6. září 2010 by se Petr Novák dožil 65. let

Dne 6. září 2010 si připomeneme nedožité 65. narozeniny zpěváka Petra Nováka. Při té příležitosti vám přinášíme recenzi zatím posledního výběru jeho skladeb, supraphonského dvojalba „hitů a rarit“ Přátelství na n-tou. Jak vnímáte repertoár Petra Nováka vy? Pište do diskuse pod článkem.

Ano, tohle všechno byl Petr Novák! má člověk chuť zvolat po pečlivém poslechu dvojalba „hitů a rarit“ Přátelství na n-tou. Dramaturg kolekce Petr Přibyl píše: „Při sestavování tohoto dvojdisku jsem kladl důraz na výběr raritních a na CD dosud nevydaných nahrávek.“ A výsledkem je pravdivější obraz o zpěvákovi, jehož nedožité 65. narozeniny si letos připomínáme, než kdybychom poslouchali výběr jeho skutečných hitů. Petr Novák zůstává v našich uších jako interpret Náhrobního kamene, Klaunovy zpovědi nebo Povídej, a to nejlépe v raných verzích z konce 60. let. Zmíněné skladby, stejně jako Hvězdičko blýskavá, Přátelství na n-tou nebo Co je to láska stále patří k tomu nejlepšímu z českého popu. Ano, popu, a to i přesto, že Novák začínal jako bigbítový zpěvák a že se k rockové muzice i „na stará kolena“ vracel, jak o tom svědčí některé nahrávky z počátku 90. let.

Petr Novák však nebyl interpretem pouze povedených hitů. Jeho zpěvník byl příliš rozsáhlý na to, aby v něm mohly chybět kusy průměrné i vyloženě slabé. Na výběru Přátelství na n-tou se tak vedle sebe logicky sešly skladby nejrůznějších kvalit: Nová, syntetická nahrávka Náhrobního kamene, zpívaná nepříliš výrazným hlasem; deklamativní text Michaela Žantovského Sladce a pomalu s hlavním městem Švédska vysloveným „Štokholm“; Novákovo vlastní veršování láska/sázka v písni Láskou máš žít. A vedle toho naléhavým hlasem zazpívaný Vrbův text Jdi dál; potenciální hit osvědčeného autorského tandemu Novák/Plicka Řekni proč pláčeš; nebo pěkné duety s Věrou Mazánkovou z projektu Kráska a zvíře. A někde na pomezí mezi oběma póly písně jako Náš dům – hitové, aranžérsky nápadité (funkující kytara), avšak s budovatelskými texty.

Výběr raritních nahrávek, seřazených bez ladu a skladu, se vzpírá zevšeobecnění. Přesto pokusíme-li se generalizovat, lze říct, že Novák měl zpravidla štěstí na dobré a posluchačsky vděčné melodie (nepočítáme-li expresivní úlety typu Já), avšak s texty to bylo o několik tříd horší. Příznačné jsou skladby jako Uteč dřív než přijdu k vám („Cizí dívky přebírám“) nebo Pán je auťák. Ani toto pravidlo neplatí bez výjimky, vždyť Klaunova zpověď i Náhrobní kámen (obě zde zařazené v méně známých verzích) skutečně patří mezi klenoty české populární hudby. Jenže co naplat, když na výběru převažují morality jako To poznáš sám, případně písně hraničící s nepovedenou parodií jako Nejstarší automobil.