Pohled na Portu z druhé strany

Své zážitky s Portou a vystupování na ní nám zaslal Zdeněk Němeček, kapelník Quanti Minoris

cituji . . .

Nebudu nic zastírat, máme radost.

Je to sice v naší čtyřleté hudební historii už druhá Porta, ale tahle byla nějak jinačí a myslím, že ještě méně očekávaná, než ta první v Jihlavě, protože tam možná zapůsobil i moment překvapení.

Myslím, že se nám podařila zásadní a nejdůležitější věc a to bylo to, že jsme se dokázali oprostit od všeho soutěžního stresu a opravdu jsme si to hraní užívali. A nejen hraní na podiích, ale i skvělou přátelskou atmosféru v zákulisí a pohodu při výborné muzice i noční posezení v krásném prostředí lesního divadla v Řevnicích. Kromě moderátora na semifinálové scéně, který nedokázal zformulovat snad jedinou větu, která by měla smysl, jsem si nevšimnul, že by to během těch tří dnů někde drhlo.

Navíc počasí - A1!! Pravda, trošku jsme se zapotili při přesunu ze semifinálové na hlavní scénu. Když jsem s autem plným nástrojů funěl do kopce, tak nám volali, že už máme být na hlavním pódiu. Možná to bylo dobře, protože nebyl čas na nějaké nervy a než jsme se stačili vzpamatovat, bylo finálové klání za námi. A pak zase noční sejšny. Potkali jsme spoustu starých i nových přátel.

František Furch přivezl ukázat skládací kytaru (naprosto úžasná). Kdysi dávno jednu ze svých prvních kytar vyrobil z mého starého klavíru, a když jsme si po několika letech spolu měli čas pokecat, tak jsem netušil, že si jednu Furchovku povezu z Řevnice domů jako součást 1. ceny. Mimochodem je skvělá, budu ji říkat Furchovy varhany. Taky jsme se sblížili s Alibabou a Xindlem a jeho bandem a Klárkou Šimkovou a s Esencí, Špuntem a ještě .......... a pak.... už mi to jaksi splývalo (všem dalším se samozřejmě omlouvám).

A ještě vám musím přiblížit jeden velmi silný moment, který se dá vidět snad jen na Portě.
V rámci galashow vystoupili na pódium všichni porotové (semifi i finali) a spustili všehochuť, ale musím říct, že to se mnou praštilo. Profesionalita a elegance, s jakou dokázali zamuzicírovat a zazpívat, mi postavila do pozoru ochlupení nejen na rukách. Fakt jsem s úžasem čučel jak puk a navíc jsem se i ohromě bavil vtipnými glosami všech zúčastněných.

Musím uznat, že cena od poroty, která za to umí takhle úžasně vzít, velmi těší. Možná by se mohla každá porota tímto způsobem prezentovat, aby byla zaručena její kvalita a tím i kvalita jejích výroků. Myslím, že až budu mít možnost, tedy hlavně pravomoc, tak něco podobného vymyslím pro hudební kritiky, něco jak bývaly kdysi kvalifikační přehrávky nebo tak něco. (Už se těším, až si zase přečtu něco výživného.)

Tak to shrnu. Nádherné tři dny, které nám dobily baterky na maximum a doufejme, že nám to dlouho vydrží. Navíc jsme si přivezli 1. místo.

Su šťasné jaxviňa.