Folkáči, kotlíkáři a ti ostatní - generační propast se zvětšuje

Dělat dnes hudební žánr (folk, country, bluegrass) jako svoji hlavní činnost obživy, to je možnost jen pro pár vyvolených a i ti museli mnohdy velmi slevit ze svých nároků a to nejen honorářových, ale především v tolerantnosti ke svému publiku. Dříve posluchači a návštěvníci akcí nadšeně poslouchající, vnímající texty a drobné narážky na cokoli, společně zpívající se mnohdy přerodili v bavící se společnost, kde festival je příležitostí se sejít, povykládat, dobře pojíst popít, zabékat pár starých fláků a spokojeně odjet domů. Akce v klubech jsou úspěšné, když dorazí 70 lidí a tak kapely, které dříve hrávaly před tisícema, dneska berou za vděk, když někdo vůbec zatleská. Ale na druhou stranu je spousta nejrůznějších skupin a kapel sestavených z amatérských hráčů, kteří přilákají do hospody či na akci přitáhnout více lidí, než renomovaní muzikanti.

Folková, ale i jiná komunita (trampská, countryová atd.) stárne a sem tam mladá tvář, to jsou děti těchto posluchačů, které se zpravidla mezi 15 – 25 rokem skutečně projeví a u žánru zůstanou jen ty, které byly opravdu vtaženi hluboko do dění. Když si prohlížíte fotky z akcí, festivalů, potlachů a jiných podobných žánrových setkání, tváře publika postupně stárnou, trampské potlachy, to jsou dnes již vyslověně přehlídky důchodcovských tváří.

Ani ne před pár dny jsem byl na jedné akci, oslava 20 let hospůdky, kde se již deset let pravidelně hraje ona směs písní od country, trampské písně, bluegrassu až po folk či lidovou písničku každý týden a má své muzikanty i posluchače, ale spíše v tom pokročilejším věku. Do hospůdky ale chodí i mladí a ti taktéž byli na oslavě.

Rozdílnost způsobu zábavy a oslav byla markantně odlišná. V jedné části se zpívalo s sebou, veselilo, zněly vtipné poznámky a glosy, s postupujícím časem stále s rozmařilejšími tvářemi a úsměvy, v druhé části se sedělo, pilo, sledovala televize, kouřilo na všechny strany všechno možné, blikaly mobily a počítačové obrazovky a vedly diskuze, kdo za to všechno může. Zkuste si tipnou v které části byli ti mladí do 35 let a v které ti nad 35. Společné všem bylo jídlo a pití, každý se bavil dle sebe vítečně a pohrdavě měřil onu druhou skupinu od vedle.

Bylo to tak markantní, že to volalo přímo po studiových rozborech, jak se generační rozdíly neustále prohlubují. Cca kolem půlnoci mobily utichly, facebookové stránky dostaly volno, jedna část hostů se postupně vytrácela, ta druhá se prozpívala až do ranních hodin a odcházela až za denního světla.

Svůj k svému, chce se napsát a ono to tak i platí. Ale folk a country postupně vymírá, přechází z masovosti do maložánru, výše popsané komunity stárnou, na festivaly nejezdí (zdravíčko, pohodlí) a když jo, tak vyžadují muziku, kterou poslouchali ve dvaceti. Desky si již dávno nekupují a stávají se posluchači country rádia, kde zahrají na přání tu jejich. Prostě komunita, která drží spolu, ale stárne a postupně odejde.

Odejde tedy i folk, country? Těžko říci, záleží to na nás všech. Vězte, že vše co člověka k určité hudbě přiblíží se děje od 15 – 25 roku. Máte možnost ovlivnit tuto generaci a ukázat jí krásu a romantiku písní, na druhou stranu, pokud mladé kapely a nový trend folku nepodpoříme, lze těžko očekávat, že bude za pár let možnost si jít někoho poslechnout. Folk se stane okrajovou záležitostí a krajovou specialitou.