Wabi Ryvola

27. února 2012 – tedy včera, to bylo přesně 17 let, kdy Wabi Ryvola zemřel. Den jeho narození – 04. dubna 1935 říká, že letost by se dožil 77 let, kdyby se dožil.

Psát zde o fenoménu bratří Ryvolů, o jejich písních, vztazích, kamarádství a všemu tomu, co je těsně spjato s Wabiho životem, by bylo opakováním již mnohokrát napsaného.

Wabi má svoji stránku na Wikipedii, Ryvolové svůj skvěle vedený fanouškovský web (díky boko) a především po něm zůstala spousta krásných písniček (napsal jich sám za sebe přes 250 a společně s Mikim pak celkem přes 300). Vedle písní ale napsal přes 25 povídek, ale především svým životem napsal řadu krásných chvil všem těm, kteří ho znali a zažili s ním společné chvíle.

S Ryvoly je spjata celá řada neodmyslitelných pojmů – skupina Hoboes, trampská osada Zlatý klíč i jejich pověstný Fort Hazar a především nová generace trampských písniček, která v polovině 60 let minulého století hnula žlučí celé řadě vyznavačů ortodoxní trampské písně. Ryvolové a především Wabi ve svých písních v té době přinášejí syrovost a realitu a netrvalo dlouho a svým pojetím si získali postupně všechny, do trampské písně se dostává nový prvek, který postupně převládá.

Nadneseně se Ryvolové stávají představiteli nové vlny, která zatím nemá své následovníky. Trampská píseň se sice pokouší o odraz současného života, ale tak razantní tvůrce, jako byli Ryvolové, zde zatím nejsou.

Miki stále ještě žije, hraje a tvoří – především svá keramická dílka – Wabi již dlouhých 17 let „popíjí“ v pomyslném nebeském baru se spoustou dalších hudebních legend.

Osobně jsem se neměl možnost s Wabi nikdy blížeji setkat (na rozdíl od Mikiho), proto zde nemohu uvést žádné své poznatky a pokud se chceme vyhnout popisování již napsaného, je vždy ve spojení s Wabim nutno připomenout spíše ty osobní zážitky. Při příležitosti jeho výročí úmrtí se však objevuje osobní vzpomínání Hanky Hosnedlové, doporučuji přečíst.

Sám pak přidávám jednu z písní, která mne kdysi hodně oslovila.

A když máme to jaro za rohem.