Pěšáci na biofarmě u Vránů pod Jurým

Regionální country kapela Pěšáci není ve zlínském regionu neznámá. Často vystupuje na veřejných koncertech na náměstí ve Zlíně, má svůj okruh fanoušků a posluchačů, kteří ji doprovázejí na celou řadu jejich akcí.

Večer prvního května nás zlákala nabídka zúčastnit se hudebního večera na biofarmě u Vránů, která se nachází na periferii Zlína, na kopci Pod Jurým. Máte krásný rozhled na Vizovické vrchy, pohled do údolí, do Zlína skok a přece již v pěkné přírodě polí a usedlostí, spousta ohrad pro volně se pasoucí dobytek, nádherně kvetoucí stromy.

Sama biofarma má krásné zázemí pro své návštěvníky, pěkný interiér a především zastřešený venkovní prostor s malým podiem, kde se dá posedět venku a přitom jste pod střechou s veškerým komfortem. Chybí snad jen krb s plápolajícím ohněm. Naopak nechybí "odér" domácího zvířectva, ale vždyť jste přeci především na farmě.

Dorazili jsme cca v 18,00 hodin, v přístřešku bylo cca 50 lidí, mnozí si ještě užívali tepla a příjemna prvního májového dne, ostatní čekali na příjezd Pěšáků a těšili se na příjemný večer. Kapela dorazila cca 19,20 a po rychlém nazvučení začala hrát něco 10 minut po 20,00 hodině.

Pak začala hudební produkce, pro Pěšáky příznačná. Vše převzaté věci, zpravidla ty nejznámější ze známých, žánrově vedle písní Greenhornů, White Stars, Michala Tučného tu zazněly Ryvolovky, "tramské perly", Nedvědovky, ale i zlidovělé parodie spíše již v rytmu dechovky.

Vše bylo podřízeno tanci a zábavě, lidé poslouchali, kdo uměl, zpíval, posléze se návštěvníci osmělili a začalo se houfně tancovat. Bohužel hudební stránka produkce však silně kulhala, takže i průměrný posluchač country mnohdy zažíval pocit, kdy si tu, či onu píseň musel spíše protrpět.  

Je pravdou, že frontman kapely je člověk, kterého příroda postupně oloupila o zrak, takže klobouk dolů před jeho životním optimismem a přístupem, s jakým se se svým handikepem vyrovnává. Zkuste si zavázat oči a hrát na kytaru, no a teď zkuste zahrát nějaké složitější solo a nakonec si něco takového nacvičte, asi nic jednoduchého.

Nic méně Pěšáci hrají na dvě kytary, které hrají téměř vždy unisono akordový klad (škoda pro kapelu i posluchače), banjo a kontrabas. Zatímco kytaristé jsou stabilním duem, na banjo či basu jsem s Pěšáky viděl již celou řadu muzikantů. Pěvěcky kapela také dost strádá, zpívající kytaristé nemají bohužel žádný hlas od pána Boha, ale nikdo jiný v kapele prostě nezpívá. Snad jen banjista sem tam doplní vokál.

Hra na banjo byla značně nevyrovnaná, některé kousky byly zvládnuty vcelku slušně, jiné naopak působily hodně amatérsky. Hra kontrabasu byla vcelku dobrá, mnohdy mne ale připadlo, že basa hraje podle kytaristů a ne naopak.

Co mne zarazilo hned na začátku byl ale velmi stejný hudební projev. Prvních pět písní, žánrově různých, bylo zahráno stejným stylem, stejná tonina, stejný rytmus a stejná rychlost písní, přesto, že písně šlo hrát velmi rozdílně o dynamice ani nemluvě.

No večer pokračoval tak, jak pokračoval, klasické 25 minutové serie doplňovaly přestávky, které vyplňovala, dle názoru člověka, který hudbu obsluhoval, nevtíravá Věra Martinová se svými nejznámějšími písněmi.

Když jsem ale potřetí za sebou v pauze slyšel jak "Pláčou moje oči" a za ní následovala výzva "Dál jen vejdi", tak jsem se zvedl, zaplatil a z farmy odejel. Takže s dalším průběhem večera Vás již neumím seznámit.

Ale počasí vyšlo, bylo celkem hezky a teplota přiměřená, bylo vidět, že si lidé své setkání s Pěšáky užívali. Takže jim popřejme hodně úspěchů a stále mnoho věrných fanoušků.