jednoduché, přesto její název - "country muzika" prošel v historickém vývoji posledních 90 let řadou komplikovaných variant.

První proměny úzce souvisí s přechodem country music od amatérského muzicírování k profesionální a komerčně orientované muzice, od relativně úzkého venkovanského posluchačského zázemí ke skutečně celonárodní popularitě. Tento krok registrujeme v Americe v polovině dvacátých let minulého století. Do této doby, si svou hudbu hráli jednotlivý hráči opravdu pro sebe a uzké posluchačské zázemí.

Paradoxní je to, že první impulz k tomuto posunu dal operetní zpěvák Vernon Dalhart, který v roce 1924 natočil vlastní verzi tradiční lidové vězeňské písně "The Prisoner´s Song" kombinované s katastrofickou železničářskou baladou o havárii staré „Sedmadevadesátky“ – "The Wreck Of The OLD 97". Varianta této písně se stala v polovině dvacátých let minulého století prvním zlatým hitem country hudby. Tím se na profesionální komerční scéně otvírá cesta dalším, pro vydavatele se country music stává obchodně zajímavá, v té době se ale ještě neoznačuje jako country music.

Právě v tomto období, počátkem 20. Let (1920) se country hudbě nejdříve říkalo „Old-time music“ – volně přeloženo jako "Starosvětská muzika". Jednalo se ale o komerční tah gramofonových firem. V této době se totiž v Americe projevuje první vlna nostalgické touhy Američanů po životním stylu a muzice tzv. „zlatých časů“ viktoriánské éry.

Ol-time music však byla záhy vystřídána jiným názvem a to – hillbilly (venkovská) music . Autorem tohoto názvu byl Ralph Peer – jeden z prvních průkopníků nahrávání muziky „starých zlatých časů“ a pojí se k němu známá historická událost. Když se tehdy při nahrávání této muziky zeptal mladého houslisty Alana Hopkinse, jak se vlastně jaho kapela se kterou přijel nahrávat jmenuje, odpověděl. „ Říkejte jí jak chcete. Jsme stejně jenom parta buranů ze Severní Karolíny a z Virginie". A Ralph Peer skutečně nazval jeho kapelu „Burany“ – „Hillbillies „ a nový název celé muziky byl na světě - hillbilly.

Pro komercni sféru ale ani tento název nebyl dostatečně průrazný, navíc pojem hillbilly byl mnohdy vnímán řadou muzikantů hrající tento styl muziky hanlivě a tak se hudební průmysl snažil najít jiný vhodný název.

 Na základě iniciativ časopisu Billboard se chvíli koketovalo s pojmy "Folk"  což mělo charakterisovat muziku venkova amerického Jihovýchodu. Dále se po tésetkáváme s termínem "Hot Dance". Tzv. "Horký tanec" měl vyjádřit novou - taneční funkci této hudby, která se projevovala později u velkých tanečních orchestrů –tzv.  western swingu.

Ale to se vedle profesionalizace této farmářské, horalské muziky (hillbilly) začali prosazovat i zpěváci tzv. kovbojských písní a to zejména v této době ve velmi populárních filmových westernech. Komerce objevila nový název pro tyto dva proudy a to "Country and Western" také známý pod zkratkou C&W – tento název měl dodat důstojnost jak venkovské (hillbilly) muzice, tak romatickým kovbojským písním.

Později se ale ukázalo, že je název příliš dlouhý a nakonec i zavádějící, protože zastřešoval minimálně osm hlavních vývojových směrů, do kterých se dneska country hudba člení.

Proto se z názvu Country and Western postupně slovo western vypustilo a zůstalo jen "Country". S názvem jsou dnes spokojeni všichni – interpreti, showbusiness i posluchači.

Dnešní country music ale zdaleka nehovoří jen o životě a pocitech venkovanů a není jejich hudebním skanzenem. Vyjadřuje se naopak ke všem stránkám celé současné společnosti a jak prolnul venkov s městem vstřebává i country music městskou hudební kulturu.

Přesto ve své podstatě zůstává hudbou starosvětskou, která má své kořeny ve zdravých základech směsi nejrůznějších kultur a národů. A k nim se nyní zase ve svém mezinárodním vývoji opět vrací.

A řekneme-li dneska country music, tak je to označení pro osm hlavních vývojových směrů, které se nadále vyvíjejí a jsou všechny neustále živé. Country muzika vlastně na žádný svůj směr, ať je jakkoli starý, nezapomněla – tyto směry stále žijí a hlavní proudy se k nim neustále vracejí. Tím se country muzika stala velmi bohatou oblastní, která si svou popularitu nese dodnes a především v Americe je rovnoprávným partnerem ostatních hudebních žánrů. V České republice lze naopak pociťovat určitý útlum některých proudů, na druhé straně v jiných např. bluegrassu patříme k velmocím Evropy a světa.

A  jen pro doplnění, které že to ty proudy jsou ? 

K hlavním proudům Country music dnes patří minimálně těchto osm:

hillbilly, tradiční country, cajun, western swing, bluegrass, rock-a-billy, moderní country a country rock 

U country písní hrály a hrají texty velmi důležitou roli – country to jsou především příběhy, u nás především příběhy všech těch kovbojů, honáků, vojáků, hoboes, pistolníků, banditů, šerifů a dalších desperátů.