Profil Petra Kalandry, festival Kalandriády

Letos jsme si připomněli nedožité 60. narozeniny bluesového kytaristy a zpěváka Petra Kalandry. Kalandra, který spoluzakládal skupinu Marsyas a později působil ve formacích ASPM a Blues Session, hrál jednak své autorské skladby, jednak písně převzaté například od Neila Younga nebo Boba Dylana. Jeho tvorbě i střípkům z jeho krátkého života se budeme věnovat v pořadu Slyšte, lidé!, který budeme vysílat v sobotu 21. srpna od 19.15 a v repríze v úterý 24. srpna v 16.55.

Petr Kalandra (* 1950) získal první hudební zkušenosti už jako dítě, když vystupoval v televizním pořadu Hledáme písničku pro děti. Později žil s rodiči v Tunisu, ve Francii a v USA – tam všude jeho otec pracoval jako mikrobiolog. Jiří Černý psal v roce 1975: „V Americe Petrovo putování světem skončilo, ale to už měl za sebou stovky večerů, nocí a dopolední prozpívaných a prohraných s původními Buffalo Springfield, Carole Kingovou, černošskými pastory, babičkami a spoustou neznámých mladých lidiček, z nichž jsou dnes možná hvězdy. Pracoval v New Yorku a ve Washingtonu po hospodách i jako řidič náklaďáku a vrátil se do Prahy, zrovna když vzniklo jedno z mnoha Hutkových volných sdružení, zvané Já ne, já ne, to ty, to ty. S Vlastou Třešňákem, Bohdanem Mikoláškem a Jiřím Jeřábkem tam vymýšleli samé ptákoviny, počínaje povinností každého člena složit pár westernů.“

Petrova skutečná hudební dráha začíná v 70. letech – v roce 1973 založil se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem skupinu Marsyas, o jejíž první sestavě psal krátce po kytaristově smrti publicista Jan Ivan Wünsch: „Jejich hlasy se doplňovaly téměř ideálně a brzy se s repertoárem, vymykajícím se všeobecně panující stupiditě, stali hlavně pro intelektuálnější publikum téměř kultovní záležitostí.“

S Marsyas hrál Kalandra do roku 1984 a poté vystupoval v už zmíněném triu ASPM. Vedle toho od roku 1991 paralelně působil ve volném sdružení Blues Session. To mimochodem stále funguje a těží z Kalandrova odkazu. Stejně tak značka ASPM stále existuje, avšak Jan Spálený ji momentálně používá pro své sólové projekty.

Spálený vzpomíná v rozhovoru pro iDnes: „Já jsem měl rád rhythm and blues, od toho nejuzenějšího až po to říznuté popem. Líbily se mi – a dodnes se mi líbí – věci například od Raye Charlese, protože mě okouzluje schopnost uchopit písničku, byť je sama o sobě třeba i velmi průměrná, a vložit do ní šém, aby zafungovala. Petrovy lásky byly jiné, on s nadšením mluvil o Dylanovi, Youngovi, Nashovi. Mně tahle hudba nevadila. Ale mně se především líbil Petr jako člověk. Byl přímočarý, štědrý, jasný. Nebyla dřina s ním být. Člověk nemusel rozšifrovávat, co říká a jak se tváří. Navíc měl dar získávat si lidi, ale ne kličkami. On si mohl sednout na pódium, udělat cokoli, a i když se vůbec nic z toho nepovedlo, stejně to bylo úžasné. A takovéhle charisma, to je větší dar než deset vysokých škol.“

Ke Kalandrovým nedožitých šedesátinám letos vyšlo u Supraphonu dvojalbum Petr Kalandra & ASPM 1982–90. Písně vybírali Jan Spálený a kytaristova dcera Karolína Kalandrová. Ta připomíná, že zatímco skladby jejího otce natočené se skupinami Marsyas nebo Blues Session jsou stále známé, „skvělé věci s ASPM poněkud zapadly“. A přitom, jak dodává Kalandrová, toto spojení „s Janem Spáleným a Františkem Havlíčkem bylo pro tátu lidsky životně důležité“.