Poslouchat country znamená žít country . . .
O hospodě U Kaštanu se má generace pilně učila. Netušili jsme, že se s potomky Josefa Pecky - Strahovského a Ladislava Zápotockého, kteří zde u piva v roce 1868 založili Českoslovanskou sociální demokracii, byť ve vzdálené podobě ještě setkáme. Jenže politika, o níž psal Jaroslav Hašek, že jejím mlékem je pivo, je v nenávratnu.
Dne 15. června 2010 se hudební Klub Kaštan plnil diváky, kteří přišli na křest CD, či vlastně dvojitého CD Vlasty Třešňáka Zeměměřič atd. Autorem tohoto projektu je pražské nakladatelství Galén, které vedle literatury vyplývající z názvu, vydává velmi zajímavé knihy o hudbě, mimo jiné například rozhovor Ondřeje Bezra s Vlastou Třešňákem, nebo knihu o sdružení Šafrán. Duchovním otcem těchto báječných úletů je šéf nakladatelství pan PhDr. Lubomír Houdek.
O Vlastovi Třešňákovi je možné psát na různá témata: o písních, textech, knihách či obrazech. Komunistický režim ho tolik nenáviděl a současně se ho tolik bál, že ho velmi drasticky donutil k emigraci. Prvotní nahrávky Třešňákových písní, jak je uvedeno na sleevnote Jiřího Černého, pořídil hudební nadšenec Robin Hájek několik měsíců po Chartě 77. Jako vinyl vyšly písně s názvem Zeměměřič zásluhou manželů Pallasových ve Švédsku a poté oficiálně až po roce 1990.
Galén sestavil dvojité CD z původních nahrávek na magnetofonovém pásku, pořizovaných v únoru a v květnu 1978. Některé písně na nové desce vycházejí poprvé.
Křest zahájil Vlasta Třešňák, jen s kytarou a foukací harmonikou, Finským nožem:V kapse finský nůž a průkaz filmového klubu, před sebou život a vojenské cvičení. Píseň je reakcí na snahu získat vytouženou modrou knížku, tj. průkaz neschopného vojenské služby i za cenu „máznutí se“, jak psal Jan Pelc v A bude hůř. Třešňák je nezaměnitelný, zpívá či spíše křičí své nádherné texty. Písně odrážejí jeho pocity, zážitky, názory. Texty Třešňákových písní se dobře čtou i jako samostatně psaná poezie. Písně reflektují zážitky autora vyrůstajícího v nemalebné pražské čtvrti (Karlín), odrážejí čtení v Bibli (Poslední večeře) či reagují na fanatismus uprostřed disentu (Tovaryš pátera Koniáše). Doba i důvody vzniku jednotlivých písní jsou sice mladé generaci vzdáleny, ale při poslechu Třešňákových písní jsem si uvědomil, že je v nich i nadčasovost. Ostatně Třešňákova alba jako Skopolamin, či nejnovější Němý suflér, obě natočena s kapelou, jsou zážitkem čistě současným a současně nadčasovým.
Prvním hostem křtu byl Jaroslav Hutka. Stejně jako Třešňák byl i Hutka donucen k emigraci. Po návratu do vlasti se již návrat do „stejné řeky“ nekonal a nekoná. Hutka stále píše a natáčí své „samopalnické desky“, z nichž ten večer zahrál. Při písni Böhmen und Mähren mrazí: Před kým být hrdinou, před jakým národem, před tlupou zbabělců, chamtivců, spratků. Lidé jako Třešňák nebo Hutka mají právo říkat tvrdá slova. Stejně tak píseň Sudety popisuje smutek kdysi kvetoucí a nyní opuštěné krajiny, 40 let zadrátované, v níž umírali lidé cestou za svobodou, z níž právo vládnoucích vyrobilo trestný čin.
Melodie obou písní složil druhý host, Vladimír Veit. Veit je jen o rok mladší než Hutka a z jejich prvního setkání ve druhé polovině šedesátých let minulého století vznikaly nejprve české verze Dylana a Donovana - Slunečnice nebo Ježíšek. Veit je stále tím, kým byl - nenápadným a lyrickým písničkářem. Jenže i přes tyto vlastnosti i on v roce 1981 opustil vlast a žil ve Vídni. Jeho deska Quo vadis, vydaná v emigraci, má na obalu fotografii domku hlídače na staveništi, v němž si Veit vydělával jako hlídač. Ten večer zahrál na přání, k mé radosti, něžnou Hnědovlásku a Byla to krásná noc. Vladimír Veit je i autorem melodie diskutované písně Udavač z Těšína. Bohužel, dnes Vladimír Veit vystupuje ke škodě diváků sporadicky.
Posledním hostem byl Vladimír Merta. Je paradoxní, ale spíše příznačné, že osobnost typu Vladimíra Merty žije stranou pozornosti oficiálních médií. Když byly rozdávány lidem talenty, Vladimír Merta několikrát předběhl. Jeho písně s dlouhým texty plnými nenapodobitelných metafor jsou nezpívatelné ve vlacích a u táborového ohně, ale jsou překrásné. Čas po přestávce, který patřil Vladimíru Veitovi i Vladimíru Mertovi, patřil pochopitelně i křtu desky, kterou šampaňským pokřtil pan doktor Houdek. Na závěr toho horkého letního večera znělo blues, společně zpívané a hrané Třešňákem a Mertou, kteří si předávali foukací harmoniku na sóla. Přestože v plném sále bylo horko, nechtělo se domů. Tak přejme staronovému Zeměměřiči, aby jej poslouchalo co nejvíce lidí.
Tomáš Pohl, 23.06. 2010 - Folk Time
Na reedici CD vyšla ucelená recenze z pera Milana Tesaře a tak tedy předkládám taktéž
V reedici vyšlo první album Vlasty Třešňáka Zeměměřič, doplněné o legendární a dosud nevydané snímky z tzv. Hájkových pásků z roku 1978. Po mnoha knihách o folku a prvním českém vydání Ballades de Prague Vladimíra Merty jde o další záslužný vydavatelský počin pražské společnosti Galén.
Folková hvězda sdružení Šafrán v roce 1978 již téměř veřejně nevystupovala. Vrcholila štvanice na signatáře Charty 77, v prosinci 1977 StB odstartovala akci Asanace s jediným cílem donutit k emigraci režimu nepohodlné osobnosti. V té doby se Vlastimil Třešňák dohodl se zvukařem Robinem Hájkem, že spolu natočí lepší kousky z tehdejšího Třešňákova repertoáru, prostě jen tak do archivu. „Za to, že je deska Zeměměřič na světě, můžou Jiří Pallas a Robin Hájek. Jiří Pallas na dálku ze Švédska domluvil nahrávání s pražákem Robinem Hájkem, který jako jeden z mála v Čechách vlastnil magnetofon Revox. U Hájků v kuchyni jsme měli dvě sezení a na dva mikrofony desku nahráli. Nahraný pásek se, už nevím jak, propašoval do Švédska,“ vzpomíná po letech sám autor na vznik legendárního alba českého folku v knize To je hezký, ne?
Hájek nahrával The Plastic People Of Universe a jiné podzemní skupiny. Hlavně ale měl magnetofon Revox a v bytě malou elektrotechnickou dílnu. „Tam se jenom netočilo,“ vzpomíná Třešňák. „Tam byl taky džbán piva a pauzy. Nahrávalo se dejme tomu čtyři hodiny najednou. Já si sedl a hrál, bez vracení. Je možný, že když se něco spletlo, byla malá pauza a jelo se dál.“
Nahrávalo se dvakrát. V únoru 1978 vznikla stereo nahrávka 17 písní. Autor se tehdy rozhodl ještě pro druhé nahrávání a aby mohli s tím, co měli, docílit částečného „nahalení“ Třešňákova zvuku, raději obětovali stereo. Při druhém květnovém natáčení bylo zaznamenáno 20 písní. Dál již bylo vše v režii Jiřího Pallase a LP vyšlo v roce 1979 jako sedmý titul exilového vydavatelství Šafrán ´78 s obalem Juraje Horvátha, který však nechtěl být na desce jmenovaný.
„A tak se stalo," píše Jiří Černý, „že jednoho krásného dne v roce 1979 mohl i v Praze člověk vidět propašovaného Zeměměřiče, první desku, jaká kdy vyšla Třešňákovi, méně známému písničkářskému kolegovi Hutky a Merty. Ale to už Třešňák ani nedělal uklízečku v antikvariátu v Dlážděné, kde zlomil smeták a odmítal luxovat regály, ani neshraboval z chodníků sníh. To už ani nezpíval. V Kolíně nad Rýnem mu vyšla první knížka povídek Jak to vidím já a v Praze v Bartolomějské mu estébácký nadstrážmistr Josef Kafka zhasínal zápalky o ruku. Tak se stalo to, že i Třešňák, karlínský kluk vychovávaný dědečkem a Romy, opustil v roce 1982 všechny pražské Kafky. Z nejlepších českých písničkářů, kteří se tak rozhodli, byl poslední."
Letošní vydání alba Zeměměřiče k 60. narozeninám autora obsahuje tedy poprvé všechny nahrané písně z legendárních „Hájkových pásů", vzniklých na dvou nahrávacích frekvencích v roce 1978. Obě CD z originálních pásů restauroval Karel Kourek (RA studio). Zeměměřič vychází poprvé rovněž s jiným obalem, na který autor vybral dobové portrétní fotografie Josefa Chuchmy. Booklet obsahuje všechny texty, sleevenote Jiřího Černého a ediční poznámku Jaroslava Riedela.
Country club Halenkovice
Halenkovice 617, 763 63Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?
Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na "Všechny články"
Rychlá orientace na stránkách ?
Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"
Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům
Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde