Staré písně nepatří do zapomnění

Zamyšlení na Starými písněmi "provedla Hanka Hosnedlová . . .  cituji 

Mám desítky a desítky kamarádů a kamarádek za hranicemi naší země, především v zámoří, na východ i na západ od našeho poledníku. Většinu z nich vyhnala beznaděj po vstupu spojeneckých vojsk, následnou vlnu pak dopady normalizačního procesu, ale odcházeli i další až v osmdesátých letech. Vybudovali si nové, vesměs solidní existence a domovy daleko od rodné hroudy. A víte, co si všichni bez výjimky odváželi tehdy s sebou? Písničky, české písničky...

Proto se také právě mezi emigranty zachovalo tolik starých trampských písniček. Jen málokterý z nich a jen skutečně výjimečně měl to štěstí a mohl díky povětšinou tajně získávaným nahrávkám sledovat vývoj trampské písničky, country či folku u nás po svém odchodu. Teprve polistopadová doba a neuvěřitelné sprintové tempo techniky však umožnily, že novinky proudí oběma směry jako na hudební dálnici. A nechybějí mezi nimi ani záznamy z portovních pódií.

Dneska už nejeden z mých zámořských přátel má v tomto žánrovém okruhu větší přehled než mnozí tuzemští posluchači.
Ale věřte, že navzdory tomu ty staré, tisíckrát ohrané písničky mají pro ně cenu rodinného stříbra, přitažlivost fotografií z mládí a kouzlo starých vzpomínek. A nevyměnili by je ani za tisíce sebepreciznějších a sebepopulárnějších nahrávek současných. Musím se přiznat, že i já mám k těm starým nostalgickým a mnohdy textově hodně naivním flákům stejný niterný vztah.
Prostě mi vrostly do srdce a kdybych je chtěla vykořenit, musela bych si kus srdce ukrojit – a to by určitě hodně bolelo...