Písničkáři sobě - inspirace z Hradce Králové

Léto nám ze dne na den skončilo a hlavní sezóna festivalů též. V Hradci Králové ale naopak znovu začínáme hrát a zpívat.
Díky ohlasu ze strany písničkářů i diváků – když zrovna není Mistrovství světa v ledním hokeji, nebo nejparnější červnový den – bychom rádi zavedli určitou pravidelnost v našich setkáních, a proto se budou Písničkáři sobě uskutečňovat s rozestupem měsíce až dvou.

Stále zůstáváme v AC klubu na Heyrovského třídě v Hradci Králové, který nám poskytuje záštitu již třetím rokem, za niž vděčíme zejména Ivanu Škaloudovi. Ivan už řadu let dává příležitost mladým, či méně známým kapelám a písničkářům a podporuje je v jejich snažení.

Výzvu, kdo si chce zahrát a nemá kde, necháváme. Rádi bychom zůstali otevření pro lidi a písničkáře, kteří se muzikou zabývají, mají z ní radost, ale jsou většinou pořadateli opomíjeni, protože nejsou majiteli zvučného jména, nebo proto, že jim připadají nezajímaví. On je to trochu začarovaný kruh… Zvučná jména dřív také nebyla zvučná a musela nějak začínat, ale připadá mi, že pro ně bylo ze strany pořadatelů větší pochopení. Možná to nesla atmosféra společnosti, možná to bylo i tím, že nebyla taková přehršle profláknutých muzikantů.

Po dobu, co Písničkáře sobě pořádáme, jsem se přesvědčila o tom, že velmi dobrých a zajímavých písničkářů je mnoho a stojí za to si je poslechnout, i když vám jejich jméno zrovna nic neříká. A navíc! Každý je úplně jiný a každý má svůj vlastní zajímavý a osobitý projev. Někdo může namítnout, že s jednou kytarou se to moc lišit nemůže, ale není to pravda. Zastánci kapel teď samozřejmě nesouhlasí. Jejich názor jim ponechávám, ač ho nesdílím. Říkám jen: Přijďte se přesvědčit! Téměř nic za to nedáte!

Písničkářství má v našich zemích tradici táhnoucí se několik století, když počítám i kramářské písně a písně trubadúrů. Je třeba ho podporovat. Je to vlastně druhý specifický folklor. Má historickou hodnotu, nad kterou by se nemělo mávat rukou. Tradice totiž neustále pokračuje. Nové pokolení má též co říct, přestože už tolik nepíše protestsongy, které lidi stmelovaly před r. 1989.

Naše doba není prodchnuta nesvobodou, je však složitá jinak. Za písně nehrozí vězení, a i přesto existují problémy, o kterých stojí za to psát písně. Lidé se sobě vzdalují… Schopnost poslouchat se vytrácí…

Ve čtvrtek 30. září od 19:00 v AC klubu zahrají Petr Dvořák z Boleboře, David Dewetter z Divišova, kterého jsem viděla vystupovat jako hosta u Wabiho Daňka, dále vystoupí Marek Vojtěch z Prahy (začátečník ve středním věku), Pokáč ze Slaného, který má vřelý vztah k Hradci Králové, protože tu jeho kamaráda pustili na univerzitě do dalšího ročníku. Na závěr zahraje trio Tamaral ze Dvora u Sychrova, jehož zástupce Petra Sedláčka jsme měli možnost přivítat už na písničkářích v červnu. O krátkou hudební vsuvku mezi chlapy se pokusím i já. Jste srdečně zváni!

Jana Štěpánková a AC Klub