Starý nový Milan Valenta

Na Milana si matně vzpomínám, ale bylo to vzpomínání opravdu tažené až z paty. Vlastně se mi vybavila jeho hudební minulost až po osvěžení paměti trochou moudra ze stránek, ale již při poslechu klipu Taková malá revoluce jsem měl ono brnění.

A pak se vzpomínka dostavila (mladší generace by vykřikla wow a popř. by udělala nezbytného zajíčka, já jen vykřikl panečku! už to mám), když jsem již u wow, viděl jsem chvilku vyhlašování Českých lvů, Lucie Bílá se snad u wowovala a tím pádem jsem ji musel vypnout, neb při každém jejím wow jsem mírně nadskakoval na židli.

Takže Panečku! vždyť to je Milan Valenta.

A pokud jsem Vás zaskočil, osvěžte si paměť z Milanova webu, cituji . . .

Milan Valenta působil jako písničkář v 70-tých a 80-tých letech, vedený mezi lidovými hudebníky pod Prahou-východ. Začínal hostovat u Jaroslava Hutky v Čáslavské, na Baráčnické rychtě, následně měl vlastní, nebo společné večery s písničkáři v Divadle v Nerudovce. Dále hrál ve folkových klubech a na festivalech v České republice (pravidelne Ostrov nad Ohří, Telč). Koncem sedmdesátých let byl členem alternativní skupiny Amalgam, spolu s Vlastimilem Markem a Jiřím Mazánkem, činnost vrcholí účastí na Osmých pražských jazzových dnech v roce 1979.

V 80-tých letech má společné pořady v klubech v Praze a po České republice spolu s Jiřím Mazánkem (Nalázání sebe) a jezdí koncertovat také s Petrem Lutkou a Petrem Freundem. V roce 1990 odjíždí do Francie a odmlčuje se. V roce 2005 začíná skládat nové písně a od ledna 2006 s novým repertoárem ve folk-rockovém stylu se opět vrací ke koncertování.

V roce 2007 vydal CD - "Kdy všechno končí i začíná" - vydavatelství NEXTERA, v prodejní síti Levné knihy. V roce 2009 vydal CD – "Jako říční proud" - vydavatelství NEXTERA, v prodejní síti Levné knihy.  V květnu roku 2010 vydal těsně před volbami singl pod názvem – "Drahým politikům s láskou" se dvěma písněmi "Taková malá revoluce" a "Tak už jsme tady"- vydáno vlastním nákladem po internetu včetně dvou videoklipů.

Přiznám se, že klip Tak už jsme tady či Taková malá revoluce jsem si poslechl vcelku uvědoměle, ale těžko v tom najít něco víc. A na jeho doprovodnou kapelu, do níž se po pauze vrátil houslista Pavel Cingl, hrající strojově přesně a stále se stejným nasazením jsem celkem alergický. Milanův zpěv a písně však mění styl, mnohdy až od francouzského šansonu až po bluesrock.

Milan po návratu na podia vydal v pořadí třetí CD s názvem Křídla Anděla a celkem zvědavě jsem si přečetl recenzi Milana Tesaře,  se kterým se v řadě případů a pohledů na muziku ztotožňuji. I zde mne Milan Tesař zaujal svým postřehy

A tak jsem si řekl, že na Milana dám vzpomenout i Vám, neb v dlouhodobé anketě stále převažují vyznavači folkrocku, kam se MIlan škatulkově blíží.