Vzpomínání na Karla Kryla

Myslím, že Karla Kryla ze starší generace, která poznala časy předrevoluční, znal každý. Karel Kryl byl exulant a neb jak se dneska říká, byl odejít. Neemigroval, prostě musel odejít a stalo se tak 09. září v roce 1969 - letos je to 43 let.

Krylovky, tedy písničky, jejichž byl autorem, se zpívávaly někdy tajně, někdy jako projev odvahy u ohňů či na seskupení těch či oněch kamarádů. Písně to byly a jsou stále úderné, kritizující a popisující některé části českých dějin ale i denní situace, které se tehdy děly. A nejen tehdy.

To se vůbec nehodilo do krámu tehdejšímu vedení strany a tak Karel Kryl byl v podstatě vyhoštěn jako nežádoucí osoba. Protloukal se životem v zahraničí a po revoluci v roce 1990 se částečně vrátil. Najednou se k němu věřejně hlásil kde kdo, ale Karel Kryl věděl své.

Přijel, zpíval a kritizoval dále. Proto se možná brzy přestalo o Krylovi mluvit a bůhví, jak by se vše vyvíjelo dále, kdyby Karel předčasně nezemřel.

Celá řada jeho pozdějších textů „útočila“ na nová zla, které s sebou doba nesla. Karel Kryl se narodil v nedaleké Kroměříži 12. dubna 1944, zemřel 03. března 1994, tedy ve svých padesáti letech.

Jaký byl Kryl  textař či zpěvák, základní data, to vše najdeš na jeho stále fungujícím webu, jaký byl člověk najdeš jen ve vzpomínání těch, kteří ho znali osobně a to v dobách, kdy byl mladý a nespoutaný.

Jednu takovou vzpomínku jsem objevil, tak Vám ji předkládám.