F.T. Prim - reportáž a odkaz na pořad

tento článek jsem aktualizoval, neboť bych Vás chtěl upozornit na vysílání, pořad o novém CD včetně skoro všech ukázek písní najdete v pořadu Radia Proglas a to zde

Kdysi na začátku devadesátých let mne Roman Horký vzal na koncert mně dosud neznámé mladé brněnské trampské skupiny F.T. Prim.

Vím, že se mi tehdy moc líbili a povídala jsem Romanovi: ejhle Kamelotskej dorost... Neboť jejich vliv nebyl k přeslechnutí. Pak jsem je jednou, taky už hodně dávno, viděla na festivalu v Ketkovicich. Teď tedy do třetice všeho dobrého.

Skupina v mezičase dospěla a jde si svým vlastním směrem. Konečně jsem se také dověděla, že to F.T. znamená zkratku jejich bývalých skupin Flažolet a Tuláci. To mi celá ta léta vrtalo hlavou.

Vyprodaný sál bystrckého společenského centra, kde prý hráli naposled před třemi lety, se rozezněl jejich první, nádhernou titulní písní Woodcraft. Hned mi bylo jasné, že nezklamou mé očekávání.

Napřed vám je tedy představím: na kytary a klávesové nástroje hraje a zpívá vedoucí skupiny Aleš „Agi“ Bojanovsky. Jan „Zakyn“ Žáček obstarává krásný zpěv a další kytaru, Jirka „Štyrla“ Jetelina hraje na basovou kytaru, Pavel „Bongo“ Plch bicí, perkuse a také jako všichni krásně zpívá. To nejlepší, pochopitelně, nakonec: zpěvačka Lenka „Prťa“ Sýkorová.

Strašidelnou píseň Štola číslo 14 o Hagenovi jsem už v minulosti slyšela. Hrávali ji prý již v první sestavě. První flaška růžového šampusu bouchla po gratulaci jejich basistovi k čerstvě narozenému synkovi Lukáškovi. Při písni Hrátky si vzpomněli na svou plzeňskou kamarádku Irenu Motlíkovou, která k písni napsala text, ale bohužel na křest nemohla přijet.

Bongo prohlásil, že ho sice nechávají většinou zpívat jenom hlouposti, ale dnes si ke svým narozeninám smí zahrát vážnou píseň a spustil “Jsem tu sám...” Další flaška šampusu pak buchla na oslavu jeho čyřicátin. Povídal nám, jak před 20 lety přišli na konkurs na post kytaristy dva a pochopitelně to vyhrál Zakyn. Jemu pak pořídili bubínek bongo…

Následovala nádherná písnička o koních – “Jako kluk”.

V písni Kačeři Agi představil své dva syny - Ondřeje na el. kytaře a Tomáše na basovce. A přišel na scenu první kmotr Jirka Helán z Moravěnky, kterému prý Aleš napsal píseň k šedesátinám. Dalším hostem byl Tomáš „ Brácha“ Lorenc ze skupiny Pupínci s basou.

Fotograf Kapsa si přál, aby dali do repertoáru nějakou píseň o Oslavce. Přáni mu splnili nádhernou lyrickou premiérovou písní “ Padá den a stín se soumrakem se loučí......” Set zakončila ryze trampská - Valdek.

V druhé části zazněla píseň o zaniklé vesnici někde u Slavonic s názvem Ticho (“Všechno má svůj čas..”) která na mne silně zapůsobila. Do těch končin jsem jako dítě jezdila k babičce na prázdniny a také tam poprvé ve věku asi dvou a půl let na dřevěné trojkolce „emigrovala“. Bratranci, kteří mne měli hlídat, šli do školky, na kterou já byla ještě moc malá a nechali mne venku samotnou. Já si jela dál a najednou na mne začali nějací „páni“ mluvit německy a já se octla na hranicích v Rakousku. Drátěné ohrady se tehdy teprve stavěly... Zpět do Slavonic mne pak prý vezlo celnické auto...

Z nostalgických vzpomínek mne probrala písnička v hantecu Šnelcuk.Pak nastoupili tři kmotři, Pavel „Číča“ Jelínek, Jiří Helán a Vilda „ Kudrna“ Dvořák a slavnostně pokřtili cédéčko šampusem. Ještě mokré a lepkavé jsem ho dostala....

I pokračování bylo vesele - Bufet Blues – (kde prý všichni stejně jednou skončí...) a spousta krásných písniček následovala. Koncert se chýlil ke konci a poslední píseň měla být v rytmu rapu... K rapperovi Bongovi se přidala šikovná tančící holčička. Obecenstvo chtělo pořád víc, tak nám ještě předvedli, co se dá udělat z trampské písně.....

“Děvčátko mé, tvé rety pálijó” ... No, to bylo smíchu. Nakonec všichni obdrželi rudé růže a Bongo ještě něco navíc... Skončilo to opět vážně s písní “ Dnešní den mění svoji tvář....”

Celým večerem nás provázel Vladimír „Pupa“ Chromeček. Již dlouho jsem se tak nepobavila! Takže příště, až budou někde hrát, zase na ně určitě půjdu.

LILKA