Pane Nohavico a neb vzkaz od Honzy Žambocha

Zcela originální, imaginárně konkrétní vzkaz Jarku Nohavicovi , ale vlastně všem - muzikantům, fanouškům činovníkům, zaslal“ jeden z předních muzikantů, kytaristů, autorů a vůbec člověk, za kterým již dneska je více práce, tvorby a ocenění, než za mnohdy mnohem staršími kolegy, Honza Žamboch.

V melodii určitě již po prvních taktech odhalíte Nohavicovo – Pane presidente, v textu je ale Honza zcela konkrétně originální. Celá píseň je zároveň odrazem toho, jak i těm největším talentům žánru a skvělým muzikantům se v dnešní době nežije z hudebního chlebíčku nijak dobře. A to vše v tak trochu ironicko nadsázkovém stylu kopírující Nohavicův song, vtip a realita ve stylu - i největší talenti to nemaj lehké.

Já osobně taky cítím onen osten zmaru nad českými fanoušky žánru, kteří na jedné straně až magicky uctívají genia slova a vtipných písní a na druhé straně o stejně nadané lidičky a muzikanty nejeví vůbec zájem, což si oni a ani žánr vůbec nezaslouží.

Ale je to pořád muzika a vyhrává ten, který měl např. to štestí, že si udělal jméno v době mnohem méně konkurenční, kdo uchopil a rozvinul své schopnosti a stavěl na nich dále v době, kdy hlad po takových projektech byl mnohem větší a možnost trávit volný čas u fanoušků ještě ne tak bohatá. A nebo prostě začínal v době, kdy se za CD platilo  a nebylo možné je stahovat zadarmo z netu.

I pomocí takovýchto písní se Honza jistě zapíše do podvědomí posluchačů a já mu to ze srdce přeji. Autorů, kytaristů a vůbec tvůrců jeho formátu tu zase tolik nemáme, a Nohavicové, Žalmanové, Daňkové, Nedvědi, ti tu nebudou věčně.

Každopádně věnujte 3 minutky a song si poslechněte. Pokud Vám vyloudí úsměv na tváři a přivede k malému zamyšlení – splnil svůj účel.

Celý song najdeš zde