Jablkoň stále hravá a uchvacující

Dodnes si pamatuji své první setkání s Jablkoní, či Jablkoněm? Je to již hodně, hodně dávno, kdy jsem se s muzikanty setkal na některém z letních festivalů. Již ona nejistota prvního setkání – ta Jablkoň, či ten Jablkoň? I na domovských stránkách kapely se setkáte s články, kde chvíli hrál Jablkoň, aby pak přidávala Jablkoň)  a pak hudba, která se nedá nikam zařadit.

Když jsem prvně slyšel a hlavně i viděl Michala Němce – zakládajícího člena a kapelníka v akci, kdy ke hře na kytaru zcela netradičně vydával zvuky a grimasy, řekl jsem si, že se ten chlap asi úplně zbláznil a právě prožívá amok. Po chvilce mi ale došlo, že v tom na prvních poslech a podívání se značném zvukovém chaosu, je určitý řád a velmi silná atmosféra. Písničky mne oslovily právě pro svou naprostou nezařaditelnou atmosféru a podání. Ona kakofonie zvuků a projevu vždy dovede překvapit, ikdyž Baba Aga, Machalaj či Pět policajtů již hodně pamatují.

Od té doby uběhlo již předlouhých 35 let, Jablkoň a Michal Němec jsou zde stále a stále překvapují svým hudebním projevem novou a novou generaci posluchačů. Zcela netradiční je jejich vánoční CD Hovada boží, ale to je prostě celý Michal Němec.

Taktéž pamatuji projekty Symfonický Jablkoň či Malá lesní Jablkoň – řadu koncertů a CD, skupina mohla hrát na jakémkoli hudebním festivalu a vždy se dalo říci, ti blázni zde nepatří a přitom vlastně patří a především vyčnívají, ať hráli na jazzovém, folkovém či rockovém festivalu.

Za 35 let se mnohé změnilo, ale Michal Němec je stále stejný a stejné jsou jeho písně a jejich interpretace.

Reportáž z klubu Parník v Ostravě přinesl Ondřej Elbel a můžete si ji přečíst zde.

A pokud jste Jablkoň nikdy neslyšeli, věnujte čas jejich klipům, neb Vás to v jakémkoli slova smyslu určitě posadí na pozadí.